Česká firma 4AVS vyrábí už deset let nákladní elektrokola pro nejrůznější potřeby. Od roku 2018 provozuje pod značkou Cargo Bajkeři také přepravní službu. S Petrem Pokorným, jednatelem společnosti, jsme si povídali o tom, proč je udržitelná přeprava na kolech pro budoucnost našich měst vhodná i nutná, kolik se toho dá převézt na jednom kole a kdo je to vlastně takový Cargo Bajker.
Kolega Jirka Štrupl, který vystudoval dopravní fakultu na ČVUT, a se kterým jsem seděl v kanceláři, pořád všude jezdil na kole a pořád mluvil o budoucnosti cyklodopravy, respektive rozvozu zboží pomocí nákladních kol, tak jak se buduje v Kodani, Vídni a některých německých městech. My jsme tomu ze začátku moc nevěřili. Ale pak jsme se sešli v hospodě, a protože jsme ajťáci, bavili jsme se o tom, jak by mohly vypadat IT systémy, které by myšlenku nákladní dopravy na kolech podpořily. O Jirkovi se dá bez nadsázky říct, že je v oblasti konstrukce nákladních kol vizionářem. Za deset let vytvořil více než třicet prototypů. Jedno jsme postavili i pro pražský magistrát.
V roce 2016 jsme si řekli, že když už umíme vyrábět nákladní kola, měla by se používat víc než jen pár nadšenci, kteří na nich převážejí klády z lesa. Že by měla jezdit po Praze a rozvážet věci, které se jinak vozí auty. A že když tuto službu nikdo nenabízí, musíme o ní začít přemýšlet my. V roce 2018 se pak ozvala Alza a řekla, že to s námi zkusí. Že nám dají pár balíčků a my je zkusíme rozvést. Téma bezemisní přepravy pak začalo být stále populárnější a některé nadnárodní společnosti ji zařadily mezi své cíle. Řekněme, že se z ní stal trend.
Ano, a minulý rok na podzim vzniklo první cyklodepo na Těšnově a tam najdete už i společnosti jako Messenger, PPL a DHL, které využívají nákladní kola. My nicméně patříme k průkopníkům, kteří rozvoj zboží s pomocí nákladních kol razili už před pandemií. I když to spoustě lidí přišlo jako totální nesmysl. Kolikrát jsme slyšeli, že Praha není na cyklodopravu uzpůsobená. Že je tu blbé počasí, špatná infrastruktura a příliš mnoho kopců.
Německá společnost Dachser, která má také za cíl přejít na bezemisní rozvoz, vybírala tři evropská města, ve kterých by spustila bezemisní rozvoz palet. Kromě Osla a Kodaně si vybrali i Prahu. I když jim jejich studie říkaly, že je naprosto nevhodná, naše řešení je přesvědčilo. Paletový rozvoj jsme spustili v únoru tohoto roku, v době, kdy bylo nejvíc sněhu snad za posledních deset let. Od té doby jsme rozvezli už více než 500 palet, tedy více než 50 tun nákladu. Ukázali jsme jim, že stačí jenom chtít, vymyslet řešení a pak ho provozovat.
Je to udržitelný projekt a dává smysl i ekonomicky. My denně na jednom kole rozvezeme zhruba deset palet, takže ano. Jsou zákazníci, kteří si nepřejí, aby jim někdo vezl zásilku na kole, ale není jich moc a dají se edukovat. Spousta jich to naopak vítá a obdivuje. Udělali jsme obrovský kus práce a i veřejnost vnímá naši službu lépe a lépe. Například nám volal pán, kterému přišel email, že mu doručíme zásilku na kole, abychom mu jeho vysněný notebook rozhodně na žádném kole nevozili. Nakonec byl velmi spokojený, když jsme ho ujistili, že jsme pojištění a dbáme na bezpečnost.
Rozvezli jsme zhruba 50 tisíc zásilek, což se může zdát málo, ale když si uvědomíte, že na kole…
Myslíme si, že k centrálním částem měst bychom měli být šetrnější a kolo je přirozené řešení. Pevně věříme, že současná i nadcházející generace dospěje k tomu, že bezemisní rozvoz bude brát jako nedílnou součást města, která přispívá k lepšímu životnímu prostředí. Proto považujeme edukaci široké veřejnosti za součást naší práce. Chtěli bychom být lidem co nejblíž.
Určitě. A věříme, že brand Cargo Bajkeři bude i propojujícím brandem pro jiné společnosti a že v budoucnu bude fungovat sdílená logistika, kdy jedno kolo bude rozvážet zásilky třeba i tří nebo čtyř různých společností. Aby to bylo udržitelné, je potřeba ty kurýry zaplatit, a proto je potřeba být maximálně efektivní.
