Zapomeňte na elektromobily. Revoluci v městské dopravě vede obyčejné kolo

Městská cyklistika zažívá obrovský rozmach – a zároveň rozděluje společnost. Proč si města v bohatých zemích znovu zamilovala kola a proč to některé lidi tolik dráždí? Proč kolem jízdního kola zuří kulturní válka? Odpověď na tyto otázky se pokusil najít britský týdeník The Economist.

Aby člověk pochopil, proč urbanisté tolik sází na kola, stačí se postavit na ulici Saint Denis v Montrealu. Během deseti minut tam zpravodaj The Economist napočítal 132 cyklistů, z nichž někteří vezli i děti a jen 82 aut, většinou obsazených jedním člověkem, a jeden autobus městské hromadné dopravy. Auta způsobují zácpy, zatímco cyklopruh je i při špičce prostorný. V jeden červnový den jej využilo přes 14 000 lidí.

Za poslední dekádu, obzvláště za starostky Valérie Plante (od roku 2017), se Montreal stal největším cyklistickým městem Severní Ameriky. V některých čtvrtích tvoří jízdy na kole až pětinu všech cest. Více než třetina obyvatel města jezdí alespoň jednou týdně a počet jízd v systému sdílených kol Bixi se od roku 2019 zdvojnásobil – loni jich bylo 13 milionů.

Křižovatka v Montrealu

Městská revoluce, při které nehřímají motory

Tento boom se neomezuje jen na Kanadu. Cyklistika se znovu stává klíčovou součástí městské mobility po celém světě – a překvapivě nahrazuje sny technologických gigantů o autonomních elektrických autech. Proč? Protože kola jsou levná, efektivní, neznečišťují ovzduší a nezabírají tolik prostoru jako auta.

Ve skutečnosti se kola stala natolik populárními, že začala rozdělovat společnost. Města je podporují stále více, a to se některým nelíbí. Vzniká tak nová „kulturní válka“ mezi cyklisty a motoristy.

V New Yorku se každý třetí den uskuteční přes 250 000 jízd sdílenými koly – tedy tolik, kolik za týden zvládne celý vozový park robotaxi firmy Waymo. V Londýnské City už cyklisté převyšují počet aut v poměru 2:1. V Paříži jich je víc než motoristů, a to v celoměstském měřítku. A i tradiční cyklistické velmoci jako Amsterdam nebo Kodaň hlásí další nárůst počtů cyklistů a cyklistek.

Dokonce i v Pekingu, kde byli cyklisté před třiceti lety prakticky vytlačeni auty, se kola vracejí – jen dnes spíš ve formě elegantních skládacích Bromptonů než levných černých kol Flying Pigeon z dob komunismu.

Montreal se pyšní nestarším systémem sdílených kol v Severní Americe

Tři důvody cyklistické renesance

1. Covid 19:
Pandemie zásadně změnila dojíždění. Lidé se vyhýbali MHD a nakupovali kola – často svá první. Některé vlády navíc zavedly tzv. pop-up cyklostezky pro podporu rozestupů. V USA přiznalo 18 % dotázaných, že si v té době koupili kolo. V Tokiu 23 % obchodníků přesedlalo z vlaku na kolo.

2. Elektrokola:
Technologický pokrok z nich udělal levnější a dostupnější variantu. Díky šlapací asistenci jsou vhodná i pro lidi, kteří by na klasickém kole jízdu nezvládli. Zvládnete s nimi pracovní schůzku i rodinný nákup – bez potu a převlékání. Elektrokola zároveň pomohla ziskovosti sdílených systémů – v Chicagu se používají o 70 % více než klasická kola.

3. Bezpečná infrastruktura:
Cyklistika zmizela z ulic zejména proto, že mezi auty nebyla bezpečná. Ale s příchodem oddělených cyklopruhů se situace zásadně změnila. Právě ty jsou největším tahákem – zvyšují bezpečnost a přitahují nové uživatele. Navíc jsou levnější než metro nebo silnice. Pokud se udělají dobře, dokážou zásadně pomoci se zácpami.

Brent Toderian, bývalý hlavní urbanista Vancouveru, říká: „Když vytvoříte cyklistickou infrastrukturu, která dokáže konkurovat autu, kola mají obrovský potenciál zmírnit dopravní krizi.“

Cyklisté proti autům?

