Lidé protestovali, když Lublaň vykázala auta. Dnes by neměnili

V mnoha městech jsou ulice bez aut stále jen krásným snem, ale ve slovinské metropoli Lublani je to realita už více než patnáct let. V roce 2007 se dočkal čerstvě zvolený starosta  Zoran Jankovič, který s nápadem udělat z centra zónu bez aut přišel, před radnicí dokonce facky od protestujícího občana.

Nápad byl součástí Jankovičova plánu „Ljubljana 2025“ – strategie zaměřené na to, aby se město stalo příjemnějším, udržitelnějším a lépe obyvatelným místem pro všechny. V roce 2007 šlo o něco velmi neobvyklého. „Nevím, jestli byla Lublaň první na světě, kdo něco takového zavedl, ale rozhodně byla první v tomto regionu, tedy v bývalých jugoslávských zemích,“ vysvětluje Saša Poljak Istenič, akademička, která zkoumala dopad pěší zóny na město.

Dnes v centru Lublaně není slyšet jediný motor. Místo toho na 17 hektarech ulic v městě panuje čistý provoz pěších, cyklistů a cyklistek, lidí posedávajících v kavárnách, venčících psy a užívajících si veřejný prostor. Vzduch je čistější, město je zelenější a byznys vzkvétá. Podle Matice Sopotnika, městského úředníka pracujícího v dopravním odboru, si dnes obyvatelé jen „stěží vzpomenou“, jak Lublaň vypadala dříve.

Inspirace v časech klimatické změny

V mnoha městech světa se stále zdá představa života bez aut jako radikální utopie. Lublaň, která ji realizovala již v roce 2007, je však důkazem toho, co lze dosáhnout odvážnou vizí a odhodláním ji uskutečnit. V současné době, kdy se města po celém světě snaží zpomalit a přizpůsobit se klimatické změně, nabízí tento model velkou dávku inspirace.

Úspěch Lublaně je o to pozoruhodnější, že se ho podařilo prosadit navzdory silnému odporu veřejnosti. Jak říká Istenič, protesty propukly brzy po Jankovičově představení plánu a byly převážně vyvolány obavami místních obyvatel z dopadů této změny. „Jejich strachy nebyly neopodstatněné. Obávali se, že se nedostanou ke svým bytům nebo nebudou moci přivézt domů nákupy,“ vysvětluje.

Krom vykázání aut se město postaralo také o nové mosty a podzemní garáže

Všichni říkali, že město vymře

Námitky místních obyvatel a podnikatelů byly podle Sopotnika poměrně extrémní. Lidé si „prostě nedokázali představit“ město bez aut. Přesto starosta neustoupil a osobně chodil od dveří ke dveřím, aby s obyvateli mluvil o tom, jak bude přechod na pěší zónu probíhat. „Všichni říkali, že město vymře,“ říká Sopotnik. „Ale ve skutečnosti se stal pravý opak.“

Zákaz aut byl pouze prvním krokem v plánu na vytvoření „obyvatelnější“ Lublaně – a právě to se ukázalo jako klíč k úspěchu. Po uzavření centra pro auta dne 3. září 2007 už měla radnice připravený program venkovních koncertů a festivalů, které měly oživit nově pěší zóny. Cílem bylo, říká Sopotnik, aby si lidé zvykli využívat veškerý dostupný prostor.

Jen vykázat auta nestačí

„Chtěli jsme, aby lidé pochopili, že ulice mohou sloužit k nejrůznějším účelům, nejen k prostému chození,“ vysvětluje. „Pokud odstraníte auta, ale nedáte ulicím žádný nový život, lidé si začnou říkat: ‚Proč jste se tím vůbec obtěžovali?‘“ Tím to ale neskončilo. Ve městě vznikly nové mosty propojující pěší zóny, dlažební kostky byly vyrovnány a obrubníky sníženy, aby byla chůze po městě pohodlnější. Pro osoby s omezenou pohyblivostí byly zavedeny malé elektrické vozy nazývané „Kavalir“, které je zdarma přepravují po centru.

Změny se dotkly i veřejné dopravy. Do roku 2011 začal po celém městě úspěšně fungovat systém sdílených kol. V roce 2015 pak prošlo celé okolí lublaňského autobusového nádraží kompletní proměnou – vznikl zde zelený, víceúčelový prostor pro pěší, cyklisty a autobusy. Aby toho nebylo málo, v roce 2016 byl do systému přidán také program sdílení elektromobilů. Zákaz vjezdu aut není ale absolutní. V brzkých ranních hodinách mají do centra města povolený vjezd dodávky zásobující místní podniky. Obyvatelé mohou svá auta parkovat v podzemní garáži, kterou město vybudovalo.

