Chcete pomoci klimatu? Nové auto si už nekupujte. A to, které máte, darujte na Ukrajinu, říká odborník na klimatickou změnu

Co nám přinese klimatická změna a co všechno se v našich každodenních životech změní? Má ještě vůbec smysl snažit se s ní bojovat? A jak? Povídali jsme si s Janem Hollanem, astrofyzikem a environmentalistou z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Došlo samozřejmě i na jeho vášeň, městskou cyklistiku. A proč si myslí, že je levné parkování na ulici hanebnost?

Jsme ještě vůbec schopni zastavit klimatickou změnu? Je to ještě reálné?

Klimatická změna se zastavit nedá, ale oteplování, které je hybatelem změny, ano. Pokud co nejrychleji přestaneme užívat fosilní paliva, oteplování skončí. To je vědecká jistota. Jenže konec fosilních paliv není úplně na obzoru. Pokud bude jejich spotřeba klesat, tak dejme tomu do roku 2050 bychom mohli oteplování zastavit.

A pokud zastavíme oteplování, jak bude klimatická změna probíhat dál?

Dál bude třeba tát led. Oceány kolem Grónska a Antarktidy jsou příliš teplé a led z pevniny zejména na Antarktidě se proto rychleji sune do moře. Tam se mění v ledový šelf, desku tlustou třeba půl kilometru, které v pohybu brání výčnělky mořského dna. Jenže šelfy nyní odspodu tají a pohyb ledu do moře už tolik nebrzdí. Led z pevniny zvedá hladinu. Víme, že během nejbližších staletí stoupnou hladiny moří o řadu metrů a s tím už nic neuděláme. Jiný bude také chod počasí, a to i u nás, budeme zažívat větší extrémy, ale už by se neměly zhoršovat. Novým a velkým problémem je pak tání Grónska.

Ten spočívá v čem?

Je to mnohem vážnější, než jsme si mysleli. Kvůli tomuto tání se na povrch oceánů dostává sladká voda, která je lehčí než slaná. Což může vést k tomu, že se výrazně zpomalí proudění vody Atlantikem na sever, ke kterému se přidává větrem hnaný Golfský proud. Tomu vděčí v podstatě celá Evropská unie za své mírné klima. Pokud by se toto proudění zastavilo, došlo by k mohutným změnám počasí. A vypadá to, že by to mohlo nastat ještě v tomto století. Důsledky, jaké by to mohlo přinést, lze jen velmi těžko spočítat. Víme ale, že když končila doba ledová, roztálo ohromné množství ledu v Kanadě a ve Skandinávii a oceán kolem Antarktidy se v důsledku zastavení proudění velmi rychle ohřál. Takže můžeme předpokládat, že růst hladiny oceánů by se tím ještě zrychlil. Ještě před třemi lety se to zdálo dost nepravděpodobné.

Což znamená, že miliony lidí se budou muset přestěhovat…

Ano, to v každém případě. Pokud by se hladina oceánů zvedla třeba jen o metr či o dva, přestaly by fungovat přístavy a nastaly by obrovské problémy s námořní dopravou a celým obchodem. Zvýšená hladina moří vadí hlavně ve chvílích přílivů, i těch způsobených větrem, s tím se potýkají třeba v Benátkách, a všude tam, kde tropický cyklón nažene vodu na pevninu. Příkladem byl hurikán Sandy v New Yorku, který nahnal vodu i do metra. Největších hurikánů bude určitě přibývat. A už se to děje. Některá území se dají ohrázovat, třeba Holandsko, nevím tedy, jak by se Rýn vléval do moře, ale vím, že v Bangladéši to určitě udělat nejde.

Ve své práci propojuje astronomická témata s environmentálními: zabývá se osvětou v oboru ochrany klimatu, toků energie v budovách, a zejména ochranou nočního prostředí (proti uměle produkovanému světlu).

Co by se stalo, pokud oteplování nezastavíme, se snad radši ani nebudu ptát…

Pravděpodobně zastavíme. Já se toho asi nedožiju, ale vy možná ano (smích). Byznys ví, že se to udělat musí, v USA se na to chystá a Čína je klimatickým rozvratem nesmírně postihována už dnes. Buduje sice další uhelné elektrárny, ale větší nový výkon instaluje v těch větrných. Časem se dekarbonizovat podaří a možná, že Čína bude v této oblasti lídrem. Celkové oteplení planety závisí na tom, kolik toho ještě spálíme. Každá tuna uhlíku, který se zoxiduje, už se nedá nijak odčinit. To hlavní, co by měl mít každý na mysli, je nespalovat a radikálně snižovat spotřebu. Bylo by dobré, aby lidé, kteří nemají tak hluboko do kapsy, neutráceli za osobní spotřebu. Ukazuje se, že to, jak jsou lidé šťastni, nezávisí na tom, jak moc jsou bohatí. Jde jen o to, aby nežili v bídě. Což většina lidí nežije. Další a další nová auta a luxusní potraviny opravdu na štěstí nepřidají. A to je dobré si uvědomovat. Každý člověk by měl snižovat svou uhlíkovou stopu a většina lidí ví, jak na to.

