Nejlepší strategie pro boj s překračováním rychlosti

Řidiči, kteří překračují povolenou rychlost, jsou příčinou přibližně jedné třetiny všech úmrtí při dopravních nehodách. Aby je města zpomalila a zachránila životy, mají k dispozici několik účinných nástrojů.

Možná si vzpomínáte ze středoškolské fyziky: KE = ½ mv². Laicky řečeno: Kinetická energie pohybujícího se tělesa se vypočítá jako polovina jeho hmotnosti násobená druhou mocninou rychlosti.

Tato jednoduchá rovnice má zásadní důsledky pro bezpečnost na ulicích. Protože rychlost je v rovnici umocněná na druhou, i malé zvýšení rychlosti dramaticky zvyšuje sílu působící při srážce motorového vozidla. Zvláště zranitelní jsou chodci a cyklisté. Podle výzkumu nadace AAA Foundation for Traffic Safety je pravděpodobnost, že chodec při nehodě zemře, jedna ku dvěma, pokud vozidlo jede rychlostí přibližně 50 km/h, ale pouze jedna ku čtyřem, pokud se pohybuje rychlostí asi 37 km/h.

Zbytečné mrhání životy

Řidiči s těžkou nohou na plynu patří k největším rizikům na silnicích: Jen v USA je více než 10 000 úmrtí ročně při dopravních nehodách alespoň částečně připisováno překračování rychlosti (zhruba třetina celkového počtu). Jejich zpomalení by zlepšilo alarmující míru úmrtí při dopravních nehodách. Podobná je situace na celosvětové úrovni.

Během uplynulého roku se odborník na bezpečnost silničního provozu David Zipper zabýval škálou opatření, která mohou představitelé měst využít ke snížení překračování rychlosti, například zpomalovacími prahy, automatickými dopravními kamerami či úpravami jednosměrných městských tepen na obousměrné. Jeho analýza vyústila v novou výzkumnou zprávu publikovanou v rámci MIT Mobility Initiative.

Nepopulární? Ne tak docela

To, co zjistil, je překvapivé. Až na vzácné výjimky jsou tyto strategie ke snižování rychlosti účinné, často až pozoruhodně. A navzdory běžným představám je obyvatelé většinou podporují. Proč tedy nejsou tato život zachraňující opatření zaváděna všude?

Ve snaze porozumět relativním přínosům a popularitě různých městských opatření proti překračování rychlosti prostudoval odbornou literaturu a vedl rozhovory s 11 současnými či nedávnými lídry v oblasti městské dopravy napříč USA. (Respondentům byla nabídnuta anonymita, aby mohli mluvit otevřeně.) Zjistil, že výzkumníci i představitelé měst docházejí ke stejnému závěru o strategiích ke zmírňování rychlosti: prostě fungují.

Toto přímočaré hodnocení platí pro automatické kamery, které podle řady analýz odrazují od riskantní akcelerace, i pro posílené vymáhání práva. Jedna studie například identifikovala osm týdnů trvající „časový halo efekt“ nižších rychlostí po zvýšené přítomnosti policie. Funguje i prosté snížení rychlostních limitů. Když Boston v roce 2017 snížil výchozí limit z 30 mph na 25 mph, vedlo to k relativnímu poklesu o 29 % u vozidel překračujících 35 mph ve srovnání s Providence na Rhode Islandu, kde limity zůstaly beze změny.

Smysluplná jsou i takzvané „road diets“, tedy úpravy ulic obvykle zahrnující zúžení jízdních pruhů a někdy doplnění ochranné infrastruktury. Výzkumný tým z Johns Hopkins dospěl k závěru, že pruhy o šířce 9 a 10 stop vedou k nižším rychlostem a menšímu počtu nehod než pruhy široké 12 či 13 stop. O přínosech těchto i dalších opatření – například zpomalovacích prahů či úprav signalizace – panuje mezi akademiky i dopravními odborníky jen minimální spor.

Důsledné pokutování funguje

Osvěta nestačí

Existuje však jedna výjimka: veřejné informační kampaně (PSA), jejichž cílem je odradit od rychlé jízdy, například newyorská kampaň z roku 2022 s dramatickými videi na YouTube. Městští úředníci se shodovali, že tyto vzdělávací kampaně jsou neúčinné. Tento názor podporuje i výzkum – Světová zdravotnická organizace označila PSA jako nástroj silniční bezpečnosti za „neefektivní“.

Městští představitelé Zipperovi také sdělili, že opatření proti rychlé jízdě mají obvykle silnou podporu veřejnosti, zejména ve chudších čtvrtích, kde je riziko úmrtí při dopravních nehodách vyšší. Několik lídrů uvedlo, že jejich odbory dostávají výrazně více žádostí o instalaci zpomalovacích prahů, než mohou realizovat. Akademický výzkum se sice více soustředí na účinnost než popularitu těchto opatření, dřívější studie však zjistily, že automatické kamery i dopravní kontroly zaměřené na bezpečnost se těší podpoře stabilních většin.

Proč jsou opatření proti rychlé jízdě populární? Nabízí se zřejmá odpověď: obyvatelé si uvědomují hrozbu, jakou bezohledné překračování rychlosti představuje pro zdraví a životy. To však nemusí být jediný důvod. Loňská studie Kelcie Ralph, výzkumnice v oblasti dopravy z Rutgers University, dospěla k závěru, že většina lidí mylně považuje překračování rychlosti za mnohem méně nebezpečné než řízení pod vlivem alkoholu nebo nepozornost.

Dalším možným faktorem, který úředníci zmiňují, je přesvědčení některých obyvatel, že jsou to „ostatní lidé“ – na rozdíl od místních – kdo se řítí jejich čtvrtí. Výsledkem je podpora rychlostních kamer, které postihují porušovatele pravidel, nebo tzv. road diets a zpomalovacích prahů, které je donutí zpomalit (nebo, ještě lépe, zvolit jinou trasu přes jinou čtvrť).

Falešná dichotomie

Ať už jsou příčiny jakékoli, relativní popularita opatření proti rychlé jízdě může překvapit ty, kdo pravidelně sledují televizní zpravodajství, která často zdůrazňují rozhořčené reakce na automatické kamery, zúžení pruhů a podobně. Jak Zipper již dříve argumentoval v Bloomberg CityLab, sami novináři mohou trpět tzv. „windshield bias“ – zkreslením vzniklým tím, že tráví mnoho hodin za volantem při přesunech mezi místy. Mediální společnosti navíc mají motivaci zvýšit sledovanost tím, že příběhy rámují kontroverzně, i když ve skutečnosti stojí většina lidí na jedné straně sporu.

Média, která se přehánějí v opozici vůči opatřením proti rychlé jízdě, mohou tyto reformy brzdit, protože vedou politiky k závěru, že jejich podpora by se rovnala politické sebevraždě. Takové obavy jsou ale přehnané.

A to může být nejdůležitější lekce ohledně opatření ke zpomalení dopravy: tato opatření mohou jasně zachraňovat životy; výzkumníci nepochybují o jejich účinnosti. Ještě lepší je, že mnoho obyvatel je podporuje a vítá. Chybějí ale politici a političky dostatečně odvážní na to, aby udělali správnou věc.

Připojte se i vy svým podpisem k Výzvě Nula a dejte tak politikům a úředníkům najevo, že bezpečnost těch nejzranitelnějších účastníků provozu by měla být jejich prioritou.