Zásadní atlantský proud má výrazně vyšší pravděpodobnost kolapsu, než se dosud předpokládalo

Vědci tvrdí, že toto zjištění je „velmi znepokojivé“, protože kolaps by měl katastrofální důsledky pro Evropu, Afriku i Ameriku.

Kritický systém atlantských mořských proudů se podle nového výzkumu zdá být výrazně náchylnější ke kolapsu, než se dosud předpokládalo. Studie totiž zjistila, že klimatické modely předpovídající největší zpomalení jsou zároveň nejrealističtější. Vědci označili toto zjištění za „velmi znepokojivé“, protože kolaps by měl katastrofální důsledky pro Evropu, Afriku i Ameriku.

Atlantic Meridional Overturning Circulation (AMOC) je významnou součástí globálního klimatického systému a už dříve bylo známo, že je kvůli klimatické krizi nejslabší za posledních 1 600 let. Vědci zaznamenali varovné signály blížícího se bodu zlomu už v roce 2021 a vědí také, že AMOC se v minulosti Země již zhroutil.

Klimatologové používají desítky různých počítačových modelů k odhadům budoucího vývoje klimatu. U složitého systému AMOC však tyto modely poskytují velmi rozdílné výsledky — od scénářů, které do roku 2100 nepředpokládají žádné další zpomalení, až po modely naznačující dramatické zpomalení přibližně o 65 %, a to i v případě, že budou emise uhlíku ze spalování fosilních paliv postupně snižovány až na čistou nulu.

Kolaps je téměř nevyhnutelný

Výzkum zkombinoval reálná pozorování oceánů s klimatickými modely, aby určil ty nejspolehlivější, čímž výrazně snížil míru nejistoty. Vědci dospěli k odhadu zpomalení o 42 až 58 % do roku 2100 — což je úroveň, která téměř jistě povede ke kolapsu. Atlantic Meridional Overturning Circulation (AMOC) je významnou součástí globálního klimatického systému. Přivádí sluncem ohřátou tropickou vodu do Evropy a Arktidy, kde se voda ochlazuje a klesá do hlubin, čímž vytváří hluboký zpětný proud. Kolaps tohoto systému by posunul pás tropických srážek, na kterém závisejí stovky milionů lidí při pěstování potravin, uvrhl by západní Evropu do extrémně chladných zim a letních období sucha a zvýšil by již nyní rostoucí hladinu moří v oblasti Atlantiku o dalších 50 až 100 cm.

Dr. Valentin Portmann z výzkumného centra Inria Centre de recherche Bordeaux Sud-Ouest ve Francii, který vedl nový výzkum, uvedl: „Zjistili jsme, že AMOC zeslábne více, než se očekávalo podle průměru všech klimatických modelů. To znamená, že AMOC je blíže bodu zlomu.“ Prof. Stefan Rahmstorf z Potsdam Institute for Climate Impact Research dodal: „Jde o důležitý a velmi znepokojivý výsledek. Ukazuje, že ‚pesimistické‘ modely, které předpokládají výrazné oslabení AMOC do roku 2100, jsou bohužel ty realistické, protože lépe odpovídají pozorovaným datům.“

Dodal: „Stále více se obávám, že bychom mohli dosáhnout bodu zlomu vedoucího k zastavení AMOC už v polovině tohoto století — tedy poměrně brzy — kdy se tento proces stane nevyhnutelným.“ Stefan Rahmstorf, který AMOC studuje už 35 let, uvedl, že kolapsu je nutné zabránit „za každou cenu“.

Na vině jsou teploty

„Tvrdil jsem to už v době, kdy jsme si mysleli, že pravděpodobnost zastavení AMOC je možná kolem 5 %, a už tehdy jsme říkali, že takové riziko je vzhledem k obrovským dopadům příliš vysoké. Teď to ale vypadá, že pravděpodobnost je vyšší než 50 %. Nejdramatičtější a nejprudší klimatické změny, které v historii Země za posledních 100 000 let pozorujeme, nastaly právě tehdy, když se AMOC přepnul do jiného stavu.“

AMOC zpomaluje proto, že v Arktidě kvůli globálnímu oteplování rychle rostou teploty vzduchu. To znamená, že se tam oceán ochlazuje pomaleji. Teplejší voda má nižší hustotu, a proto klesá do hlubin pomaleji. Toto zpomalení navíc umožňuje, aby se ve slaných povrchových vodách hromadilo více srážkové vody, což jejich hustotu dále snižuje a ještě více omezuje klesání vody — čímž vzniká zpětnovazební smyčka oslabující Atlantic Meridional Overturning Circulation (AMOC).

Systém AMOC je mimořádně složitý a podléhá náhodným přirozeným výkyvům, takže přesné předpovědi nejsou možné. Vědci však nyní očekávají jeho výrazné oslabení, které samo o sobě může mít v nadcházejících desetiletích vážné dopady. Nový výzkum, publikovaný v časopise Science Advances, zkoumal čtyři různé způsoby, jak pomocí reálných pozorování vyhodnocovat klimatické modely. Ukázalo se, že nejlepší výsledky poskytuje metoda nazývaná ridge regression, která se dosud v klimatologii používala jen velmi málo.

Sůl jako důležitý faktor

AMOC je obtížné modelovat, protože je řízen jemnými rozdíly v hustotě vody způsobenými změnami salinity, tedy slanosti vody v celém Atlantiku. Snížení nejistoty v nové analýze vyplývá z identifikace modelů, které lépe odpovídají salinitě povrchových vod v jižním Atlantiku — což vědci už dříve považovali za důležitý faktor. Podle Stefana Rahmstorfa to činí tuto práci „velmi důvěryhodnou“.

Rahmstorf zároveň uvedl, že zpomalení AMOC do roku 2100 může být ještě výraznější, než ukazuje nová pesimistická analýza. Počítačové modely totiž nezahrnují tající vodu z grónského ledového příkrovu, která také snižuje slanost oceánu: „To je další faktor, který naznačuje, že skutečnost bude pravděpodobně ještě horší.“

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!