Fukov vás chytí za srdce a nepustí. Připomínat si historii je důležité, říká organizátorka Zažít město jinak v obci, která neexistuje

Místo, o kterém jsme si povídali, je ze tří světových stran obklopeno Německem. S českým vnitrozemím ho pojí jen 3 kilometry dlouhý a 600 metrů široký pruh země. Fukov býval nejsevernější obcí Československa a je jediným místem na našem území, které protíná řeka Spréva. I dnes, 66 let po zániku Fukova, tu tematika česko-německých vztahů silně rezonuje. Třetí zářijovou sobotu se o tom můžete v rámci pestrého programu sousedské slavnosti Zažít město jinak přesvědčit i vy. Zve vás jedna z organizátorek, Žaneta Strohová.

Co vás přivedlo k myšlence oživovat zaniklou obec na samém okraji republiky?

My jsme taková banda jednotlivců, které spojují občanské iniciativy a spolky působící všude možně v Ústeckém kraji. Někdy v průběhu našich životů jsme Fukovu zkrátka propadli. To místo na vás ohromně zapůsobí svým geniem loci. Nutí vás zamýšlet se nad věcmi, se kterými se setkáváte třeba i poprvé v životě. Rádi bychom tento zážitek zprostředkovali i dalším lidem.

Myslíte zážitek toho, že místa mohou mizet?

Ano. Zaniklé obce a jejich osudy jsou nesmírně zajímavé. Postupem času jsme navíc zjistili, jak důležité je pracovat s místní komunitou, která je neuvěřitelně živá. A zájem o setkávání se a práci s odkazem Fukova je tu opravdu velký.

Jde tedy o lidi z okolních obcí?

Ne nutně. Poté, co došlo k vysídlení, se lidé, kteří tu po generace žili, dostali do různých koutů Německa. Někteří začali žít těsně za hranicí, aby byli co nejblíže místu, které bylo jejich srdci blízké. Ale navštěvují ho i lidé z daleka. A to i z české strany. Jsme si také vědomi toho, že Fukov je zajímavý i pro ty, kteří s ním nejsou přímo spjati.

Jak jste se k tomu místo dostali vy a v čem je jiné než zbytek Sudet?

Ve Šluknově jsem studovala střední školu, a díky těm čtyřem rokům jsem měla možnost celý výběžek dobře poznat. Začala jsem se mimo jiné zajímat o drobné sakrální památky, kterých je zde velké množství. Fukov byl pro mě první zaniklou obcí, kterou jsem kdy navštívila, a to si myslím, že hrálo velkou roli. Já mám navíc velkou fantazii… (smích). A mám ráda urbex, historii…

Šluknovský výběžek je svým způsobem specifický. A fakt, že Fukov měl ještě svůj vlastní výběžek a obklopovala ho ze tří stran hranice, je něco zvláštně neuchopitelného. Začala jsem se ptát, jak se to stalo… Těch zajímavých věcí je tam daleko víc. Třeba jím vedla německá železnice, která tam ale nikdy neměla zastávku. Spousta věcí tu nebyla samozřejmostí.

Z loňského Světla pro Fukov. Foto: Jiří Stejskal

Zmiňovala jste, že už loni jste něco podobného pořádali, ale ne pod značkou Zažít město jinak…

Naše hlavní iniciátorka Gabriela Jeřábková se Fukovu věnuje dlouhodobě. Seznámili jsme se v podstatě náhodou. Já vedu spolek u nás v Ústí nad Labem a sousedské věci jsou mi blízké, vnímám jejich dopad na místní komunitu. A tak jsme se domluvili a vymysleli jsme první komunitní setkání, které se jmenovalo podle naší iniciativy, Světlo pro Fukov. Byla to vzpomínková akce a zájem, který to probudilo ze všech stran, nás překvapil. Z pamětního rozžehnutí svíček na počest kostela sv. Václava (poslední zdemolované budovy) se stala půldenní akce s místními umělci a pěti sty návštěvníky. To jsme opravdu nečekali. Atmosféra byla výjimečná. Část našeho týmu také začala pracovat s pamětníky, nahrávat rozhovory a do budoucna bychom rádi udělali výstavu a vše zužitkovali a představili veřejnosti ještě jinak.

Chcete říct, že ještě žijí lidé, kteří si to vysídlení pamatují?

Naše nejstarší pamětnici je téměř sto let, loni dokonce naše setkání navštívila a její vyprávění vehnalo slzy do očí snad všem. Většina pamětníků, s kterými jsme měli tu možnost pracovat, žije v Německu a jejich vzpomínky si rozhodně zaslouží pozornost. Dnes je naštěstí hodně organizací, které chápou, jak je důležité tuto paměť uchovat.

