Anna Kociánová: Kola do provozu patří a řidiči si na ně musí zvyknout

S Aničkou, která je naší „hlásnou troubou“, jsme si v rámci dalšího dílu seriálu o ženách AutoMatu povídali o tom, proč se v některých městech na kole jezdí víc než v jiných. A také o tom, jak se vnímání cyklistů v provozu mění postupem času k lepšímu. „O zklidňování dopravy se dneska mluví na politické úrovni a je to jedině dobře. Koronakrize to jen urychlila, protože kolo je ideální k udržování rozestupů a lidi na něm teď jezdí i v horším počasí. Kéž by to tak zůstalo i do budoucna,“ přeje si.

Hlásná trouba v akci po Velké jarní cyklojízdě

Co se ti vybaví, když se řekne kolo?

Já pocházím z Pardubic, kde jezdí na kole každý. Když přijdeš na nádraží, uvidíš stovky zaparkovaných kol, i když je teplota třeba kolem nuly. Většina lidí vlastní nějakou plečku, na které jezdí bez helmy v provozu. A to včetně důchodců. Nedávno jsem tam viděla na kole i člověka s nohou v sádře. Já jsem měla kolo taky od malinka. Ne, že bychom s rodinou jezdili na nějaké sportovní vyjížďky, spíš jsem se jezdila vykoupat s kamarády na nedaleké písáky, na nákup nebo později třeba i do hospody. Nikdo neřeší, jakou značku kola a jak drahou výbavu máš. Já jsem měla kolo, co dostal můj děda v roce 1950 k maturitě. Bylo bez přehazovačky, ale s dynamem a jezdilo.

Na chalupě už 20 let na prvorepublikové Esce

Takže kolo je k tobě prostě tak nějak přirostlé?

Když jsem před lety přišla na vysokou školu do Prahy, vůbec mě nenapadlo, že bych sháněla kolo. Byla jsem ráda, že jsem se v metropoli vůbec zorientovala. Chodila jsem po městě s papírovou mapou. Můj bytný dělal mapy pro orientační běh a já si je půjčovala. Občas jsem si omylem vzala třeba čínskou verzi a samozřejmě jsem se ztratila. Poprvé jsem v Praze na kole jela, až když jsem před víc než čtyřmi lety začala pracovat v AutoMatu. Takže 14 let jsem v Praze neseděla na kole. Je to trochu ostuda. :)

Jak si vysvětluješ tu oblibu cyklistiky v Pardubicích, Břeclavi a dalších městech?

Třeba v Pardubicích to myslím nebude tím, že by tam byla nějaká skvělá infrastruktura. Je tam hodně stojanů na kola a vlastně docela dost cykloobousměrek. Což třeba v Praze dost chybí, přitom je to poměrně jednoduché opatření, které je podle všech výzkumů bezpečné a cyklistům a cyklistkám hodně pomůže. Podle mě je potřeba si na cykloobousměrky zvyknout a brát je jakou běžnou součást infrastruktury. Třeba v centru Prahy máme vytipováno několik míst, kde by to hodně pomohlo. No a o cykloobousměrky v Karlíně se AutoMat úspěšně soudí už několik let.

Takže iniciativa prostě musí přicházet shora, aby byli lidé ochotní sedat na kola?

Oběma směry. Dost mě štve, když slyším, že se nebude dělat bezpečná a použitelná infrastruktura, když v daném místě stejně lidé na kolech nejezdí. No bodejť by jo, když tam infrastruktura není. Dopravní indukce funguje i pro využívání kola. Zrovna v Pardubicích jde ale hodně o velikost města – kdy už se ti nechce jít pěšky, ale autem nebo MHD to nemá cenu. Kvůli jízdnému i komplikovanému parkování. Na kole přejedeš celé Pardubice za dvacet minut. Možná ani ne. Zároveň se tu řidiči naučili s kolaři počítat. Hodně z nich ostatně sami jezdí na kole, takže si umí představit, jaké to je v provozu. Což je zkušenost, kterou většina řidičů v Praze nemá.

Se Zuzanou a Zdeňkem z AutoMatího týmu LAB (mikiny můžete koupit na našem e-shopu)

Co tě vlastně do AutoMatu přivedlo?

Vystudovala jsem žurnalistiku a mediální studia, dlouho jsem se věnovala překladům a režii dabingu a po škole jsem nastoupila do firmy, kde jsme dělali propagační videa na nejrůznější výrobky. Ta práce byla zajímavá a hodně mi dala, ale vadilo mi, že říkáme lidem, aby si kupovali věci, které jsou vlastně dost zbytečné. Pak jsem odešla na rodičovskou a potom hledala práci, která by mi dávala větší smysl. Kamarádka mě tehdy upozornila na inzerát, ve kterém hledal AutoMat nového člena týmu. Já jsem aktivity AutoMatu znala, hlavně Zažít město jinak a dění okolo tunelu Blanka, a tak mi přišlo fajn se o to místo ucházet.

