Auta městům škodí

Brunátné tváře. Ruka na klaksonu a přískokem skok. Takový je obraz mnoha metropolí v dopravní špičce. Dlužno říct, že v některých ulicích trvá špička celý den.

Zatímco ve světě hledají cesty, jak přiměřeně omezovat zbytnělou automobilovou dopravu, u nás se opájíme nedávno nabytou možností těšit se z novodobých hraček a iluze komfortu, který izoluje. Důležité je uvědomit si, že hledání alternativ není zaměřeno proti autům, nýbrž ve prospěch člověka. Stejně jako třeba odsiřování průmyslových exhalací nebylo zaváděno pro zvyšování nákladů průmyslových firem.

Jestliže je například Praha městem s nejhorším ovzduším v republice a ze sedmdesáti procent se na něm podílí automobilová doprava, pak je racionální ta úvaha, která hledá způsob, jak nabídnout šetrnější alternativy automobilové dopravě. Takové uvažování není projevem ekologického fanatismu, ale prostého pudu sebezáchovy všech, kteří chtějí dosáhnout na čistý vzduch a nechtějí mít hyperalergické děti.

Například jeden z nezávislých projektů propagace alternativní městské dopravy apeluje na respekt svobody druhých a vyzývá k používání automobilů pouze v nejnutnějších případech. Na tento projekt, bohužel, nevybyla magistrátní podpora. Jistě ne proto, že projekt nešustil papírem a šel k jádru věci. Upozorňoval na sebe například prostřednictvím závodu matek a otců s kočárky, který se uskutečnil v pražských ulicích. Jeho organizátoři ukázali, jak předimenzovaná automobilová doprava omezuje obyvatele města i na místech, která jsou prvotně určena chodcům. Tedy na chodnících.

Pro nás, pro učedníky demokracie, kteří si teprve začínají uvědomovat odvrácenou tvář konzumu, je charakteristické, že se stále opájíme symboly rychle nabytého statusu. Přitom ve světě se ani vlivné osoby neostýchají vstoupit do městské dopravy či jít pěšky nebo si vyjet na kole. Někde je to jen v době kampaně, kterou pod názvem Evropský týden mobility organizuje Evropská komise a který dnes vrcholí Evropským dnem bez aut. Ale zapla» pánbůh za ty dary, když jsou politici osvícení a příště se k nim připojí další kolegové v jiných městech. V Evropě se na projektu podílejí stovky měst včetně gigantů, jakým je třeba Londýn.

U nás ti automobilismem nejpostiženější zatím stojí cudně stranou. Zpovzdálí pozorují a zatím provozují hry chytré horákyně, které se však s podstatou problému míjejí. ®ádná z nich totiž neměla za cíl odradit motoristy od použití automobilu. Například Magistrát hlavního města Prahy svým poněkud rozpačitým projektem zaujal snad jen nejmenší otevřením dětských dopravních hřiš» a Dnem otevřených dveří v dopravním podniku. Automobilovou dopravou nejohroženější město se nepřipojilo ke třinácti českým, a především moravským městům, která se přihlásila k Evropskému dni bez aut. V tento den se určitá část města na několik hodin uzavře pro automobilovou dopravu a volný prostor zaberou happeningy, které propagují hledání alternativ ke zbytnělému růstu individuální automobilové dopravy.

Společně tedy doufejme, že v roce 2004 bude Praha další z evropských metropolí, které se Evropského týdne mobility přímo zúčastní, a připojí se tak zejména k našim moravským městům, která si svých obyvatel a jejich životního prostředí cení více.

(Autor je publicista)