Auta přeprogramovávají naše mozky tak, abychom ignorovali nebezpečí motorismu, říká studie

Nová studie odhaluje, jak nás nevědomé předsudky vedou k přehlížení negativních dopadů, neboli externalit automobilové dopravy. Můžete tomu říkat autovidění nebo taky motonormativita.

Britská studie zjistila, že lidé mají vrozenou tendenci přijímat rizika a škody způsobené motoristy, které by v jiných oblastech života netolerovali.

Výzkumnictvo ze Swansea University a University of the West of England tuto automobilovou slepotu označují jako „motonormativitu“ a domnívají se, že tyto nevědomé předsudky mají dopady na tvorbu politik. Když tvůrci politik automaticky předpokládají, že se přesun z jednoho místa na druhé bude uskutečňovat autem, mohou opatření usnadňující pohyb autem zároveň poškozovat veřejné zdraví.

Tato slepá skvrna může vést k politikám, které zvyšují znečištění ovzduší a činí cestování obtížnějším a nebezpečnějším pro všechny, kteří se pohybují jinými způsoby. „Kdybyste se politika zeptali, zda by nová nemocnice měla být nepřístupná pro pětinu obyvatel, samozřejmě by řekl, že ne,“ uvedl profesor Alan Tapp z University of the West of England.

„Zatímco kdybyste se toho samého politika zeptali, zda by se nemocnice měla postavit na okraji města, je pravděpodobné, že mnozí by v tom problém neviděli, pokud mají tento způsob uvažování, který zkoumáme. V praxi se ale nemocnice mimo město nijak zásadně neliší od situace, kdy je nepřístupná, pokud pětina domácností nemá auto.“

Pravidelně vídáme politická rozhodnutí – od umístění občanské vybavenosti až po návrh ulic – která přehlížejí potřeby lidí, kteří nejezdí autem, a často je nutí podnikat delší cesty nebo se vystavovat nebezpečí kvůli pohodlí řidičů. Domníváme se, že tyto sdílené předpoklady, které naše studie označuje jako ‚motonormativitu‘, jsou významnou součástí toho, proč si těchto problémů často nikdo nevšimne.“

Dovolávání se výjimek

Spoluautor studie, profesor Ian Walker ze Swansea University, dodává: „Je nesmyslné tvrdit, že nutit lidi dýchat toxický vzduch je problém, když pochází z cigarety, ale že je to v pořádku, když pochází z auta. Základní princip je stejný, ale lidé v naší studii nepoužívali při hodnocení těchto dvou věcí stejná měřítka.

Něco podobného jsme pozorovali i u krádeží. Pokud si necháte své věci na ulici a někdo je ukradne, jen 37 % lidí si myslí, že by s tím policie měla něco dělat. Pokud ale necháte na ulici auto a někdo je ukradne, pak si 87 % lidí myslí, že by policie měla zasáhnout – přestože auto je jen jednou z vašich věcí.“

„Už dlouho se předpokládá, že lidé mohou při uvažování o řízení nevědomě sklouznout k používání odlišných měřítek, což je vede k omylu známému jako zvláštní dovolávání se výjimek (special pleading). Naše studie měla tento jev odhalit a ukázat, jak výrazné tyto účinky mohou být,“ uvedl Walker.

Autům jsme přizpůsobili celý náš svět

Tyto rozdíly vznikly pouhou změnou jednoho či dvou slov v otázkách kladených účastníkům studie. Dotazování provedla nezávislá výzkumná agentura mezi 2 157 zástupci veřejnosti. Každý respondent náhodně obdržel buď sadu otázek týkajících se řízení automobilů, nebo identickou sadu, v níž byly změněny jedno či dvě slova tak, aby se ptaly na stejné základní principy, ale bez zmínky o řízení.

Lidé tak mohli přejít od souhlasu k nesouhlasu s určitou myšlenkou čistě podle toho, zda byla formulována jako problém spojený s řízením. Například 75 % dotázaných souhlasilo s tvrzením: „Lidé by neměli kouřit ve vysoce zalidněných oblastech, kde ostatní musí dýchat cigaretový kouř,“ ale pouze 17 % souhlasilo, když výrok zněl: „Lidé by neměli jezdit v silně zalidněných oblastech, kde ostatní musí dýchat automobilové výfukové plyny.“

Normální stav věcí

„Pokud jste celý život znali jen svět, v němž mají potřeby motoristů přednost, je velká šance, že to začnete vnímat jako ‚normální‘, nebo dokonce ‚správný‘ stav věcí,“ uvedl spoluautor studie dr. Adrian Davis, rovněž z University of the West of England.

„Když jsme z našeho průzkumu vyčlenili pouze lidi, kteří neřídí, zjistili jsme, že i oni používali odlišná měřítka ve chvíli, kdy se otázky týkaly řízení. Jejich odpovědi měly tendenci kopírovat názory řidičů, což znamená, že tu nehraje roli ani prostý vlastní zájem. Musí jít o něco hlubšího, zakořeněného v naší kultuře.“

Ve své studii „Motonormativita: Jak společenské normy skrývají zásadní ohrožení veřejného zdraví“ tým uvádí, že jsme všichni obklopeni prostředím, které podporuje automobilovou dopravu a systematicky zlehčuje její negativní důsledky. Tato prostředí sahají od přechodů pro chodce, kde musí chodci čekat na povolení přejít silnici, zatímco řidiči automaticky dostávají zelenou, až po reklamu a média, která normalizují a omlouvají asociální a nebezpečné chování za volantem.

Výzkumníci tvrdí, že by si tvůrci rozhodnutí měli začít uvědomovat své nevědomé předsudky v této oblasti a zavádět systémy, které povedou k racionálnějším rozhodnutím v dopravě.

Společnost závislá na autech

„Každý, kdo rozhoduje, by si měl zvyknout klást otázku: ‚Jaký základní princip zde vlastně posuzujeme a byl bych s ním stále spokojený, kdybychom nemluvili o silniční dopravě?‘“ řekl profesor Walker.

„Existuje mnoho rozměrů naší závislosti na automobilech – od společenských praktik přes infrastrukturu až po politickou ekonomii a další,“ souhlasí dr. Giulio Mattioli z Urban Development Research Group na německé TU Dortmund University, který se na studii nepodílel, ale označil ji za „osvětlující“.

„Tento zajímavý článek vrhá světlo na kognitivní rozměr automobilové závislosti, který je stejně důležitý,“ uvedl Mattioli.

„Jedním z klíčových důvodů, proč mnoho lidí stále podporuje na automobilech závislé dopravní systémy, je to, že je považují za přirozené, nevyhnutelné, bez alternativ a normativně neutrální. Velmi zajímavým zjištěním této studie je, že se tento pohled nijak výrazně neliší mezi řidiči a neřidiči.“

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!