Jaká je přesně náplň tvojí práce?

Oficiálně jsem koordinátorka PR, ale ty činnosti jsou dost široké a v průběhu let se mění a přesouvají. Což je skvělé, protože v AutoMatu si každý člen týmu může najít svou vlastní parketu podle toho, co ho baví, zajímá nebo co mu jde. Moje práce souvisí s tím, jaké projekty během roku zrovna běží. Od nového roku do června se věnuju hlavně akci Do práce na kole, kdy píšu newslettery, spravuju sociální sítě, píšeme spolu s kolegy články, domlouváme partnerství. Pomáhám ale i s přípravou snídaní pro cyklisty nebo počítám trička. Každý se zkrátka zapojuje, jak může. Na AutoMatu je super, že ředitel může vyměňovat žárovky a student na praxi dostat třeba velmi zodpovědný úkol.

S AutoMatím „otcem zakladatelem“ Martinem Marečkem

A když Do práce na kole skončí, věnuješ se čemu?

Plynule přesouvám pozornost k Zažít město jinak, což je akce, která se koná vždycky třetí zářijovou sobotu. Vymýšlíme téma ročníku, točíme videa, domlouváme mediální spolupráci a komunikujeme s organizátory. Zažít město jinak se koná na více než 100 místech v Praze a ve třiceti dalších městech, takže je to docela velká věc. Do toho celý rok probublávají aktivity našeho LABu, který se teď hodně věnuje i vzdělávání. Takže reportuju i o tom.

A výzvy Do práce na kole se účastníš?

Ano. A jsem hrdá na to, že jsem v AutoMatu získala titul “Nejpravidelnější žena”. Do práce to mám cca 6 kilometrů, takže se ani nezapotím. Nemám ale úplně čas na to, abych si cesty do práce a z práce nějak prodlužovala.  Teď když jsme na home office, tak spíš chodím pěšky a takové to doporučované minimum 10 000 kroků zvládnu kolem dětí a nákupů každý den úplně s přehledem. V Praze je taky super, že se kolo dá vzít do metra, takže si v případě potřeby popojedu a trasy si vymýšlím chytře. Docela využívám i dceřinu koloběžku, která je na kombinování s MHD taky úplně skvělá.

Do práce na kole po celý rok

Jaké máš teď kolo?

Kolo mi dala mamka poté, co si sama pořídila elektrokolo. Ani nevím, co je to za značku, ale oproti mé pardubické plečce má aspoň přehazovačku. Můj muž si teď na jaro pořídil nové kolo a dost mě tím popíchl k přemýšlení o tom, abych taky obnovila svůj bicyklový park. Jedno kolo mám už i vyhlídnuté, ale přiznávám, že mě zaujalo především designem a korálovou barvou. Zato u dětských kol se na technické parametry zaměřuju víc. Klíčové je vybrat správnou velikost a aby kolo nebylo moc těžké, protože by to děti mohlo i do budoucna od cyklistiky odradit.

Dáváš si, vzhledem k tomu, že jsi „tváří AutoMatu“, pozor, abys jezdila podle předpisů?

Určitě. Mám zásadu, že nejezdím po chodníku. Vždycky říkám, že cyklisti do provozu patří a řidiči si na ně musí zvyknout. Někdy je jízda po chodníku sice snazší, ale představ si tu ostudu, kdyby mě někdo z těch tisíců účastníků Do práce na kole viděl a poznal. Nejezdím ani po přechodu, ani když na něm nikdo není. Vždycky slezu a kolo převedu. Ale s dětmi se zatím do provozu moc nepouštím, to bych se bála. Na to si ještě počkám. Buď až budou větší, nebo až bude lepší a bezpečnější infrastruktura. Jsem zvědavá, co přijde dřív.

Na to bychom možná mohli vypsat nějaké sázky…

No… Zatím s dětmi hodně chodíme na procházky, protože pohyb je pro ně úplně stěžejní. Vidím to na některých dětech z mého okolí, které jezdí hodně s rodiči autem. Jsou takové nemotorné. Takže, když to není bezpečné na kole, chodíme pěšky. Ale za tu dobu, co pracuju v AutoMatu, se stav cykloinfrastruktury výrazně zlepšil, stejně jako vnímání AutoMatu. Rozšiřuje se náš Klub přátel, kteří náš spolek podporují pravidelně (klidně i menšími) finančními dary. Taky u některých bývalých “hejtrů” na sítích pozoruji počínající souznění. A pohled na opatření, která AutoMat prosazuje přes 15 let, se postupně stává mainstreamem. Když někdo před pár lety mluvil o klimatické krizi, byl za exota, zatímco dneska už o tom až na výjimky skoro nikdo nediskutuje. Hodně lidí uvažuje o tom, jak ve městech fungovat víc udržitelně. A častější využívání kola nebo chůze jako dopravního prostředku je super začátek.

Dlouhodobou a nezávislou práci AutoMatu můžete podpořit, když se stanete členkami či členy našeho Klubu přátel. Zjistěte víc.