Staré dlažební kostky nahradily příjemnější povrchy

Trocha čísel

Ačkoliv vnější části Lublaně zůstávají přístupné pro automobilovou dopravu, celkový počet cest podniknutých autem klesl – z 58 % v roce 2003 na přibližně 39 % dnes. Vykázání aut z centra města navíc vedlo k dramatickému poklesu znečištění ovzduší – až o 70 %. Zároveň vzrostl počet cest uskutečněných pěšky z 19 % na přibližně 35 %.

Když urbanisté tuto změnu navrhovali, klimatická krize pro ně pravděpodobně nebyla hlavním tématem, říká Istenič. Přesto výsadba nových stromů a obnova více než 100 hektarů zelených ploch přinesly i pozitivní dopady na životní prostředí. „Mnoho těchto ekologických opatření pomáhá lépe zvládat vlny veder, které v posledních letech zažíváme,“ dodává Istenič.

Lidé změnili myšlení

Nejradikálnější změnou ze všech však podle Sopotnika byla proměna myšlení obyvatel. Zatímco dříve měly rodiny často dvě až tři auta, dnes „většina vlastní jen jedno, protože jednoduše nepotřebují druhé ani třetí,“ říká Sopotnik. Istenič, která sice pracuje v centru města, ale bydlí mimo pěší zónu, říká, že kvalita života v Lublani se díky této změně výrazně zlepšila. „Absence hluku, čistý vzduch, městský mobiliář a živé akce dělají z centra mnohem živější místo než dřív. Díky tomu je mnohem příjemnější zde trávit čas,“ vysvětluje.

Istenič dodává, že i řada firem se nové realitě přizpůsobila – například nabízejí zaměstnancům kola k cestám do práce. Sdílený systém kol v Lublani navíc poskytuje první hodinu jízdy zcela zdarma. Lublaň rozhodně není jediným městem, které se v posledních letech pustilo do podobných pěších zón. Od Kodaně po Paříž radnice pokračují v plánech na omezení automobilové dopravy v centrech měst.

Centrum Lublaně patří lidem

Nedůvěřovat je lidské

Téměř vždy se setkávají se stejným odporem a pobouřením, jaké v počátcích zažil Jankovič. A téměř vždy si obyvatelé projekt zamilují prakticky ihned poté, co se realizuje. Průzkum veřejného mínění v Lublani ukázal, že 97 % obyvatel si přeje zachovat pěší centrum. Podle Sopotnika odpor vůči těmto změnám nesouvisí ani tak s láskou k autům jako spíše s přirozenou lidskou nedůvěrou ke změnám. „Jsme jen lidé. Bojíme se změn, protože nevíme, jak dopadnou. Jakmile ale vidíme, že vše funguje dobře, začneme měnit svůj názor,“ uzavírá.

Přesto byla změna v některých ohledech dramatická. Jedna z ulic, po které dnes denně projdou tisíce lidí, kdysi sloužila tisícům aut, říká Sopotnik. „Jedno z hlavních náměstí, které jsme uzavřeli, bylo kdysi významnou křižovatkou. Další bylo největším parkovištěm ve městě,“ dodává. Poté, co Lublaň v roce 2016 získala ocenění Evropské zelené hlavní město, desítky zahraničních úředníků navštívily slovinskou metropoli, aby se inspirovaly – což Sopotnik považuje za povzbudivé. A přestože k úspěšné transformaci je zapotřebí odvaha a odhodlání, Sopotnikova nejdůležitější rada pochází přímo od Jankoviče: „Udělejte to v prvním roce svého mandátu. Potom už budete muset začít přemýšlet o příštích volbách.“

Krize je příležitost

Přestože některé země v reakci na nestabilní energetickou situaci ustupují od svých klimatických závazků, Sopotnik tvrdí, že nikdy nebyl lepší čas na to, aby města podnikla odvážné kroky k čistším ulicím. „Se vším, co se teď ve světě děje – s válkou na Ukrajině a rostoucími cenami – je to vlastně příležitost. Mohlo by to urychlit přechod na udržitelnější řešení,“ uzavírá.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!