Kola dětem. I díky vám se může na znevýhodněné dítě usmát trocha štěstí

Andrea Radová z Prahy už téměř deset let rozdává kola dětem ze sociálně slabších rodin. Potěšila tak už více než 200 dětí z celé České republiky. „Kolo je pro dítě z nemajetné rodiny prostředkem integrace mezi „normální“ vrstevníky, a proto je pro ně důležité,“ vysvětluje. Pro jejich rodiny ale z pochopitelných důvodů není nákup kola prioritou. Proč to Andrea dělá, co ji inspirovalo a jak ji s tím můžete pomoci i vy? Přečtěte si náš předvánoční rozhovor.

Co tě přivedlo k tomu obdarovávat děti bicykly?

Přišlo mi, že chodit jenom do práce a starat se o děti je jako životní náplň trochu málo. Pak jsem viděla v televizi pořad o klukovi, který to dělal v Americe. On neměl žádnou neziskovku, peníze vybíral třeba v kostele a dával kola dětem ze svojí komunity. Pak ho při cyklistice v horách smrtelně napadla puma a tragicky zemřel. Jeho rodiče po něm pojmenovali Mike Reynolds Bike Fund a pokračují v jeho odkazu. Předali už stovky kol. To mě inspirovalo a rozhodla jsem se, že to budu dělat taky. Říkala jsem si: „Děti máš ráda, kola máš ráda, tak proč bys nemohla.“ Napsala jsem jim do Ameriky a oni byli nadšení a dali mi svolení.

Co dalšího se odehrálo mezi nápadem a realizací?

Oni mi popsali, jak si vybírají rodiny a dodávali mi na dálku energii. Já jsem si to musela přizpůsobit místní realitě. Já jsem nevěděla, jestli mám zakládat nějaký spolek, nadaci nebo fond. Tak jsem se rozhodla začít stejně jako Mike, na vlastní triko. Peníze jsem sbírala přes známé a kamarády, podařilo se mi nadchnout spoustu lidí, kteří mi zdarma pomáhají, právníka, který mi pomohl sepsat darovací smlouvu, grafika, který mi udělal letáčky a web atd. První dva až tři roky jsem to dělala takhle neoficiálně.

Kola dětem předává Andrea dvakrát do roka. Na Vánoce a na vysvědčení

A děti, které jsi obdarovávala, jsi hledala kde?

Vždycky oslovuju školy, školky a neziskové organizace a lidi, kteří s těmi rodinami pracují. Já nemám kapacity na to, abych ty rodiny poznávala osobně a nechci si nechat ukazovat třeba kolik berou na dávkách a jak jsou na tom špatně. Když sociálním pracovníkům vysvětlím, že hledám rodiny chudé, ale funkční, oni rádi a ochotně někoho vytipují…

Co to znamená, když říkáš funkční?

Že se snaží, i když nemají peníze, starají se o děti… Často jde o velmi srdceryvné příběhy. Zrovna dneska jsem obvolávala rodiny před vánočním předáváním… Třeba pěstouni prarodiče, jejichž dcera fetuje a o děti se nestarala, takže si je vzali babička s dědou. Žena, které umřel muž policista ve výkonu služby, ale nebyli manželé, takže ona nemá právo na žádný vdovský důchod, ani žádné odškodné či jiný příspěvek. V době, kdy zemřel, s ním čekala třetí dítě a zůstala s nimi úplně sama. Sociální pracovníci mi je doporučí, já si s nimi zavolám a popovídám, abych věděla, že to kolo posílám do správných rukou.

Kolik kol si takhle už předala?

200 určitě. Teď na Vánoce jich budu předávat 10 a kamarád, co to se mnou dělá na Moravě, jich bude předávat taky několik, takže to zase o něco poskočí.

Dětská radost je k nezaplacení

Po prvních třech letech jsi narazila na to, že dělat to na vlastní triko nestačí. V čem byl problém?

Kamarád mi řekl, že pracuje ve firmě, kde mají možnost v rámci CSR zapojit a finančně podpořit nějaký charitativní projekt, ale musí to být oficiální projekt. Moje kamarádka vedla neziskovku Vlastní cestou z.s., takže já jsem celý projekt přesunula pod ní a mohla jsem se tak zapojit i do grantů. Několikrát nás podpořila třeba Veolia nebo KPMG a další společnosti. Většinou je to teda zase přes nějakého známého, který v té dané firmě pracuje a přihlásí mě tam.

A ten tvůj kamarád na Moravě? Jak se k tobě připletl on?

Asi tak před osmi lety se mi na základě článku v nějakém cykločasopise ozval Pavel Kadlíček z Přerova. Napsal mi e-mail, ve kterém stálo něco jako: Jo, jo, jo, jo, to je přesně to, co jsem hledal. Psal, že má kapelu a přemluvil ji, že udělají turné a výtěžek dají na Kola dětem. On je totální showman a umí přemluvit lidi, takže dokázal vybrat spoustu peněz a bylo to skvělé. Další rok zavolal znovu a pak už si začal sám oslovovat neziskovky a sociální pracovníky na Moravě a od té doby to dělá se mnou. A to jsme se v té době ani osobně neznali. Ale už jsme si říkali brácho a ségro, skvěle nám to funguje. On si jede Moravu, já Čechy a sem tam se někdy potkáme.

Co to pro „vaše“ děti znamená, když dostanou kolo?

