Barbora Michková: Jít pěšky po městě, cítit jeho vůně a poslouchat zvuky je zážitek blízký józe

Naše „paní hospodářka“ po Praze na kole nejezdí, ale chodí. Vystudovaná environmentalistka a milovnice jógy věří, že nastupující generace už nebude ignorovat stav naší planety a nenechá ji padnout. Povídaly jsme si i o tom, proč je AutoMat a celý neziskový sektor tolika lidem trnem v oku a o tom, co má společného udržitelná doprava s jógou.

Co se ti vybaví, když se řekne „kolo“?

V AutoMatu jsem už skoro rok a za tu dobu se můj pohled na kolo trochu změnil. Dnes ho vnímám jako naprosto plnohodnotný dopravní prostředek, byť sama nejsem městská cyklistka. Dřív pro mě bylo kolo spíš takovou volnočasovou věcí.

Ty ale na kole nejezdíš?

Po Praze ne. Maximálně tak někam na nádraží a pak z Prahy ven na výlet. V zahraničí jsem jezdila i ve velkých městech. V Lyonu, v Berlíně, který je vyhlášený svou cykloinfrastrukturou, i v Bělehradu. Praha je na mě ale příliš divoká a ta infrastruktura mi tady dost chybí. Taky v tom asi hraje roli to, že jsem jako dítě měla nehodu, kdy mě na přechodu porazilo auto. Od té doby mám v Praze obavu z kolize s autem. Teď jsem ale strašně ráda za AutoMatí cykloporadnu, která na nás začínající a váhající cyklisty a cyklistky myslí. Tam budu jistě v dobrých rukou.

Takže máš ambici svou obavu překonat?

Jo. Nechci to vzdávat. Baví mě hodně chodit po městě pěšky, ale je mi jasné, že jsou situace, kdy by kolo bylo rozhodně efektivnější a bylo by fajn ho využít. Zatím sice potřebuju trošku vést za ručičku, ale rozhodně nezavírám dveře.

Co tě vlastně přivedlo do AutoMatu?

To byla šťastná souhra okolností. Já v nezisku pracuju už skoro osm let, před rokem jsem hledala práci a naskytla se příležitost přidat se k AutoMatu. Jeho aktivity jsem samozřejmě znala a byly mi blízké. Vždycky, když jsem měnila práci, tak jsem tak pošilhávala po AutoMatu. A před rokem to klaplo.

Bára na procházce v Českém Krumlově

A v čem spočívá tvoje náplň práce?

Starám se o finance, rozpočty, granty a dotace a taky různé provozní záležitosti. To je ostatně v nezisku dobrým zvykem, že člověk má možnost přičichnout k různým věcem mimo svou škatulku. Já jsem vystudovala Sociální a kulturní ekologii, takže environmentalistiku, ale mám zkušenosti s granty. A taky mám ekonomicky zaměřeného bakaláře z cestovního ruchu. Ale řekla bych, že jsem spíš taková hospodářka než ekonomka. Starám se o všechno možné.

Takže k AutoMatu, který řeší především problematiku dopravy, tě to přitáhlo přes ekologii?

Já to vnímám hodně jako problematiku veřejného prostoru a udržitelného města pro lidi. To mě hodně zajímá a ladí to s mým studijním oborem. Doprava je samozřejmě důležitá, protože i ta je součástí veřejného prostoru. Já sama jsem jogínka a v létě pořádám lekce třeba i v parku. Klíčovou aktivitou AutoMatu je činnost našeho LABu, který hlídá, aby při nové výstavbě byla dostatečně zastoupena zeleň, aby se tam dalo jezdit na kole a chodit pěšky a taky trávit čas venku. Třeba zacvičit si v parku nepůjde, když budou všude jenom kanceláře a beton. A to bych nerada. Životní prostředí, které tu vytvoříme, zdědí další generace.

Myslíš, že kdyby nad veřejným prostorem nebděl LAB, tak by to opravdu byl jenom samý beton a kanceláře?

To je samozřejmě děsivá a extrémní představa. Máme tady samozřejmě územní plány a oficiální dokumenty, které to ošetřují. Nicméně AutoMat poukazuje na to, že ne vždycky se všechno úplně dodržuje a respektuje. Proto se občas musíme i soudit. Nicméně nechci tvrdit, že kdyby AutoMat nebyl, žili bychom v betonové džungli. Určitě jsou tu i jiné iniciativy, ale AutoMat hodně přispívá k tomu, aby nad veřejným prostorem uvažovala i veřejnost. Protože té koneckonců patří.