No, konkurence je velká. Vzniká spousta startupů typu Dodo a další, protože v období covidu zaznamenal tento segment velký boom. Lidé se hodně naučili nakupovat v eshopech a prostřednictvím služeb typu Dáme jídlo a podobně a jak vzrostl počet zásilek, vzrostla i konkurence. Navíc taxislužby nemohly vozit zákazníky, a tak se přeorientovaly na balíky. Naší výhodou i nevýhodou je fakt, že za námi nestojí žádný strategický investor, který by nám dal 100 miliónů a řekl: Tak a teď si to postavte. Což nás od počátku tlačí na udržitelnost. My musíme dbát na náklady a efektivitu. A naše služba ekonomický smysl dává. To předčilo očekávání jak české filiálky, tak celého nadnárodního koncernu Dachser. Byli z nás úplně paf.
V Praze zhruba 10 s tím, že ne všechna jsou vždycky v provozu. V období covidu jsme rozváželi několik set zásilek denně, o prázdninách to bylo několik desítek. Náš dispečink i kurýři fungují sedm dní v týdnu. Někdy zapojujeme i pochůzkáře, kteří jezdí MHD. Což má podle nás také budoucnost, hlavně v mikroregionech.
To je zajímavá otázka. My nemáme 10 zaměstnanců, ale zhruba 30 spolupracovníků, ze kterých mají 2 částečný pracovní úvazek a ostatní pracují na různé formy dohod. Naše zkušenost je taková, že pracovat jako kurýr na plný úvazek je dost náročné. Bavíme se o 20 až 40 kilometrech denně s hmotností nákladu až 180 kilogramů. V týmu máme velmi pestrou sestavu lidí, kteří kombinují práci u nás a jinde. Máme kurýra ze segmentu gastro, truhláře, manažera IT společnosti i studenty. My dáváme prostor všem, kteří chtějí a snažíme se jim vyjít vstříc, aby je to bavilo. A oni jsou rádi, že mohou přispívat k lepšímu životnímu prostředí a dělají de facto službu pro město.
Určitě ano. Směny plánujeme měsíc dopředu a dispečink se snaží vyhovět možnostem všech kurýrů. A kdybyste se přihlásila, tak by nás to těšilo, protože žen je v této profesi málo. A to je škoda. Možná mají obavy, že by to nezvládly, ale já si myslím, že by možná více šetřily kola a mohly by jít příkladem ostatním ženám. Nerozvážely by palety, ale balíčky, určitě bychom se snažili jim přizpůsobit. Těšilo by nás, kdyby měly radost, že vozí lidem radost.
Určitě se to nedá srovnávat s lékaři, ale v předních liniích určitě byli. V době, kdy se celá řada lidí bála vůbec vyjít ven, představovali jediné jejich pojítko se světem i zbožím. Zažili jsme spousty různých historek, kdy se někteří lidé báli kurýrů, i bezohledné adresáty s covidem a bez roušky. Největší krize byla v druhé polovině března roku 2020, kdy i rodiny našich kurýrů nechtěly, aby pracovali a my měli problém pokrýt poptávku. A spousty reakcí, které přicházely, bylo téměř neuvěřitelných, strašně milých. Bez kurýrů by to prostě nešlo.
Ano. K našim zákazníkům patří i společnosti, kterým jsme doručovali balíček a ony nás oslovily s poptávkou. Třeba firma NeverEnough, která vyrábí oblečení. Nebo třeba Polévkárna Soup Opera, která si dokonce vybírá své provozovny tak, aby mezi nimi bylo možné rozvážet pomocí nákladních kol. Takže ano, jsou i společnosti, které přemýšlejí, jak tomu jít naproti. Co se týká sortimentu, vozíme všechno možné a máme pojištění až do 5 miliónů. Teď budeme zkoušet přepravu v kontejnerech o rozměrech 60 x 40 cm. Stále vymýšlíme nové a nové způsoby a jsme otevření novým zákazníkům.
V pandemii to nešlo, ale chceme dělat přednášky na školách, základních i středních, a nabízet jim exkurze, aby i mladá generace viděla, že cyklodoprava je přirozenou součástí města v budoucnosti se může i ona zapojit. Jako kurýři, jako manažeři, servisní technici a další profese v tomto segmentu trhu, který si myslím bude dále rozvíjet.
Nakrmte AutoMat
Podpořte nás a staňte se tak členy Klubu přátel AutoMatu!