Vše pro zdánlivě plynulou dopravu: Vhled do každodenní reality pražského veřejného prostoru

Studentky a studenti sociologie z pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se na podzim roku 2025 vydali do pražských ulic zkoumat, jak místní nahlížejí na problematiku dopravy a bezpečnosti ve svých ulicích. V rámci terénního výzkumu studentstvo provádělo rozhovory na několika vytipovaných problémových pražských lokalitách. Jejich výstupy, které vzešly z terénních rozhovorů, přináší důležitý vhled do každodenní reality pražského veřejného prostoru. Nyní je tak zveřejňujeme na webu AutoMatu.

Dávid Lipkovič: Bezpečnosť križovatky Štěpánská a Ječná

(text je ve slovenštině)

Na križovatke Štěpánskej a Ječnej sa na pomerne malom mieste dá celkom jasne vidieť väčšina dopravných problémov, ktoré v Prahe sú. Je tam vyťažená dvojprúdová cesta, kde sa často tvoria zápchy. Minimálny priestor na ceste vyhradený pre ľudí na bicykloch, kde aj tak žiadny nie sú, lebo vodičstvo áut ho zabralo, a k tomu ešte zastavujú na chodníkoch a komplikujú cestu peším. Z nášho študentského výskumu a pozorovaní bolo vidno, že križovatka býva zablokovaná, keďže vodičstvo áut ide aj vtedy, keď vie, že už sa nedá prejsť, a tým zťažuje prechod pre peších. V kombinácii s jazdiacimi električkami sa križovatka stáva ešte neprehľadnejšou a nebezpečnejšou pre ľudí, ktorí sú chránení najmenej – peších, a obzvlášť tých, ktorí sa hýbu ťažšie alebo menej vnímajú okolie, ako napríklad deti zo škôl, ktorých je v okolí veľa.

Ľahko viditeľné problémy sú aj na električkovej zastávke Štěpánská. Má úzky ostrov pre vystupujúcich ľudí, ktorý je nebezpečný pre tých s horšou pohyblivosťou. Na chodník sa z neho dá dostať v lepšom prípade prebehnutím cez koľaje, v horšom cez prechod, ktorý autá často ignorujú. Pokiaľ prší, dá sa schovať jedine v prístrešku na druhej strane prechodu, čo v podstate nemá význam, ak človek nechce zmeškať električku a nechce sa nechať ostriekať vodou zo zrýchľujúcich aút.

Problémy ľudí využívajúcich križovatku

Viedli sme niekoľko rozhovorov s pešími a s vyučujúcimi na miestnych školách. Učiteľka zo škôlky nám vysvetlila, že s deťmi zastávku v smere od Karlova náměstí na I. P. Pavlova nikdy nevyužíva, pretože ostrov je príliš úzky a nemá istotu, aby sa malým deťom niečo nestalo. Zamestnanec blízkej školy zase rozprával o tom, že skúšal jazdiť na bicykli cez križovatku a okolie a necítil sa komfortne ani bezpečne, obzvlášť ak si to ešte porovná so svojou skúsenosťou vodiča. Ona aj on učia na týchto školách už niekoľko rokov a za tú dobu zažili v okolí viacero nehôd, niektoré smrteľné, kde boli vždy tým najnebezpečnejším prvkom autá, a vyjadrili obavy o bezpečnosť detí pri ceste do školy.

Autá a ľudia v nich z nášho výskumu vychádzajú ako ohrozujúci prvok pre okolie. Väčšina ľudí spomínala rôzne pocity nebezpečia a negatívne zážitky. Podľa našich pozorovaní vodičstvo často blokuje alebo zabraňuje v pohybe všetkým okolo. Popri tom zaberajú najväčší priestor, aj keď v aute často sedí iba jeden človek, na čo ukazuje aj pomer áut a obyvateľstva. Pohybujú sa najrýchlejšie zo všetkých spôsobov dopravy, a teda by si najviac mohli dovoliť spomaliť, čo sa nedeje, a ešte k tomu produkujú najvyššie znečistenie, čo je iba ďalšie ohrozovanie zdravia všetkých ľudí okolo.

