Jízdní kolo je i po 52 letech od prvního potvrzení stále nejefektivnějším dopravním prostředkem na světě

Více než půl století poté, co časopis Scientific American označil jízdní kolo za „nejefektivnější způsob lidské dopravy“, se potvrdilo, že tento skromný dvoukolový vynález si své prvenství stále drží.

Scientific American se vrátil ke svému ikonickému grafu z roku 1973 a závěr zůstává stejný: jízdní kolo je i nadále energeticky nejúčinnějším dopravním prostředkem na světě.

Původní článek z roku 1973, o němž informoval také časopis Forbes, napsal S. S. Wilson, tehdejší přednášející strojního inženýrství na Oxfordské univerzitě. Tvrdil v něm, že smyslem jízdního kola je „usnadnit člověku pohyb“, a že to dokáže způsobem, který „výrazně překonává výsledky přirozené evoluce“.

Wilson vysvětloval, že člověk při chůzi spotřebuje na překonání určité vzdálenosti poměrně velké množství energie, zatímco při jízdě na kole se jeho energetická spotřeba sníží přibližně na jednu pětinu. Jak napsal: cyklista si „zlepšuje hodnocení své účinnosti na první místo mezi všemi pohybujícími se tvory a stroji“.

Jízdní kolo pro mysl

Klasický graf, který byl od té doby nesčetněkrát reprodukován inženýry i příznivci cyklistiky, inspiroval mimo jiné Steva Jobse. Ten osobní počítač proslule přirovnal k „jízdnímu kolu pro naši mysl“.

Scientific American nyní tuto slavnou grafiku aktualizoval. Doplnil ji o teplotní mapy i o cyklistu jedoucího v aerodynamickém velomobilu, čímž ukázal, že doprava poháněná lidskou silou může být ještě účinnější. Světový rychlostní rekord v takovém vozidle vytvořil v roce 2016 Kanaďan Todd Reichert, který dosáhl rychlosti téměř 145 km/h.

Tyson Hedrick, srovnávací fyziolog z Univerzity v Severní Karolíně v Chapel Hill, řekl časopisu Scientific American, že jízdní kolo „proměňuje člověka v mimořádně efektivního suchozemského tvora, protože pohyb po zemi činí podobně účinným jako plavání“.

Už v roce 1973 Wilson upozorňoval na to, že konstrukce jízdního kola je dokonale přizpůsobena lidskému tělu:

„Každá část jeho konstrukce musí odpovídat lidské postavě, a proto má celé jízdní kolo vždy lidské měřítko. Jeho lehkost, které bylo dosaženo především díky vývoji kol s drátěnými paprsky a trubkového rámu, není důležitá jen proto, že stroj musí být schopen vyjet do kopce vlastní silou jezdce, ale také proto, aby jej bylo možné snadno zvednout a přenášet.“

Nejprospěšnější ze všech strojů

Wilson dále zdůraznil, že díky minimálním nárokům na zdroje a pozitivnímu vlivu na zdraví je jízdní kolo „nejprospěšnějším ze všech strojů“.

Zároveň navrhl řadu praktických opatření, jak podpořit cyklistickou dopravu ve městech: budování cyklostezek oddělených od automobilového provozu, zřizování parkovišť pro kola, možnost přepravy jízdních kol vlakem a autobusem či zavedení veřejných kol v systému „zaparkuj a pokračuj na kole“ (park and pedal).

„Už dnes je jízda na kole v centrech měst často nejrychlejším způsobem dopravy,“ napsal tehdy.

Jeho recept na řešení globálních problémů dopravy, zdraví a efektivního využívání zdrojů byl prostý: „Šlapejte na kole a recyklujte.“ Wilson své myšlenky nezanechal jen na papíře. Podílel se také na vývoji nákladní tříkolky Oxtrike, určené pro rozvojové země.

Aktuálnější než kdy dříve

Jak ukázal Wilson už před více než padesáti lety a jak potvrzují i současné vědecké poznatky, jízdní kolo zůstává mimořádným příkladem lidské vynalézavosti a energetické účinnosti – jedním šlápnutím do pedálů za druhým.

A zatímco se města po celém světě nadále potýkají s dopravními zácpami, plněním klimatických cílů i rostoucími náklady na dopravu, zní Wilsonovo doporučení, staré dnes už 52 let, aktuálněji než kdy dříve.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!