Autor vizuálu Síla komunit: Cítím zodpovědnost za to, jak budou v určitý čas vypadat ulice po celém Česku

Ilustrátor Filip Zatloukal strávil loni poměrně dlouhou dobu v Bruselu. A přivezl si odtud zážitky, které dokazují, že i velké město může být příjemné k žití. Síla komunit je podle něj často prvním krokem k pozitivní změně. A proč je ústředním motivem jeho letošního plakátu židle?

Co tě napadlo jako první, když jsi zjistil, že letošním tématem bude Síla komunit?

Myslím, že moje první myšlenka byla na to, jak si lidé dokáží navzájem pomoci. Představil jsem si něco rozbitého, ne úplně funkčního. Odtud vedly moje myšlenky k rozbité židli, která se pak objevila i v tom vizuálu k letošním slavnostem. Komunitu pak symbolizuje několik postaviček, které spolu komunikují prostřednictvím různých činností.

Proč to bylo zrovna něco rozbitého a nefunkčního?

Nebyla to žádná negativní emoce. Asi kvůli tomu, že za posledních pár let se objevilo spoustu problémů, se kterými se lidé poprali. Vzedmuli se a společně je vyřešili.

V pandemii a i po začátku války na Ukrajině se ukázalo, že Češi umí být velmi solidární…

Určitě. Napadaly mě i lokální věci, jako tornádo na Moravě a povodně. Na tyhle katastrofy reagovaly komunity velmi pozitivně. Lidé si neřekli, to není můj problém. Hledal jsem nějaký předmět, na kterém by se ta síla dala ukázat a židle je příkladem věci, kterou často potkávám vyhozenou u kontejnerů. A tak mě napadlo, že může být zástupcem DIY přístupu k problému.

Plakáty, které budete již brzy potkávat v ulicích

Byl pro tebe fakt, že už jsi dělal několikátý vizuál Zažít město jinak po sobě, spíš výhodou, nebo omezením?

Tak trochu oboje zároveň. Samozřejmě jsem zvědavý, jak se s ním lidé ztotožní, což nikdy nebude stoprocentní, vzhledem k tomu, jak jsou ty skupiny lidí různorodé. Přesto se snažím, aby si k tomu vizuálu každý mohl najít vztah. A protože jsem to už dělal po několikáté, tak trochu vím, co ti lidé potřebují a jak s tím budou pracovat a za jakým účelem ho budou používat. To mi určitě pomáhá.

Necítil ses tedy pod tlakem?

Vždycky se snažím tu práci odvést co nejsvědomitěji, ale samozřejmě cítím uričtou zodpovědnost za to, jak budou v určitý moment vypadat ulice po celém Česku. Aby to fungovalo, tak jak má.

Co tě vedlo k výběru letošních barev? Má to nějaký důvod?

Přímo ne. Vybíral jsem je s ohledem na spoustu věcí, třeba kontrast k předchozímu ročníku i nějaká kontinuita. Zohledňoval jsem i to, jak to bude vypadat na bílém podkladu, který jsem s respektem převzal po svých předchůdcích, co dělali vizuály přede mnou. Myslel jsem ale také na to, jak se danou paletou bude lidem pracovat při použití ve jejich lokalitě.

Naučil ses za těch pět ročníků, které máš jako grafik a ilustrátor Zažít město jinak za sebou, něco nového?

Spoustu věcí. Být v inkubátoru organizátorů je určitě obohacující.

Čím se podle tebe vyznačuje takový typický organizátor či organizátorka?

To bych skoro přirovnal k otázce: Co je to umění? Na to není jen jedna odpověď. Jde o širokou škálu různých věcí. Všechno jsou to ale aktivní lidé. Někdo chce lidem přiblížit svůj kreativní prostor, někdo lokální byznys, někdo chce něco změnit k lepšímu a hledá spojence pro prosazení a realizaci svého cíle…

Filip na sousedských slavnostech v roce 2021

Proč je potřeba, aby se lidé sdružovali v komunitách a byli aktivní?

Já jsem si o sobě myslel, že jsem aktivní, Zažít město jinak mi ale ukázalo, jak to může vypadat. Když jsem byl poprvé na Zažít město jinak, napsal jsem o tom zážitku dokonce post na svůj tehdejší blog. Slavnost lidem ukazuje, že si nemusí jen zvyknout na veřejný prostor, který jim nepatří. Ukazuje, jak ho můžeme využívat a kultivovat. Změna často přichází s tím, když si ji lidé v okolí přejí.

Proč se to nedá nechat jen na radnicích, které mají tyhle věci v gesci?

Myslím si, že často chybí síla něco měnit, dokud na změnu lidé netlačí. A radnice by měla plnit přání lidí, které zastupuje. I když i lidé si často dost věcí nepřejí, když si je neumí představit. A Zažít město jinak jim to ukazuje tzv. nanečisto. Z článků, které čtu na Zažít město jinak webu vím, že v Lublani by nevyměnili centrum, které je dnes pro lidi a dříve patřilo autům. A že v New Yorku vítají zpoplatnění vjezdu do centra, kterému se původně dost bránili.

Ty jsi poslední rok strávil poměrně hodně času z Bruselu. Čím bychom se tam mohli inspirovat?

Brusel měl obrovské problémy s přebujelou automobilovou dopravou a znečištěním ovzduší. Také je poměrně kopcovitý jako Praha. Ale měl odvahu to řešit. Omezil auta v centru. Některé ulice zavírá alespoň na víkend, když to přes týden prostě nejde. Zavedl hodně pěších zón s povolenou dopravní obsluhou. Ten jejich veřejný prostor byl pro mne velký zážitek. Když jsem bydlel v Holešovicích a chtěl jsem jít kamkoliv pěšky, musel jsem překonat dva dopravní koridory a na každém semaforu čekat pár minut. Mohli bychom se inspirovat bruselským přístupem a jejich snahou věci měnit k lepšímu. Hledat cesty ke zlepšení.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!