Rok po Janu Bouchalovi. Tisková zpráva k výročí úmrtí Jana Bouchala.

Ve 14 hodin proběhla v kavárně Modrý mlýn veřejná prezentace 4 návrhů pomníku Jana Bouchala, které postoupily v neveřejné soutěži vyhlášené Bouchalovými přáteli do užšího výběru. Autory prezentovaných návrhů jsou David Černý, Krištof Kintera, Markéta Poislová a Zděnek Ruffer. Vítězný návrh bude realizován na místě Bouchalovy tragické nehody, křižovatce Nabřezí kap. Jaroše – Dukelských hrdinů.

Vzpomínkový den pokračoval cyklojízdou, která začala v 17 hodin před kanceláří Oživení (Sněmovní 7) a jela po trase poslední Bouchalovy cesty na křižovatku Nabřezí kap. Jaroše – Dukelských hrdinů. Zde proběhlo v 17:30 smuteční shromáždění.

Vítězný návrh pomníku Jana Bouchala bude umístěn na křižovatce Nábř. kap. Jaroše a Dukelských hrdinů. Má být nejen vzpomínkou na něj a přípomínkou jeho tragické nehody, ale také mementem každodenní situace pražských cyklistů. I z toho důvodu je umístění památníku zvláště vhodné: křižovatka, která se stala Janu Bouchalovi osudnou, byla už dříve předmětem kritiky o.s Oživení, jehož byl Bouchal předsedou. Představitelé Oživení upozorňovali na to, že křižovatka je nebezpečná, a vypracovali návrh její úpravy, který by bez omezení plynulosti dopravy vedl k větší bezpečnosti pro všechny účastníky silničního provozu.

Je proto trpkou ironií, že zde Jan Bouchal našel svou smrt. Průběh vyšetřování, jehož detaily uvádíme níže, navíc vykazuje typické rysy podjatosti českých úřadů vůči cyklistům: další z jevů, který jim každodenně ztěžuje cestování po Praze. Přes tuto dvojitou dávku trpkosti vkládají Bouchalovi spolupracovníci a blízcí naději v přestavbu křižovatky, kterou podle vyjádření ředitele odboru dopravy HMP Heroudka město připravuje.

Kontakt:
Martin Mareček – tel.: +420 777 169 080
Otakar Strunecký (podrobnosti k vyšetřování nehody) – tel. +420774678896
http://automat.ecn.cz/pup/

Přílohy TZ:
1. O Janu Bouchalovi (TZ z ledna 2006)
2. Komentář k vyšetřování dopravní nehody Jana Bouchala
3. Usnesení státní zástupkyně (soubor PDF – kvůli velikosti pošleme na vyžádání)
4. Vyjádření ředitele odboru dopravy HMP Heroudka k možné úpravě křižovatky Nabřezí kap. Jaroše – Dukelských hrdinů (soubor PDF)
5. Pomník Jana Bouchala – Tomáš Pospiszyl
6. Návrhy na pomník Jana Bouchala

Příloha č. 1
Zemřel Jan Bouchal

Ve čtvrtek 12.1.2006 večer zemřel ve věku třiceti let předseda občanského sdružení Oživení a koordinátor Auto*matu Jan Bouchal, mezi přáteli a spolupracovníky též známý pod přezdívkou Pup. V pátek 6.1. večer jej srazil a smrtelně zranil automobil. Jan Bouchal v Oživení koordinoval iniciativu Auto*mat, zaměřenou na redukci automobilové dopravy a podporu cyklistické, pěší a hromadné dopravy. Bouchal patřil mezi pravidelné účastníky čtvrtečních cyklojízd – manifestací za práva a větší bezpečnost cyklistů. Podílel se na vzniku projektu Bezpečné cesty do školy. V Praze je Jan Bouchal znám z protikorupčních projektů a byl neformálním leaderem Aliance Bezkorupce, koalice občanských sdružení za větší transparentnost státní správy a samosprávy. Na protikorupčních projektech pracoval od konce devadesátých let. Od té doby také pomáhal pražským občanským sdružením z koalice SOS Praha s medializací jejich problémů z oblasti životního prostředí a územního plánování. Po Janu Bouchalovi zůstala družka Petra a syn Jakub. Honza byl vzorný občan a vzorný otec.

Příloha č. 2

Komentář k vyšetřování dopravní nehody Jana Bouchala
Nehoda se stala dne 6. 1. 2006 kolem 19.30 na křižovatce Nábř. kap. Jaroše a Dukelských hrdinů.

