Jedno ze zajímavých srovnání přinesl výzkum financovaný floridským ministerstvem dopravy. Výzkumníci vybavili stovku cyklistů kamerami, GPS a dalšími senzory a sledovali jejich chování během přibližně 2 000 hodin jízdy. Součástí výzkumu bylo také vyhodnocování chování motoristů, s nimiž se cyklisté v provozu setkávali.
Výsledky ukázaly, že cyklisté dodržovali pravidla v přibližně 88 % sledovaných situací, zatímco motoristé v 85 %. Rozdíl není nijak dramatický, rozhodně ale nepodporuje představu, že cyklisté jsou výrazně méně disciplinovanými účastníky silničního provozu.
Studie samozřejmě neznamená, že všichni cyklisté jezdí ukázněně nebo že její výsledky můžeme automaticky vztáhnout na české silnice. Ukazuje však, že při skutečném pozorování dopravního chování nemusí stereotypy o cyklistech odpovídat realitě.
Ještě zajímavější výsledky přinesl rozsáhlý dánský výzkum z roku 2019, který sledoval chování více než 28 500 cyklistů na světelně řízených křižovatkách. Výzkumníci zaznamenávali devět typů dopravních přestupků, včetně jízdy na červenou, nesprávného odbočování nebo jízdy po chodníku.
Ukázalo se, že na komunikacích s cyklistickou infrastrukturou porušilo některé ze sledovaných pravidel přibližně 5 % cyklistů. Na místech, kde cyklostezky nebo cyklopruhy chyběly, to bylo téměř 14 %. Rozdíl je to tedy téměř trojnásobný. A přestože samotné pozorování nedokazuje přímou příčinnou souvislost, naznačuje, jak důležitou roli může hrát uspořádání veřejného prostoru. Pokud mají lidé na kole jasně vymezené, bezpečné a srozumitelné místo pro jízdu, pravidla dodržují častěji. Tam, kde infrastruktura chybí, se naopak mohou dostávat do situací, v nichž volí jiné než předepsané řešení.
Zajímavý pohled nabízí také výzkum z kanadského Montrealu, který pracoval s odpověďmi více než 1 300 cyklistů. Ukázal, že důvody porušování pravidel nejsou vždy tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Někteří respondenti například uváděli, že se v určitých dopravních situacích cítí bezpečněji, pokud se od pravidel odchýlí. Může jít o snahu vyhnout se konfliktu s motorovými vozidly nebo o reakci na nevhodně řešenou křižovatku.
To samozřejmě neznamená, že je porušování pravidel v pořádku. Připomíná to ale, že dopravní chování není jen otázkou individuální odpovědnosti. Ovlivňuje ho také prostředí, v němž se lidé pohybují. Dobře navržená infrastruktura by měla být nejen bezpečná, ale také intuitivní. Pokud dopravní řešení odpovídá přirozenému pohybu lidí, je větší šance, že ho budou respektovat.
Kde je infrastruktura, tam je dobře
Při debatách o dopravních přestupcích se často zapomíná ještě na jednu důležitou věc: jejich možné následky. Projetí křižovatky na červenou je přestupkem bez ohledu na to, zda člověk jede na kole, nebo v automobilu. Z hlediska potenciálního ohrožení ostatních ale hraje zásadní roli hmotnost vozidla, jeho rychlost a energie případného nárazu.
Zatímco jízdní kolo váží zpravidla několik desítek kilogramů nebo méně, osobní automobil běžně váží více než tunu. S rostoucí rychlostí navíc prudce roste kinetická energie vozidla, a tím i potenciální závažnost následků srážky. To není důvod přehlížet přestupky cyklistů. Je to však důvod rozlišovat mezi samotným porušením pravidel a mírou rizika, které takové jednání představuje pro ostatní.
V České republice zatím nemáme k dispozici srovnatelný reprezentativní výzkum, který by systematicky sledoval četnost porušování pravidel cyklisty a motoristy v běžném provozu. Policejní statistiky dopravních nehod sice zaznamenávají jejich příčiny a zavinění, ale neříkají nám, jak často jednotlivé skupiny účastníků provozu pravidla porušují při každodenních cestách. Z počtu nehod proto nelze jednoduše odvozovat, kdo je v provozu ukázněnější. Zahraniční výsledky je navíc potřeba interpretovat opatrně. Jednotlivé studie sledují různé přestupky, používají odlišné metodiky a odehrávají se v různých dopravních podmínkách.
“Já bych samozřejmě dala přednost cyklostezkám, kdybych mohla, ale buď je to teda… buď bych objížděla půlku Prahy a zase na to tolik času nemám, anebo prostě ty cyklostezky tam nejsou. Tak jedu jak to jde, no,“ stojí v diplomové práci Mezi radostí a strachem o život: Emoční geografie cyklistek v Praze Lucie Šroglové ze Sociální geografie a regionálního rozvoje na UK v Praze a shrnuje tak každodenní realitu pražských cyklistů a cyklistek
Co tedy z výzkumů vyplývá? Především to, že neexistuje dobrý důvod automaticky považovat cyklisty za méně ukázněné než řidiče automobilů. Dostupná pozorování takové zobecnění nepodporují. Zároveň naznačují, že způsob, jakým navrhujeme ulice a křižovatky, může ovlivňovat nejen bezpečnost, ale také ochotu a schopnost lidí dodržovat dopravní pravidla.
Pro česká města je to důležitá zpráva. Namísto nekonečných debat o tom, která skupina účastníků provozu se chová hůře, bychom se měli soustředit na vytváření podmínek, v nichž je bezpečné a ohleduplné chování co nejjednodušší. Oddělené cyklostezky, bezpečné křižovatky a srozumitelné dopravní řešení nejsou jen otázkou pohodlí cyklistů. Mohou přispívat k předvídatelnějšímu a bezpečnějšímu provozu pro všechny.
Florida Department of Transportation (2017): Bicycle Safety: A Study of Bicyclists and Motorists in Florida. Výzkum chování cyklistů a motoristů s využitím kamer a senzorů.
Danish Road Directorate (2019): Cyclist Behaviour at Signalised Intersections. Pozorovací studie více než 28 500 cyklistů. Studie v PDF.
Městem na kole (2025): Cyclists and Traffic Offenses: What’s Really True?
Cykloetiketa
Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!
Nakrmte AutoMat
Podpořte nás a staňte se tak členy Klubu přátel AutoMatu!