Proměna křižovatky nad Národním muzeem je v rozporu se strategiemi hlavního města

Rekonstrukce křižovatky v horní části Václavského náměstí a prostoru nad Muzeem nepřinese potřebné zklidnění dopravy ani bezpečnost všech účastníků provozu. Upozornili jsme na konkrétní problémy.

Praze se stále nedaří připravovat projekty v souladu se strategickým dokumenty. Dlouhodobě se přehlíží například Manuál veřejných prostranství, Strategie aktivní mobility nebo Klimatický plán. To se týká i realizované podoby křižovatky nad Národním muzeem, což potvrzuje výsledek našeho jednání na Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR).

Co na zvoleném dopravním řešení kritizujeme? 

V Legerově není dostatečný prostor pro bezpečnou jízdu cyklistů a cyklistek. Především v křížení s Vinohradskou hrozí, že  budou při odbočování předjížděni auty z obou stran. Problémové je také pokračování Legerovy za křižovatkou, kde má být jízda cyklistů naznačená pouze piktogramy v těsné blízkosti obrubníku. Tato místa představují pro bezpečnost cyklodopravy vážné ohrožení.

K čemu má Praha strategické dokumenty?

V reakci na projekt tramvajové tratě Muzeum se AutoMat  obrátil na IPR s několika dotazy. Z odpovědí vyplynulo, že navržená koncepce neodpovídá hned několika dlouhodobým strategiím rozvoje hlavního města.

„Projekt navazuje na řešení v Muzejní oáze a rekonstrukci Václavského náměstí s tramvajovou tratí. Jeho podoba vznikala diskusí na velkém množství jednání, kde se požadavky zástupců velkého množství zájmů a sledované principy v jednotlivých variantách a detailech diskutovaly a prověřovaly. Zároveň má každé území své prostorové a třeba i terénní limity, jeden požadavek vyvolá změnu v limitech a řešení pro jiný požadavek. Výsledkem je nalezení možné rovnováhy. Tento proces trval od roku 2020,“ konstatovali zástupci IPRu v odpovědích na naše otázky.

Všechna hledaná řešení se podle IPRu snažila přiblížit Standardům aktivní mobility. To bylo možné pouze jen v mezích, ve kterých jsou naplněny další požadavky na výslednou podobu projektu. V případě tramvajové tratě Muzeum je to hlavně ponechání kapacit křižovatky podle stávajících intenzit automobilové dopravy. V tom ale vidíme hlavní problém.

„Dopravní řešení prostoru za Muzeem není v souladu s pražským Klimatickým plánem a Strategií aktivní mobility. Ponechat stávající kapacity jízdních pruhů znamená neplnit cíl snížení intenzity automobilové dopravy v Praze o 2 procenta a nepřímo i cíle omezení růstu stupně automobilizace. Situace okolo koncepce tramvajové trati tak ukazuje, že městu se nedaří plánovat své projekty v souladu se svými strategickými dokumenty. Praha bohužel stále v otázkách udržitelnosti a přívětivosti veřejného prostoru zaostává,“ uvedl vedoucí naší Laboratoře udržitelného urbanismu Michal Kalina.

Bylo nám přislíbeno opětovné prověření a zvážení úprav některých dílčích částí, například umístění piktogramů na Legerově nebo nevhodné vedení cyklodopravy na začátku Vinohradské, které je těsně mezi parkováním a kolejemi.

Zdůvodnění IPRu však převážně ukazuje, jakou váhu Praha svým strategickým dokumentům skutečně přikládá. Jakou důvěru lze mít v přívětivý rozvoj města, pokud je plnění schválených cílů a standardů podřizováno jiným požadavkům – v tomto případě zejména zachování kapacity komunikace na úkor bezpečnějších podmínek pro cyklisty?

Význam dlouhodobých strategií by měl být právě v tom, že poskytují rozhodující kritéria při plánování jednotlivých projektů a směřují tak město k jeho dlouhodobým cílům. Pokud Praha v podobných situacích své standardy vždy upozadí, nikdy se žádné výrazné změny nedočkáme.

Kdo je za řešení zodpovědný?

Na situaci v prostoru nad Muzeem je zarážející ještě jedna skutečnost – město nemá orgány, které by naplňování jeho strategických koncepcí systematicky kontrolovaly či dokonce vymáhaly. Rozdrobení odpovědnosti mezi jednotlivé aktéry včetně městských částí proměňuje v polovičatá řešení i slibné projekty, jakým je bezpochyby revitalizace Václavského náměstí a jeho okolí. Zlepšení se tu dočká pouze dílčí část veřejného prostoru.

Pokud chce Praha skutečně dohnat moderní evropské metropole, které jsou v otázkách bezpečnosti, udržitelné mobility či klimatického plánování výrazně napřed, musí své závazky brát vážně. To především znamená umět převzít odpovědnost za plnění vlastních cílů.