Občanská inciativa Auto*Mat považuje průběh a závěry vyšetřování i přezkumné řízení dopravní nehody Jana Bouchala vedené státní zástupkyní Mgr. L. Kovaříkovou za nevěrohodné hned z několika důvodů.

a) Vyšetřující policisté hned v prvním protokole bez jakýchkoli důkazů pracovali s verzí, že cyklista nedal přednost jedoucímu automobilu. Do protokolu též uvedli, že Jan Bouchal jel bez ochranné helmy, neosvětlen a se sebevražednými úmysly. Rozpor s dodatečně zjištěným faktem, že cyklista měl helmu i funkční osvětlení, nijak nevysvětlili.

b) Policisté nevyslechli hlídku Dopravního podniku, která dorazila na místo nehody bezprostředně po ní. Zasahující policisté umístili místo střetu v rozporu s výpověďmi svědků a zdravým rozumem do tramvajového kolejiště. Toto posunutí místa střetu pak mělo vliv na zajištění stop z místa nehody.

c) Policisté ani státní zástupkyně nevyhověli žádosti právního zástupce rodiny Bouchalových a nezjistila, zda druhý účastník nehody – řidič osobního automobilu Březina – během jízdy netelefonoval. Tento fakt by přitom měl na interpretaci nehody podstatný vliv. Policisté i státní zástupkyně se spokojili s výpovědí řidiče Březiny, že během jízdy netelefonoval.

d) Při vyšetřování nebyl zohledněn fakt, že Jan Bouchal byl zkušený cyklista, jezdil uvedeným místem pravidelně (místo je na trase mezi jeho domovem a pracovištěm) a že si byl nebezpečnosti místa velmi dobře vědom. (V roce 2000 se podílel na studii úpravy křižovatky Nábř. kap. Jaroše a Dukelských hrdinů. Tato studie, objednaná MČ Praha 7, nebyla nikdy dále využita).

e) Bez důkazů byla naopak akceptována hypotéza (brzdná dráha nebyla s ohledem na stav vozovky zaznamenatelná), že řidič Březina nepřekročil při průjezdu křižovatkou povolenou rychlost. V úvahu přitom nebyl vzat fakt, že jeho vozidlo byla sportovní verze Octavie s dalším tunningem a že v uvedeném místě je možné pozorovat velmi časté překračování povolené rychlosti v každou denní dobu.

Shrnutí: Vyšetřování bylo vedeno s vědomím, že Jan Bouchal nemůže vypovídat, že výpovědi svědků jsou málo konkrétní. Již první hypotéza vyšetřovatelů předpokládala zavinění cyklisty.

Za občanský projekt Auto*Mat
Otakar Strunecký

Příloha č. 5
Pomník Jana Bouchala
Tomáš Pospiszyl

Pomníky většinou připomínají velké osobnosti historie, radostné i tragické události, ideje, o kterých se domníváme, že by neměly zapadnout. Monumenty a památníky, které byly v posledních letech v Praze realizovány, jsou až na výjimky formálně konzervativní. Jsou to často stále figurální sochy. Přitom mnohé příklady ukazují, že pomník svou úlohu plní i velice netradičními prostředky: pomocí jednoduchého textu, prostorové situace, vody, barvy, světla…

Projekty na pomník Jana Bouchala se od tradičního figurálního pojetí liší. Nejsou to sochy, ale umělecká díla, která na sebe berou podobu reálného předmětu, dopravního retardéru, nebo se inspirují estetikou dopravního značení. Jejich autorům šlo o přímočaré vytvoření situace, ve které si divák uvědomí svůj vztah k problému, na který pomník upozorňuje, stane se doslova jeho součástí. Jejich přirozenou součástí je i samo prostředí, ve kterém jsou umístěny: křižovatka, na které byl Jan Bouchal při jízdě na kole sražen a smrtelně zraněn. Rušná a nešťastně řešená křižovatka i to, co se na ní před rokem přihodilo, jsou samy o sobě smutnými metaforami toho, na co se propagátor cyklostezek Bouchal snažil upozornit. Cyklista je ve městě plném automobilů ohrožen. Podle všech finálových návrhů není pomník určen „kladečům věnců“ – ti by museli uskakovat před projíždějícími auty – ale především právě automobilistům. Poselství pomníků jsou zachytitelná a čitelná během zlomku vteřiny, přesto snad nejsou zjednodušující. Mezi jejich spatřením a pochopením jejich významu si stačíme položit otázku po jejich smyslu a možná i trochu přibrzdit. Realizací pomníku Jana Bouchala Praha získá nejenom připomínku nutnosti koncepčního řešení cyklistické, nebo jakékoliv jiné neautomobilové dopravy ve městě, ale i veřejně umístěné dílo současného umění.