Z práce chodí domů pěšky

To si určitě užíváš sousedské slavnosti Zažít město jinak, které AutoMat pořádá. Co výzva Do práce na kole? Účastníš se jí jako chodkyně?

Zažít město jinak je strašně důležitá akce, která aktivuje veřejnost. A výzvy Do práce na kole se účastním, ale já chodím po městě pěšky celý rok. Když spěchám, tak využívám hromadnou dopravu. Takže se nemusím ani nijak přemáhat, abych se účastnila. Do práce na kole je hodně týmová záležitost, a to i pro firmy, kde není normálně běžné se dopravovat do práce na vlastní pohon.

To je pravda. A i když výzva s koncem května skončila, spousty účastníků hlásily, že budou pokračovat dál i bez ní…

To je velký přínos výzvy a  opravdu se ukazuje, že to funguje. To je vlastně princip všech výzev. Říká se, že když opakuješ nějakou činnost 28 dní, stane se z ní snáze zvyk, u kterého už zůstaneš. Během měsíce si to vyzkoušíš a zjistíš, že je ti lépe – psychicky i fyzicky…

Kde bys byla, kdybys nepracovala v AutoMatu?

Asi v nějaké jiné neziskovce. Protože mě hodně baví atmosféra, která v nezisku panuje. Sdílíme stejné hodnoty a kopeme za společnou věc. Nebo bych se možná víc věnovala józe…

Proč bys mi doporučila věnovat se józe?

Přiznám se, že vidím velkou podobnost mezi udržitelností, činností AutoMatu a jógou. Jejich principy jsou o respektu k našemu okolí a sobě, nenásilí, nehromadění, šetření zdroji… To všechno je spojuje. V dnešní hektické době, ještě v covidové krizi, je jóga skvělou příležitostí věnovat se sám sobě, vnímat svoje tělo i myšlenky. Jóga zvyšuje naši odolnost, je takovým zastavením se. Je to podobné, jako když jdu po městě pěšky a mám příležitost cítit jeho vůni, slyšet zvuky… Je to úplně jiný zážitek, než když jedu autem nebo tramvají. Stejně tak se zpomalím i při józe. Můžu se podívat dovnitř do sebe.

Cvičit venku v přírodě baví Báru nejvíc

Teď se hodně mluví o tom, že jsme došli do bodu, kdy máme poslední šanci zastavit destrukci planety a zvrátit to tak, abychom ji nezničili. Co si o tom myslíš?

To určitě není žádný přehnaný scénář, jde o reálnou hrozbu. Už teď se tvrdí, že spotřebováváme de facto 2,5 planety a žijeme hodně na dluh. Situace je opravdu vážná a měli bychom změnit naše chování a uvažování. Nicméně já možná žiju v bublině, jsem obklopena podobně smýšlejícími lidmi, ale mám poměrně velkou důvěru v nastupující generaci současných řekněme dvacátníků. Ti se snaží chovat udržitelně a berou to dost vážně. Na rozdíl od generace např. mých rodičů, kteří na základě své historické zkušenosti nechtějí, aby jim někdo sahal na jejich svobodu a pohodlí. Což je také jedním z důvodů, proč má neziskový sektor a environmentální problematika tolik hejtrů. Všichni bychom se ale měli zamyslet nad tím, jak žijeme, nebo si planetu zlikvidujeme.

Já mám zároveň pocit, že se vnímání AutoMatu veřejností dost zlepšilo a rozšiřuje se i Klub přátel AutoMatu…

Ona je ta změna vidět i v podnikání. Řada lidí a „zelených“ firem vyrábí produkty, které životní prostředí nezatěžují nebo dokonce naopak zlepšují. Myslím, že té změně myšlení a vnímání pomáhá i to, že dnes už lidi i studenti běžně cestují a potkávají se s udržitelným přístupem v zahraničí. Navíc myslet na životní prostředí už je dnes „cool“. To je taky super trend, který může pomoct udržitelnějšímu životu. Vnímání AutoMatu možná paradoxně napomohl i covid, protože kolo bylo najednou žádoucí a cykloobchody najednou nestíhaly. Snad se mění pohled i na celý neziskový sektor. Protože jeho služby potřebujeme v nějaké fázi života všichni, ať už se jedná o hudební kroužek pro děti nebo sociální službu pro babičku. Stát nemá kapacitu a často ani odbornost, aby tuhle potřebu saturoval sám.

Dlouhodobou a nezávislou práci AutoMatu můžete podpořit, když se stanete členkami či členy našeho Klubu přátel. Zjistěte víc.

Text: Natálie Veselá