Zažít město jinak slaví 18 let: Připomínáme si první ročník sousedských slavností

Historicky první ročník Zažít město jinak se uskutečnil v roce 2006 na Smetanově nábřeží. Jak to celé vzniklo a odstartovalo tradici, bez které si mnozí z nás už město neumí představit? Tušili tehdejší aktéři vůbec, že strhnou lavinu, která na sebe v dalších letech nabalí stovky pražských lokalit a desítky dalších měst?

Na „místo činu” jsme se vydali s lidmi, kteří byli u toho, a nechali je trochu zavzpomínat. „S nápadem spojit cykloaktivismus a umění přišel do divadla Alfred ve dvoře jeden ze zakladatelů tehdy volné iniciativy Auto*Mat Jan Bouchal v roce 2005,” říká Šárka Havlíčková, tehdejší programová ředitelka a výkonná manažerka dnes už legendárního pohybového divadla. „Idea byla zavřít pro automobilovou dopravu Smetaňák, nejkrásnější nábřeží v Praze, a ukázat lidem, jaká tu může být kvalita veřejného prostoru, když se zažije jinak.” A název akce, kterou se organizátoři ze spolku Auto*Mat přidali k magistrátní akci Den bez aut, byl na světě. „Nevěděli jsme, jestli vůbec někdo přijde, nakonec to byly stovky, ne-li tisíce lidí. Oslovili jsme místní umělce i hosty ze zahraničí,” vzpomíná Tereza Vohryzková, která akci organizovala a produkovala za Auto*Mat (později psaný bez hvězdičky).

Tereza Vohryzková a Jakub Hradilek vzpomínají na první Zažít město jinak

Lidé sobě

Během zářijového víkendu v roce 2006 se ukázalo, že lidé se potřebují potkávat. Další rok se Zažít město jinak konalo v Rumunské ulice u I. P. Pavlova. „To je oproti Smetaňáku velmi rezidenční lokalita a došlo tu ke skutečné explozi zájmu lidí,” dodává Jakub Hradilek, který na prvním ročníku slavností koordinoval místní bary a kavárny a později rozšířil řady spolku AutoMat. Postupně tak Zažít město jinak začalo pronikat i do jiných čtvrtí. A taky vznikla myšlenka na to, že si ho lidé budou pořádat sami.

Pochopitelný a atraktivní koncept

„Najednou se začaly otevírat nepředstavitelné možnosti a myšlenka slavností se šířila jako lavina,” pokračuje Jakub. „Lidé se nám začali sami ozývat, že si to chtějí také zkusit a zažít svou čtvrť jinak. Tu největší zátěž, zábory, jsme si na sobě nechali my a zároveň tak určovali mantinely a pravidla, aby si slavnosti zachovaly svého ducha. Ten jejich následný růst mě dodnes fascinuje, jak moc se ten koncept stal pochopitelným a atraktivním,” navazuje Tereza. „Nedávno se mi stalo, že se mě přišla parta mladých lidí zeptat na poskytnutí dřeva na dílničky, že budou pořádat Zažít město jinak a jestli to znám,” usmívá se Šárka.

Jak si tehdejší slavnost na „Smetaňáku“ pamatuje Šárka Havlíčková?

Život v ulicích jako norma

Po Smetanově nábřeží sice dál jezdí auta, tehdejším primátorem slibované zklidnění se nekonalo a nekoná. Podařilo se ale aktivovat celou řadu komunit a spolků. „Zafungovalo to jako občanský komunitní inkubátor a dodnes mi z toho jde mráz po zádech,” říká Šárka. „Byli jsme u toho, když se zaselo první semínko kultury pouličního života a práce s veřejným prostorem. Od té doby se to stalo normou pro skoro každý festival. Myslím si, že díky Zažít město jinak si dnes uvědomujeme hodnotu veřejného prostoru mnohem víc,” uzavírá Jakub.

Ze setkání jsme pořídili i video. Sestřih čekejte brzy

Všechno nejlepší, město!

A co by „pamětníci“ popřáli sousedským slavnostem k jejich narozeninám? „Aby Zažít město jinak dál fungovalo jako platforma pro lidi, kteří chtějí ve městě skutečně žít, ne jen přežívat,“ říká Jakub. Tereza se připojuje s tím, že v budoucnu budou nejspíš i platformou pro úspěšné zvládání klimatické změny ve městech a Šárka doufá, že skrze Zažít město jinak se budou potkávat lidé, kteří chtějí zažívat sílu a kouzlo pospolitosti a sdílení a díky tomu si mohou být jisti, že ani v této individualizované době nejsou na světě sami. A k tomu se samozřejmě připojujeme i my.

Líbí se vám co v AutoMatu děláme? Podpořte nás, udržitelnou mobilitu a městskou cyklistiku v Česku jakoukoliv částkou a nakrmte AutoMat. Díky!