Praha potřebuje nízkoemisní zónu. Rozhodne se po volbách

Od roku 2030 vstoupí v platnost evropská směrnice, dle které i u nás začnou platit zhruba dvakrát přísnější limity pro znečištění ovzduší. Praha dnešní limity plní, ty nové by ale na hlavních tazích nedodržela. AutoMat proto vedení města zaslal poziční dokument s vlastní analýzou dat, který ukazuje, kde a proč Praha potřebuje nejúčinnější nástroj proti emisím z dopravy, nízkoemisní zónu.

Nová evropská směrnice o kvalitě ovzduší snižuje od roku 2030 roční limit pro oxid dusičitý (NO₂) ze 40 na 20 mikrogramů na metr krychlový a pro jemný prach PM2,5 z 20 na 10. Nejde o to, že by se pražský vzduch zhoršoval. Mění se hranice, co je ještě přijatelné, a blíží se doporučením Světové zdravotnické organizace. Praha tak může přejít z „plní limity“ do „neplní limity“, aniž se v ulicích cokoli změní.

Doprava se přitom na znečištění pražského ovzduší podílí zhruba 70 až 80 %. U NO₂ je zdrojem dominantním, u prachu významným.

Co ukázala naše analýza

Pro poziční dokument jsme zpracovali dvanáct měsíců měření ze všech 17 pražských stanic na datové platformě Golemio a výsledky porovnali s ročenkou Českého hydrometeorologického ústavu. Dnešní limit NO₂ nepřekračuje žádná z oficiálních stanic. Budoucí hranici 20 mikrogramů by ale nesplnilo 6 z 15 stanic, všechny na rušných komunikacích: Legerova, Vysočany, Holešovice, náměstí Republiky, Průmyslová a Karlín.

V Legerově ulici naměřila oficiální stanice ČHMÚ už v roce 2024 roční průměr 23,5 mikrogramu, tedy nad budoucím limitem, a naše analýza dat městských stanic z posledních dvanácti měsíců ukazuje hodnoty ještě vyšší. V nejužších uličních kaňonech, jako je Ječná nebo Plzeňská, ukazuje roční pasivní uliční měření ČHMÚ a Senzovzduchu hodnoty přes 50 mikrogramů, tedy nad dnešním limitem.

U jemného prachu PM2,5 je obraz jiný. Budoucí limit by nesplnilo 7 z 8 stanic, které ho měří, včetně klidných lokalit, a modelové výpočty pro rok 2030 ukazují překročení prakticky na celém území města. Nízkoemisní zóna tu pomůže s dopravním podílem, samotná ale nestačí; je nutnou, ne jedinou součástí řešení.

Do dokumentu jsme zapojili i měření ze senzorů, které od jara provozujeme u šesti pražských škol.

Letní data potvrdila, že jemný prach je v teplé části roku regionální jev řízený počasím, zatímco hluk je věc konkrétní ulice: mezi školou u Ječné a školou v klidné rezidenční čtvrti je rozdíl 26 decibelů a o prázdninách se u dopravních tahů hluk vůbec nesnížil. Vytváří ho projíždějící doprava, ne provoz školy. Rozhodující srovnání jednotlivých ulic přinese topná sezóna.

Město o nových limitech ví

Nejde o zjištění, které by město překvapilo. Výbor pro dopravu pražského zastupitelstva už v květnu 2025 vyjádřil znepokojení nad riziky nových limitů a doporučil Radě, aby nechala aktualizovat Plán udržitelné mobility s harmonogramem opatření. Aktualizace se připravuje v podobě akčního plánu na roky 2027 až 2030.

Podle písemných odpovědí, které jsme od vedení města dostali v srpnu, je dokument zatím v interní přípravě a jeho podobu, včetně případné nízkoemisní zóny, projedná až nová Rada vzešlá z podzimních komunálních voleb.

Vedení města zároveň náš poziční dokument i metodiku zavádění nízkoemisních zón přivítalo jako odborný podklad pro připomínkové řízení k akčnímu plánu. Proto chceme, aby koncept zóny byl na stole dřív, než se podoba plánu uzavře.

Zákon už to umožňuje

Nízkoemisní zóny jsou v českém zákoně přes deset let, ale žádná obec je nezavedla. Bránila tomu především povinnost zajistit rovnocennou objízdnou trasu. Novela zákona o ochraně ovzduší účinná od března 2025 tuto podmínku zrušila, umožnila kontrolu kamerami se snímáním registračních značek propojenými s registrem vozidel a zavedla nízkoemisní poplatek, jehož výnos jde do obecního fondu kvality ovzduší. Praha má navíc kamerovou kontrolu vyzkoušenou z modrých parkovacích zón.

Ve střední a východní Evropě už zóny fungují nebo se připravují: Sofie zavedla zimní zónu v prosinci 2023 a po první sezoně hlásí pokles NO₂ o více než deset procent, Varšava má zónu od července 2024, Bukurešť ji připravuje na základě místního zákona. Praha by byla mezi posledními velkými městy regionu, která váhají.

Co navrhujeme

V pozičním dokumentu doporučujeme tři kroky:

1. Zahájit přípravu zóny pro centrální oblast už v roce 2026 tak, aby byla účinná s nástupem limitů 2030. Za nejvhodnější považujeme území uvnitř budoucího městského okruhu.

2. Využít kamerový systém s rozpoznáváním značek, jaký Praha zná z modrých zón, a napojit ho na připravovaný celostátní informační systém nízkoemisních zón.

3. Postupovat po etapách podle emisních tříd Euro a kombinovat omezení vjezdu nejstarších vozidel s nízkoemisním poplatkem pro střední kategorie.

Postup vychází z metodiky Komplexní rámec pro zavádění nízkoemisních zón, kterou AutoMat zpracoval loni v konzultaci s Ministerstvem životního prostředí.

Další kroky

Dokument jsme předali vedení města, příslušným odborům magistrátu a Institutu plánování a rozvoje. Na podzim uplatníme nízkoemisní zónu v připomínkovém řízení k akčnímu plánu mobility a s novým vedením města chceme jednat po jeho jmenování. V zimě doplníme analýzu o data z topné sezóny, kdy jsou rozdíly mezi ulicemi nejzřetelnější.

Celý poziční dokument včetně metodiky analýzy a grafů je ke stažení zde.

Poziční dokument vznikl v rámci projektu Central European Active Mobility Lab (CEAML) 2026 podpořeného Evropskou klimatickou nadací (European Climate Foundation).

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!