My se snažíme dávat kola nová. Po covidu, když byl nedostatek kol i peněz, tak jsem přistoupila i na to, že může být i použité, ale musí být ve špičkovém stavu. Nechci, aby mi lidi posílali plečky, které by jinak vyhodili. Chceme, aby ty děti měly něco krásného, nového, svého, s čím jdou ven a jsou na to hrdé. Protože je to vlastně integrace, a to jde v první řadě. Ony vždycky vyvalí oči, jaké je to krásné a barevné kolo, neřeší, kolik má převodů a tak, ale ta radost je na nich vidět. Kolo je věc, která dětem dva až tři roky vydrží, většinou není potřeba do něj už nic moc investovat, a nakonec ho můžeš prodat a koupit třeba větší z druhé ruky. Rodinu to nezatíží a dítěti dobře poslouží.

Na Moravě zastupuje Kola dětem Pavel Kadlíček

A pomůže to vytvořit zvyk, že jezdit na kole je fajn a normální součást života…

Já vždycky říkám, že jestli u toho někdo z těch dětí zůstane, budeme hrozně rádi. Nebo si třeba uvědomí, že se na něj usmálo štěstí a příště třeba sám někomu pomůže. Já taky nejsem manželka milionáře, která si z nudy založila nadaci a rozdává peníze. Říkám jim, že pomáhat mohou i bez peněz, že stačí chtít a vnímat lidi kolem sebe. Kolo dáváme vždycky i s helmou a klademe jim na srdce, ať ji používají a o kolo se starají. Apelujeme na jejich zodpovědnost.

Ty máš dva syny. Vedeš je také ke sportu a altruismu?

Určitě ano. My jezdíme na kole celá rodina. Na moje akce jezdí kluci od malička se mnou a dost mi pomáhají. Nastavují dětem výšku sedla nebo jim ukazují, jak se upravuje a jak má na hlavě sedět helma. Cítí se důležitě a všechny ty příběhy, které za tu dobu vyslechli, je určitě nenechávají chladnými. Věřím, že v nich ten altruismus taky malinko zakoření.

Andrea rozdává kola malým i větším dětem

Jak se vám jezdí na kole po městě? Co říkáš na stav naší infrastruktury?

Manžel je spíš na horská kola a singltreky, po městě a po cyklotrasách jezdím s klukama spíš já. Stav cykloinfrastuktury mi nepřipadá nikterak slavný. Sem tam pár metrů cyklopruh a pak zase konec. Přijde mi to vlastně dost šílené, že tu stále působí nějaká klika, která by nejradši vystrnadila z ulic i těch pár cyklistů, kteří si do nich troufnou. Na rozdíl od toho, co dělají na západě a všude po civilizovaném světě. Nechce se mi někdy ani věřit, že je v dnešní době něco takového možné.

I tvoje činnost je vlastně voláním po bezpečnější infrastruktuře, protože posíláš děti na kola…

To určitě ano. V pražských ulicích se bojím i já. Svezeme se podél Vltavy nebo v Prokopském údolí, ale že bych nějak vyhledávala jízdu v provozu, to ne. S dětmi obzvlášť. Kdyby infrastruktura vypadala všude tak, jako podél řeky, tak bych ji určitě využívala. Chtěla jsem s vámi jezdit Do práce na kole, ale kdybych chtěla najít bezpečnou trasu, musela bych objet půl města. Tak jsem to vzdala. Ale mrzí mě to.

Rozdala už více než 200 kol

Kola dětem může podpořit úplně kdokoliv jakoukoliv částkou?

Ano. Na náš transparentní účet můžete poslat cokoliv. Máme dárce, kteří posílají stovku měsíčně. Nebo klidně i jednorázově. Jsou i lidé, co se ozvou, že chtějí koupit konkrétní kolo pro konkrétní dítě. Dárci se mohou zúčastnit i předávání, vždycky jim poděkujeme. Když pošlete pětistovku, tak je to na helmu. Lidé se zapojují různě. Oslovila mě třeba výtvarnice Kateřina Hybášková, které někdo ukradl kolo a ona ve vzteku namalovala obraz Krůtí sendvič. To je odkaz na Rosse z Přátel, jak ztropil šílenou scénu, protože mu někdo snědl „to jediné, co v životě má rád“, a sice krůtí sendvič. A Kateřina se rozhodla, že ten vztek chce přetavit v nějaké dobro a věnovala nám výtěžek z prodeje toho obrazu. Díky ní budeme teď předávat jedno kolo.

Proč se lidé rozhodují, že podpoří právě tvůj projekt?

Myslím si, že se jim líbí, jak je to konkrétní a uchopitelné. Složí se třeba pracovní kolektiv, takže nikdo z nich nemusí dávat nijak vysokou částku a je z toho kolo. Vědí, že předávání děláme dvakrát ročně, na Vánoce a na vysvědčení, a tam bude někdo, kdo dostane díky nim kolo. Je to jasný výsledek za poměrně malé peníze. Letos jsem se poprvé domluvila i s jednou školou, že jim dáme několik kol, aby je mohli půjčovat svým žákům, kteří kolo nemají, aby se mohli i oni účastnit cyklovýletů se svojí třídou.

Foto: archiv Andrey Radové

Andreu a její Kola dětem můžete podpořit na www.koladetem.cz, AutoMat zase jakoukoliv částkou na www.nakrmteautomat.cz. Děkujeme!