Ako nad dopravou premýšľame

Napriek spomínaným zážitkom a skúsenostiam a tomu, že ľudia v rozhovoroch vraveli, že situáciu treba riešiť, väčšinou padla aj veta o tom, že nevedia ako na to a autá sa predsa nedajú obmedziť. Ukazuje to na nadradené postavenie áut a šoférujúcich, ktoré málokoho vôbec napadne spochybniť, aj keď spôsobuje veľmi očividné a život ohrozujúce problémy.

Autá určite uľahčujú život ľuďom, ktorí potrebujú cestovať, prenášať veci, nákup alebo výbavu do práce. Väčšina ľudí by sa však zvládla presunúť pomocou hustej pražskej siete MHD a preto by sme nemali tak extrémne trvať na autách za cenu bezpečia všetkých ľudí okolo.

Anna Jílková: Srnky v záři reflektorů aneb chodci na pražských křižovatkách

„Vždycky přebíhám, zelená tu trvá asi čtyři vteřiny.“ Křižovatka u Ženských domovů není místem, kde trávit volný čas. Vytvořili jsme přehled toho, jak se zde chodci cítí.

Jako studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jsem se možná mírně netradiční optikou podívala na případ jedné z mnoha křižovatek na pražském Andělu. Vedl mě k tomu seminář z kvalitativního výzkumu pod vedením Lucie Trlifajové, PhD. Naším cílem bylo prozkoumat křižovatku ulic Ostrovského a Radlická, zaměřit se na okolí křižovatky, na pohyb jednotlivých účastníků dopravního provozu na křižovatce.

Anděl, jako takový, je možné zařadit mezi nejrušnější dopravní uzly v celé Praze. Je tedy pochopitelné, že tato křižovatka vypadá zaneprázdněně. Automobilová doprava zde zajišťuje spojení západní části Prahy s centrem města. Řidiči často v dopravních špičkách čekají, ráno spěchají do práce a školy, odpoledne se vrací domů. V každém případě chtějí v kolonách trávit co nejméně času. Jejich pohyb na silnici je v důsledku toho stresující, řidiči troubí, často zrychlují nebo zastavují v místech určených výhradně pro cyklisty.

Vše pro zdánlivě plynulou dopravu

Červenou dostávají auta zřídka a na krátký časový interval. Zdánlivě pro plynulou dopravu. Chodcům proto zbývá vypořádat se v průměru s šesti vteřinami, které mají na přechod mezi dvěma břehy chodníku. Chodcům s omezenou možností pohybu nezbývá než vkládat důvěru v řidiče, kteří čekají na moment, kdy dostanou zelenou. V budově Ženských domovů sídlí zdravotnické zařízení. Pro určitou skupinu starších lidí či zdravotně omezených osob je to jediný důvod, proč se na křižovatce pohybují. Krátký interval pro přecházení chodců působí v tomto kontextu až ironicky. Další motivací pro to, se v okolí křižovatky pohybovat, jsou výdejní zásilkové boxy stojící na stejném rohu křižovatky jako Ženské domovy. Během našeho průzkumu terénu jsme pozorovali nespočet příchozích k boxům, kteří jednoduše přešli křižovatku se sluchátky na hlavě, vyzvedli si balíček z úschovny a opět křižovatku přešli, aniž by byli přítomni v dopravní situaci, jež jsou součástí.

Pro zmapování situace na křižovatce jsme využili krátké rozhovory přímo na místě. Chodci, většinou obyvatelé Prahy, zdánlivě nebrali v potaz nebezpečí dopravní situace, které jsou či byli po přejití přechodu součástí. Z větších měst, a v hlavním městě to platí dvojnásobně, jsme zvyklí na nepřehledné křižovatky, jistou míru nervozity všech účastníků provozu. A pro dopravu v širším centru města je to už samozřejmostí. Skupina respondentů, kteří dali najevo, že si jsou vědomi potenciálního nebezpečí, jsou rodiče s malými dětmi.

Šlo by to lépe?

Možností pro zvýšení pocitu bezpečnosti chodců na křižovatce je vytvořit ostrůvek pro chodce mezi pruhy silniční dopravy. Abych ovšem nebyla pouze kritická, během několika návštěv křižovatky, které jsme podnikli, stihli páni dělníci vystavět nový chodník na dvou rozích křižovatky (viz foto níže) a výsledek křižovatce esteticky přidává.

Foto: Anna Jílková

Úvodní foto: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Další výzkum studenstva k pocitu bezpečnosti v ulicích se týkal nuselské ulice Kloboučnická.