Před 120 lety vyjely ženy na kole pro svobodu. Co jim popřát k MDŽ dnes?

Jízdní kolo změnilo v minulosti životy žen a stalo se dopravním prostředkem k emancipaci. Minimálně ve vyspělém světě. I v jednadvacátém století zůstává stále symbolem boje za ženská práva v zemích jako je Saudská Arábie či Írán. V době masového nástupu cyklistiky nebyla ale hlavním nebezpečím s ní spojeným pravděpodobnost, že vás srazí auto. Minimálně pro ženy.

V devadesátých letech 19. století zachvátila evropskou a americkou společnost cyklistická horečka. Ta dala ženskému hnutí širší sociální mobilitu a osobní svobodu. Americká feministka Annie Londonderry se v roce 1984 stala první ženou, která objela na kole celý svět. Za patnáct měsíců a v korzetu.

Životy žen z vyšší a střední třídy změnilo kolo naprosto diametrálně a jejich společenská role se ze soukromé a rodinné sféry posunula do veřejné a komunitní. Kolo a mobilita s ním spojená skutečně odstartovaly éru první vlny feminismu a její boj za základní lidská práva i pro ženy a jejich zakotvení v legislativě. Což se samozřejmě neobešlo bez potíží. Jednou z nich se stala „cyklistická tvář.“

Ženy a bicykl. Fotka z roku 1895

Prokletí na dvou kolech

Užívání nového „ďáblova vynálezu“ by mohlo vést k děsivému zdravotnímu stavu. Posuďte sami jeho symptomy: „obličej zarudlý, ale někdy i bledý, často s více či méně vtaženými rty a začínajícími tmavými stíny pod očima a vždy s výrazem únavy“. Další zdroj uvádí, že tento stav se vyznačuje „tvrdou, zaťatou čelistí a vypoulenýma očima.“

V článku z roku 1897 v londýnském National Review se k autorství termínu cyklistická tvář hlásí britský lékař A. Shadwell. A pokračuje obšírně o nebezpečích cyklistiky, zejména pro ženy. Popisuje ji jako „módní výstřelek, který zkoušejí lidé neschopní jakékoliv námahy“. Někteří lékaři tvrdili, že cyklistická tvář je nevratný stav, jiní byli více optimističní a říkali, že pokud se bude pacientka držet od kola dál po dostatečně dlouhou dobu, mohl by se její obličej vrátit zpět do normálu. Příčiny vzniku cyklistické tváře také nebyly úplně jasné. Shadwell se domníval, že je to způsobeno zvláštními obtížemi ze snahy udržet rovnováhu, jiné publikace navrhovaly, že jde o boží trest za používání kola v neděli. Byli snad všichni na drogách, nebo o co vlastně šlo?

Kodaň, 40. léta 20. století

Pro muže hračka, pro ženu cesta ke svobodě

Jak už bylo řečeno, kola sloužila jako nástroj feminismu: dávala ženám vyšší míru mobility a začala redefinovat představu o tom, co to vlastně znamená ženskost. Kola napomohla normalizaci dnešního způsobu oblékání, ženám umožnila nosit kalhoty. Americký Munsey Magazine v roce 1896 napsal: „Pro muže je kolo jen další novou hračkou, dalším strojem na dlouhém seznamu věcí, které používají při práci a zábavě. Pro ženy je to oř, na kterém se vydávají na cestu do nového světa.“

Svoboda, jakou ženám nabízelo kolo, byla proto mnohým trnem v oku. Lékaři i laici uváděli nejrůznější důvody, které měly tzv. něžné pohlaví od této aktivity odradit. Obecně tvrdili, že cyklistika je přehnaně náročná činnost, pro ženy naprosto nevhodná. A že způsobuje nejen cyklistickou tvář, ale také depresi, nespavost, bolest hlavy a vyčerpání organismu. Ženy, kterým toho varování nestačilo, čelily neustále obrovskému množství nevyžádaných rad a směšných pravidel. Mezi 41 z nich, které v roce 1895 publikoval magazín New York World, nechybělo ani „Neodmítejte pomoc do kopce“ a „Nenapodobujte postoj svého bratra, pokud jede paralelně se zemí.“ Ať už to znamenalo cokoliv.

I dnes je jízdní kolo nástrojem emancipace

Přístup ke vzdělání i lékařské péči

Teprve s koncem 19. století se začaly z řad lékařů ozývat hlasy, které myšlenku cyklistického obličeje a jeho škodlivosti či trvalého efektu zpochybňovaly. V roce 1897 citoval časopis Phrenological Journal lékařku Sarah Hakett Stevenson, která tento nesmysl poslala do propadliště dějin. „Cyklistika neškodí žádné části anatomie, celkový zdravotní stav zlepšuje. Posledních pět let ji svědomitě doporučuji,“ napsal list. A bylo vymalováno.

I dnes, o více než 120 let později, kolo stále slouží ženské emancipaci a posilování postavení žen a dívek, obzvlášť v rozvojových oblastech světa. Poskytuje jim mobilitu, díky které získávají přístup ke vzdělávání i lékařské péči. Obojí zvyšuje nejen kvalitu jejich životů, ale také možnosti uplatnění se ve věcech veřejných a míru osobní svobody. V našem prostředí je hlavním problémem, kterému čelí nejen ženy, ale i děti a ve finále všichni lidé na kolech, bezpečnost. A proto již 20 let prosazujeme infrastrukturu pro jejich bezpečný pohyb. A moc bychom ji přáli nejen ženám, ale nám všem.

Líbí se vám co v AutoMatu děláme a chcete podpořit rozvoj městské cyklistiky? Přidejte se k našim dárcům a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!