Napadlo by vás, že letošní setkání Čechů a sudetských Němců vyvolá tak rozjitřené emoce?

Na první dobrou bych vám řekla, že bych něco takového nečekala. Na druhou stranu se o politiku zajímám a vím, že existují různorodé názory. Byť doufám, že některé jsou menšinové. I tak to člověka nemile překvapí. Nechci říct, že je to zahojeno, to může trvat generace. O to bolavější je, když někdo chce navštívit místo, ze kterého pochází, a někdo jiný to dokáže vnímat útočně a negativně.

To smíření, které máte letos na programu, je tedy stále aktuální…

Je to živější, než bychom čekali. Přestože s česko-německou otázkou pracuji, letošní situace okolo Sudetoněmeckého sjezdu v Brně mě překvapila. O to víc se teď s tímto odkazem snaží lidé i organizace pracovat. Vidí, že to má velký smysl.

Žaneta Strohová

Vy se tím zabýváte i profesionálně, nebo je to jenom váš koníček?

Studovala jsem historický obor, ale teď se zabývám hlavně prací s dětmi, dělám lektorku volnočasových aktivit pro děti, pracuji i v dobrovolnickém centru a od té doby, co jsem matkou, se věnuji občanskému sektoru, spolkům a dobrovolnictví. A taky mám problém říkat ne… (smích). Když to dává smysl, ráda podobným věcem věnuji energii a čas.

Proč je česko-německá otázka tak důležitá?

Historie je důležitá – a to nejen v místě, kde žijete. Poznání totiž nekončí na prahu vašich dveří. Jakmile začnete minulost objevovat, začnete lépe rozumět i světu kolem sebe.

Druhá světová válka zasáhla do životů úplně všech. I ti, kteří ji prožili v relativním klidu, byli jejími následky poznamenáni na celé generace. A dnes, kdy máme jinou válku téměř za humny, ji lze jen stěží přehlížet. Vidíme, jak zásadně mění mezilidské i mezinárodní vztahy – jak vnímáme jednotlivé národnosti a státy, koho považujeme za agresora a do jaké míry si dokážeme uvědomit, že i na druhé straně konfliktů žijí obyčejní lidé. Právě proto má česko-německá otázka a porozumění naší společné historii tak zásadní význam.

Fukov zve i vás

Jaký okamžik vám z loňského Světla pro Fukov utkvěl v paměti?

Bylo jich hned několik. Instalovala jsem do terénu fotku domu, který tam stával, přestala mi fungovat sešívačka a starší německý pár, který šel zrovna okolo, mi podal pomocnou ruku. A pak se ukázalo, že v tom domě se narodil jejich tatínek. Dojme vás to, když i přes jazykovou bariéru cítíte ty emoce, co to pro potomky místních obyvatel znamená, vracet se sem. Také jsme získali nahrávku zvuku zvonu, který se naštěstí dochoval. Domluvili jsme se s okolními obcemi, že v osm hodin večer, když byl kostel sv. Václava zdemolován, rozezníme opět jeho zvon a okolní obce budou zvonit ve svých kostelech s námi. Bylo magické.

A letos jste se připojili k nám, tedy k Zažít město jinak…

V našem okolí akce Zažít město probíhají, rádi je navštěvujeme, a tak nás zkrátka napadlo to propojit. Asi je to i tím, že si to místo umíme představit jinak…

Na co mohou návštěvníci těšit letos? Co byste vypíchla?

Po zkušenosti z loňského setkání jsme si řekli, že bychom chtěli návštěvníky o něco více zapojit do samotného dění. Připravili jsme si hned několik workshopů. Já osobně považuji za velmi zajímavou mozaikovou lavičku Smíření, kterou budeme společně tvořit. Oslovili jsme umělkyni Magdalénu Kracík Štorkánovou, která se zabývá právě mozaikou. Ta bude přímo na místě pracovat s veřejností a společnými silami vytvoří mozaiku, která bude odkazovat nejen na Fukov, ale také na jeho rodáka Franze Tippela. V souvislosti s jeho osobností jsme zvolili právě mozaiku, protože se jí sám zabýval. A zvu vás samozřejmě i přímo na můj workshop, tedy sázení cibulovin na místním hřbitově.

Z interpretů bych pak zmínila violoncellistu Jiřího Bártu, který nám v podvečer zahraje přímo v odhalených základech kostela. To si myslím, že bude krásný zážitek. Program máme opravdu pestrý, budeme rádi, když si v něm najdete to svoje.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!