Usilovali o bezpečnější ulice. Zahynuli při srážce s autem

Před dvaceti lety tragicky zahynul jeden ze zakládajících členů spolku AutoMat, tehdy teprve třicetiletý Jan Bouchal, zvaný Pup. O dvě desetiletí později nejen českým městům stále chybí bezpečná, oddělená infrastruktura pro pěší i cyklisty. A lidé, kteří navzdory její absenci volí kolo jako každodenní dopravní prostředek a zároveň usilují o bezpečnější ulice, stále umírají. Připomeňme si některé z nich.

Andreas Mandalka (Německo)

Zřejmě nejznámější evropský případ posledních let se odehrál 30. ledna 2024 v srdci německého automobilového průmyslu. Čtyřiačtyřicetiletý Andreas Mandalka, známý pod přezdívkou Natenom, léta dokumentoval nebezpečné chování řidičů i nedostatky cyklistické infrastruktury. Na svém blogu od roku 2011 popisoval každodenní zkušenosti lidí jezdících na kole a upozorňoval zejména na nedodržování bezpečného odstupu při předjíždění. Podílel se také na vývoji zařízení OpenBikeSensor, které vzdálenost projíždějících vozidel měří.

Ghost bike připomínající Andreasovu tragickou smrt. Na úvodní fotce Jan Bouchal

Přestože často připomínal, že špatně se chová jen malá část řidičů, čtyřiačtyřicetiletý bloger z Badenska-Württemberska byl stále více frustrovaný z toho, že úřady nejednají. Měl pocit, že ho považují za obtížný hmyz. Osudným se mu stal obyčejný návrat domů. Na rovném úseku nově opravené silnice, souběžné s lesní cestou, na jejíž špatný stav dříve upozorňoval, ho při jízdě se zapnutými světly a přilbou zezadu smrtelně srazil automobil.

Paul Varry (Francie)

O devět měsíců později, 15. října 2024, zahynul v Paříži sedmadvacetiletý cykloaktivista Paul Varry, člen spolku Paris en Selle. Podle vyšetřovatelů řidič SUV při objíždění kolony vjel do cyklopruhu a najel Varrymu na nohu. Když cyklista udeřil do kapoty, aby řidiče upozornil na nebezpečné jednání, ten nejprve couvl. Varry sesedl z kola a postavil se před vozidlo. Podle státního zastupitelství pak řidič úmyslně natočil kola směrem k němu, rozjel se a přejel ho. Varry na místě zemřel.

Paul Varry

Případ je mimořádný i právně. Francouzská prokuratura řidiče neobvinila z usmrcení z nedbalosti, ale z vraždy. V květnu 2026 soud rozhodl, že se bude z této obžaloby zpovídat před porotním soudem. Obhajoba úmysl popírá. Varryho smrt vyvolala ve Francii rozsáhlé pietní jízdy a demonstrace za bezpečnější ulice. Stal se symbolem narůstajícího napětí mezi částí motoristů a rozvíjející se cyklistickou dopravou.

Riley O’Neil (USA)

Pětatřicetiletý Riley O’Neil zahynul v červnu 2026 při cestě do práce v Chicagu. Řidič zaparkovaného auta mu otevřel dveře přímo do cesty. Po nárazu O’Neil ztratil kontrolu nad kolem, vybočil do vozovky a srazil ho protijedoucí kamion. O’Neil pracoval jako projektový manažer programu Complete Streets na chicagském odboru dopravy. Podílel se na budování cyklistické infrastruktury, instalaci stovek stojanů na kola i dalších opatřeních, která měla učinit ulice bezpečnější. „Riley O’Neill byl výjimečný veřejný činitel, který pomohl udělat z našeho města bezpečnější a udržitelnější místo,“ uvedl po jeho smrti starosta Chicaga Brandon Johnson.

Riley O’Neil

Louisa Gag (USA)

Poslední v našem smutném výčtu je šestatřicetiletá dopravní plánovačka Louisa Gag z Bostonu. V červenci 2026 ji při jízdě na kole srazilo nákladní vozidlo. Nehoda se stala na ulici s nechráněným cyklopruhem – právě na takovém typu komunikace, jehož proměně věnovala svou profesní kariéru. Gag dříve pracovala pro starostku Bostonu Michelle Wu. „Louisa vedla projekty a prosazovala změny, díky nimž byly naše ulice bezpečnější, naše komunity silnější a každodenní život obyvatel lepší,“ uvedla starostka po její smrti. Každý, kdo někdy jezdil po městě na kole, zná ten pocit: cyklopruh, který náhle končí, nebo jen namalovanou čáru na vozovce, jež neposkytuje žádnou skutečnou ochranu. Louisa Gag se snažila právě taková místa měnit. A zahynula na jednom z nich.

Louisa Gag

Bezpečné ulice nejsou utopie

Jak dlouho ještě potrvá, než návrh ulic začne odpovídat potřebám lidí, kteří je skutečně používají? Nevíme všechno. Víme ale, jak navrhovat ulice, na kterých lidé neumírají. Dokazují to města jako Helsinky, Utrecht nebo Oslo, která se rozhodla dát prioritu bezpečnosti a naplňovat princip Vize nula – tedy usilovat o to, aby při dopravních nehodách neumíral nikdo. Nejde o technický problém. Řešení známe už dávno. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě bude trvat, než je začneme důsledně uplatňovat.

Připojte svůj podpis v Výzvě Nula, apelu na politiky a političky a úřednice a úředníky, aby konečně přestali přehlížet absenci bezpečné infrastruktury v našich městech.