Takže moje individuální úsilí má smysl?

Spotřeba dnešní throw-away society (společnosti, která vyhazuje) se nedá pokrýt obnovitelnými zdroji, ale když se sníží na půlku, což by v bohatých zemích mělo být snadné, tak už se v reálné době pokrýt dá. Minimálně třetina spotřeby fosilních paliv jde na vytápění budov. A Česku je to ještě více, protože jsme zvyklí hodně topit a máme mizerné budovy. To se musí zlepšit na úroveň pasivního standardu. To naše přetápění bytů nám způsobuje i obrovské zdravotní problémy s nefungující zimní termogenezí a z toho plynoucí obezitou. Určitě má smysl jezdit méně autem, nemít vlastní auto a pokud ho mám, pak už nekupovat nové. Výroba auta představuje polovinu jeho uhlíkové stopy, používání až tu druhou. Obecně platí, že cena výrobku říká, jakou má uhlíkovou stopu. Když to stojí milion a půl, tak je obří. Samozřejmě jsou lidé, kteří auto denně potřebují, ale také mnoho lidí, kteří ne. Auto můžete také darovat, třeba na Ukrajinu, která je potřebuje, zejména SUV.

Když se tady podíváte z okna, vypadá to, že SUV potřebujeme hlavně tady v Praze.

Ano, sníh ve městě sice existuje, ale jsou to ty 3 centimetry a u Muzea 4, že? Tohle je ohromný zlozvyk a automobilovému průmyslu se nedaří snižovat emise na 100 km právě proto, že ta auta, co prodává, jsou těžké luxusní terénní vozy, které jsou naprostý nesmysl se spotřebou větší, než měla auta před padesáti lety. Možností, jak se dopravovat po městě, je celá řada a všechny jsou lepší než jezdit autem. Navíc auta ve městě strašně zavazí, většinou stojí a člověk, co bydlí ve městě, auto prostě mít nemá. Parkování je směšně levné, za každou zahrádku u hospody se platí značné peníze. Jak je to možné? Auto ve městě slouží jednomu člověku, zahrádky slouží všem a jsou pro města požehnáním. Auta si mají majitelé parkovat v garážích či na vlastním dvoře. Ne na ulici.

Jan Hollan chodí rád bosky (a hlavně tak jezdí na bicyklu, na šlapátka moc netlačí, zato je táhne prsty vzhůru). Foto: Yvonna Gailly

To jsou vzhledem k naší realitě velmi odvážná tvrzení.

Země a města, která nejsou tak postižená dědictvím komunismu a jsou i bohatší, jako třeba Vídeň, si vystavěla garáže a auta tam nepřekáží ve veřejném prostoru. A je jich tam celkově méně. U nás je auto stále statusovým symbolem. Navíc, jak se vylidnil venkov, spousta lidí vlastní nějakou nemovitost někde na venkově a musí tam přece každý týden jezdit, když už ji mají. Uvědomte si, že u nás bydlí prakticky stejné množství lidí, jako před první republikou. Tehdy ale bydleli hlavně na venkově. Praha zdaleka nebyla na počet obyvatel největším českým městem, to bylo Chicago nebo Vídeň. Dnes je venkov téměř prázdný, a dojíždějí tam na víkend lidé z měst. To je fenomén, který v jiných zemích není a který je na pováženou.

To se ale může právě s masovou migrací, která v důsledku klimatu nastane, docela dramaticky změnit.

