Společně proti fosilním palivům s příměsí krve
Při příležitosti zasedání ministrů životního prostředí členských států EU vyzývají neziskové organizace ministry a ministryně, aby se jasně postavili na stranu rychlejšího útlumu fosilních paliv, tzv. dekarbonizace. Zásadní je podpora masivního rozvoje obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor, především zateplování budov. Rychlá dekarbonizace sníží naši závislost na Rusku, zvýší odolnost vůči externím krizím a zároveň bude odpovídat cílům Pařížské dohody.
Cestou, jak zajistit větší energetickou bezpečnost EU a přestat financovat válečný konflikt na Ukrajině, jsou opatření představená v balíčku Fit for 55, který se bude projednávat na zítřejším zasedání. Skrze ně má v EU dojít do roku 2030 ke snížení emisí o 55 % (oproti roku 1990). Konkrétní cíle je však třeba navýšit.
Centrum pro dopravu a energetiku, Greenpeace, Hnutí DUHA a Klimatická koalice vítají snahu o rychlejší snížení emisí ze strany Evropské komise. Současně podotýkají, že k udržení globálního nárůstu teploty pod 1,5 °C a splnění závazků Pařížské dohody je zapotřebí snížit emise EU do roku 2030 o 65 %. Vlastní pozici k balíčku Fit for 55 s odpovídajícími cíli organizace zaslaly ministryni životního prostředí Anně Hubáčkové.
Neziskové organizace vyzývají členské státy, aby v diskuzi o finální podobě balíčku Fit for 55 zohlednily současnou bezpečnostní situaci a klimatickou krizi. Evropská komise v květnu zveřejní plán, jak by se Evropská unie mohla do roku 2027 zbavit závislosti na ruském plynu, ropě a uhlí. Dovoz ruského plynu by pak do konce letošního roku měl v EU klesnout o dvě třetiny. Rada pro životní prostředí EU by měla jít ještě dál a podpořit rychlejší odklon od fosilních paliv obecně. Zásadní pro Českou republiku je nyní odstranit administrativní a legislativní překážky pro instalaci obnovitelných zdrojů energie, rozvoj komunitní energetiky a agrivoltaiky. To vše v kombinaci s masivní vlnou zateplování.
“Jen od začátku války na Ukrajině poslaly evropské země Rusku už přes 12 miliard eur za dovoz ropy, plynu a uhlí. Je potřeba tyto peníze co nejrychleji přesměrovat zpátky do Evropy a použít je na financování renovací budov a instalaci obnovitelných zdrojů energie. Ve výsledku tak snížíme naši závislost na cenově volatilních fosilních palivech, posílíme vlastní energetickou bezpečnost a zmírníme změnu klimatu.”
“Šanci zbavit se závislosti na drahých fosilních palivech a přestat sponzorovat Putinovu válku by měla dostat každá česká domácnost. V balíčku Fit for 55 proto potřebujeme nastavit vyšší cíle a více dostupného financování. Potřebujeme co nejrychleji začít zateplovat domy nejchudších domácností a podporovat města, firmy i domácnosti v projektech vlastních obnovitelných zdrojů.”
“Více obnovitelných zdrojů energie, ideálně ve vlastnictví lidí a obcí, zrychlení tempa zateplování a zvyšování energetické účinnosti, to vše solidárně, transparentně a spravedlivě. To je nejrychlejší, nejlevnější a nejschůdnější cesta, jak přestat putinovskému Rusku posílat peníze na další tanky a zároveň řešit změnu klimatu. To vše nabízí balíček Fit for 55, pokud se za něj postavíme a zvýšíme jeho ambice.”
“Aktuální situace na Ukrajině pouze potvrzuje, že záměr vymanit Evropu co nejdříve ze závislosti na fosilních palivech byl správný. Pokud bude naší odpovědí na současnou situaci i rychlejší dekarbonizace, více zateplených domů a intenzivnější rozvoj komunitní energetiky, benefitů bude hned několik – lepší klima, bezpečnější Evropa i nižší účty českých domácností za energie.”
Ani pro běžného, byť dobře informovaného a kriticky smýšlejícího člověka není prakticky možné dohlédnout provázanost našeho světa s fosilními palivy. Ukazuje se, že odstřihnout se okamžitě asi není možné (alespoň co se týče plynu), pokud nechceme vidět hynout mrazem vlastní spoluobčany. Připojujeme se ale k názoru Lukáše Hrábka z Greenpeace, který tvrdí, že je možno a záhodno vzdát se urychleně alespoň ruské ropy, na které má Putin až 4x větší marži. Ale ani do toho se pravděpodobně nebude politikům moc chtít; nejen proto, že by to mělo za následek nárust cen a vyšší infalci, ale také kvůli klasické překážce udržitelné dopravy – strachu z odlivu voličů, kteří v očích politiků nesnesou omezování automobilů.
Omezení spotřeby nafty v dopravě samozřejmě nesmí přivodit sociální bouře a je třeba, aby nedopadlo na nikoho, kdo nemá dostupné alternativy dopravy. Mimo aglomerace pak toto platí dvojnásob. Za opatření, po kterých voláme, by také měly v co nejmenší míře platit ti nejslabší – opět je tedy na řadě stát. A také velké firmy, které by navíc měly zrovna nyní předvést, co pro ně znamená společenská zodpovědnost.
Ukazuje se, že už je vlastně pozdě, protože svojí závislostí na fosilních palivech umožňujeme Putinovi vraždit ukrajinské muže, ženy i děti. Myslet si ale, že cesta ven z krize vede skrze odstřižení od ruské ropy a přesměrování závislosti na Saudskou Arábii či Katar či Azerbajdžán, by bylo také naivní. Tamní režimy nejsou o moc lepší (viz decimace Jemenu) a mohou nám “zatopit”, kdykoliv budou chtít. Jedinou cestou je odklon celkový, systematický a hlavně odhodlaný. Cesty, jak z toho ven se již rýsují (viz např. zprávu Mezinárodní agentury pro energii); veskrze lze říci, že Green Deal a jiné dohody nesmí být shozeny ze stolu, naopak bychom je měli prohloubit ještě dalšími možnostmi úspory energie.
Nakonec i nynější ráje cyklistiky se změnily až v důsledku ropné krize v roce 1973 – jak Holandsko, tak Dánsko byly automobilovými zeměmi, jako jsme my (viz např. sem či tam). Na rozdíl od mnohých dalších ale tehdy jejich vlády zavelely mohutnými podporami ke změně a postupně své země změnily k nepoznání.