Madeleine Giey, 37letá matka tří dětí z Montrealu, nikdy dřív na kole nejezdila. Teď ho používá každý den – nejprve zaveze děti do školy, pak jede do práce. Ona i manžel se dokonce vzdali druhého auta.

Ani počasí Kanaďany nezastaví

Pod vedením starostky Plante město zavírá ulice autům, zužuje silnice a ruší parkovací místa. Smyslem není auta zakázat, ale zpomalit je a udělat ulice bezpečnější. Podle ní z toho profitují i podniky – od otevření cyklostezky na ulici Saint Denis se snížil počet prázdných výloh o polovinu.

Přesto se z cyklostezek stává politické téma. Opoziční kandidátka Soraya Martinez Ferrada chce výstavbu pozastavit a některé stezky zrušit, protože podle ní vadí podnikatelům. A není sama – termín „válka proti autům“ zpopularizoval už před deseti lety Rob Ford, tehdejší starosta Toronta, který mimochodem kouřil crack a prosazoval rušení tramvají i cyklostezek.

Politická válka

I přesto zůstává cykloinfrastruktura politicky výbušné téma. V Montrealu zabírají cyklopruhy méně než 2 % silnic, auta asi 80 %, zbytek patří chodcům. Přesto jsou cyklostezky hlavním tématem nadcházejících voleb. Opozice navrhuje výstavbu pozastavit a některé úseky zrušit.Kritika cyklostezek je často součástí konzervativní rétoriky. Nigel Farage, lídr britské Reform Party, vnímá nízké rychlostní limity a cyklostezky jako „woke anti-automobilový fanatismus“. Richard Holden, stínový ministr dopravy, mluví o „válce proti řidičům“.

Téma „války proti autům“ se objevuje po celém světě. V Británii tvrdí populisté, že cyklopruhy a nízké rychlosti jsou projevem „woke ideologie“. V Německu pozastavila nová konzervativní vláda v Berlíně výstavbu cyklostezek. A v Americe za vlády Donalda Trumpa se federální podpora ekologické dopravy – včetně cyklostezek – dostala pod lupu. Zatímco levicově orientovaná města investují do kol, auta se stávají symbolem konzervativního odporu. V New Yorku třeba zvítězil ve volbách Zohran Mamdani – socialista, který nevlastní auto a chlubí se tisíci jízd na městském kole. Tam, kde se nejezdí autem, ho lidé volili výrazně víc než bývalého guvernéra Andrewa Cuoma.

Cyklopruhy v montrealské čtvrti Plateau

Elektrokola a problémy

S rostoucí popularitou elektrokol přicházejí i problémy. Jsou těžší a rychlejší, a když je řídí nezkušení uživatelé, roste riziko úrazů. V Londýně doktoři hlásí nárůst zlomenin, v Nizozemsku dosáhl počet úmrtí cyklistů v roce 2022 rekordní výše. Velkým problémem jsou tzv. rychlá nelegální elektrokola – ta, která mají plyn a dosahují vyšších rychlostí než povolených 25 km/h. Využívají je hlavně rozvážkoví kurýři, protože čím rychlejší jízda, tím vyšší výdělek. Jenže jsou hrozbou pro chodce a ostatní cyklisty. V New Yorku na ně městská policie reagovala tvrdě – došlo i na zatýkání cyklistů, což pobouřilo obhájce městské cyklistiky, protože řidiči aut za porušování pravidel často dostávají jen pokuty.

Návrat zpět? Nepravděpodobný

Přes všechny komplikace je v městech, kde se cyklistika stala běžnou součástí života, představa návratu k ucpaným silnicím téměř nemyslitelná. Nizozemský expremiér Mark Rutte dojížděl do práce na kole. Dánský král Frederik vloni přivezl své děti na charitativní akci v elektrickém nákladním kole. A v Paříži si už lidé stěžují ne na zácpy aut, ale kol. Montreal je možná dalším městem, kde budou brzy vznikat dopravní zácpy – tentokrát ovšem cyklistické. A to je, jak by řekli Britové, ten správný směr.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!