Četl jsem výborný rozhovor v Deníku N s Gaiou Vince, britskou environmentální novinářkou a autorkou knihy Nomad Century. Týkal se i Česka a ona v něm vysvětluje, že spousta lidí bude muset opustit místa, kde žijí. Buď se tam neuživí, nebo tam bude neobyvatelno. Stamiliony lidí se budou muset přemístit čistě kvůli tak vysokým teplotám při tak velké vlhkosti, že se nedají přežít. Takže půjdou někam, kde se žít dá, a to je zejména Evropa, Skandinávie, ale i Česko a Polsko, kde je bezpečno, úrodná půda a dostatek srážek. Takže ano, venkov se dá v principu znovu zalidnit, a nakonec to tak asi i být musí. Musíme se na to ale začít chystat. Připravovat infrastrukturu pro to, aby lidé mohli pracovat z domu a k tomu třeba něco pěstovat. U nás se tak chová a pěstuje jen velmi málo jídla. Kombinovat práci mentální a sezónní. Češi z měst to ale asi dělat nebudou. Spousta zemí je už dnes závislá na tom, že ti lidé mají někoho v Evropě a ten jim posílá peníze. V Senegalu, jedné z nejbohatších afrických zemí, je to 13 % HDP, a díky tomu ten stát jakž takž funguje. V Evropě bude zemědělství vždycky fungovat, pokud bude dost lidí, ochotných se jim zabývat.

Takže ta naše nízká porodnost, kterou tu pořád někdo šermuje, nemusí představovat žádný problém?

Porodnost klesá ve všech zemích, které se vymaní z bídy a zvýší úroveň vzdělání. To je klíčová věc. Ale lidí je na světě dost. V mnoha bohatých zemích to funguje tak, že pečovatelé jsou z Filipín. Ty země se bez nich neobejdou, a přesto se k nim nechovají ani slušně. Nemusíme se bát, že by ti lidé nebyli, jen musíme pracovat na tom, aby sem mohli přijít. Já jsem sice neznaboh, ale myslím si, že velkou roli by v tom mohly hrát farnosti. Ty mají často nějaké majetky a mohou se o ty lidi postarat, poskytnout jim bydlení i práci.

V pozadí je Janovo městské kolo. Foto Deník/Attila Racek

Idea a definice národního státu se asi také dost promění, nebo zmizí?

Zmizet by úplně neměla, ale nebude tak úplně národní. Ve Švédsku a v Norsku umějí všichni anglicky, často lépe než Britové. Takže chtít po všech, aby mluvili dobře česky, pokud nejsou lékaři, kteří mají mluvit s pacienty… Na tom bude záležet čím dál tím méně. Čeština ale samozřejmě nevymizí, když přežila doposud. A národní stát, Československo nebylo národní stát, ale podfuk. Novým Švýcarskem, vícenárodnostním státem se Československo nestalo, a to je samozřejmě škoda. Dodnes v češtině máme spoustu německých slov. Třeba slovo šupléra zná každý, ale víte, co je to posuvné měřítko?

V ideálním případě by mohl zmizet také rasismus…

Měl by. On je tedy trochu i v Holandsku, ale ne všeobecně. U nás je problém spíše xenofobie, protože jsme velmi homogenní společnost. Ale určitě se to zlepší, když bude těch různých lidí všude víc. Musíme si na to zvyknout. Mluvit, přemýšlet a starat se o to. Určitě by bylo dobré, kdyby více mladých lidí jezdilo někam dobrovolničit třeba na rok, aby viděli a zažili i jiné kultury a přestali se jich bát. Když už někam letět letadlem, tak za účelem být tam nějak užitečný.

O vás se ví, že jste vášnivý cyklista. Jak jezdit po městě tak, aby se člověk nemusel bát o život?

Já mám bicykl jako ortopedickou pomůcku. Odveze mě z kopce, po rovině taky, do kopce využívám toho, že máme v Brně šaliny a trolejbusy. Vozím na tom věci, mám na to velkou bednu, beru to jako dopravní prostředek. V létě jednou za čas vyrazím s nějakými hvězdáři, kteří berou cyklistiku jako sport, já jako výlet. Po Brně jezdím na kole vlastně odjakživa, jsem na to zvyklý a nejezdím ve špičkách a vždycky mám na sobě zelenou vestu. Helmu a čepici s kšiltem proti sluníčku. Dnes už máme skoro všude maximální povolenou rychlost 30 km/h, ale mělo by to být 20 všude tam, kde nejezdí MHD. Skoro všude mají být smíšené zóny, jako máme v Brně u nádraží. Snížená rychlost je základní opatření, které se musí zavádět a také vymáhat. V dobrých městech je už dnes naprosto běžná. Do města se také mnohem víc než auto hodí prostředky elektromobility, sdílené elektrokoloběžky a monocykly. Ne jako hračka pro turisty, ale jako normální dopravní prostředek, který se všude rychle proplete a doveze vás, kam potřebujete. Tohle by měla být městská doprava.

Co je na cyklistice to nejlepší? Proč vás to pořád baví?

Člověk je svobodný. Dostane se všude, kolo je největší vynález lidstva od 19. století. Je to jednoduché a ve městě mimořádně efektivní. Obyčejné městské kolo se třemi převody úplně stačí.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!