Před bodem zlomu

Po deseti letech se před pražskými cyklisty začíná rýsovat šance na oživení

Přestože venku mrzne jak v lednu, na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad se sjíždí asi šedesátka bicyklů. Jejich majitelé se vrhají na plakáty a samolepky, které tu po betonových soklech rozložili členové sdružení Oživení, a začínají zdobit své dvoukolové miláčky. Je předposlední březnový čtvrtek a jsme svědky startu další z pravidelných akcí, při nichž se pražští cyklisté projíždějí společně ulicemi a už léta se snaží upozornit na to, že jejich město jednoznačně preferuje auta.

Do dvou hodin se z většiny kol stává pojízdná reklama na „velkou jarní cyklojízdu“, která má proběhnout přesně za měsíc. Propagátoři cyklistiky ze spolku Oživení a jeho partnerské organizace Auto- mat si od ní hodně slibují. Loni zaznamenali rekordní zájem: z pouhých tří set účastníků v minulých letech se účast najednou zvedla na tři tisíce. Spousta aktivistů si myslí, že je to pořád zoufale málo. Pro skalní optimisty je to ale důkaz, že zájem o cyklistiku i přes nevlídné prostředí pražských silnic roste. A možná se dokonce blíží příslovečný „bod zlomu“, kdy se z cyklistiky stane respektovaná alternativa městské dopravy jako ve spoustě jiných měst ve světě.

Dejme to dohromady

„Nezlomí se to samozřejmě hned,“ mírní nadšení Michal Křivohlávek z Oživení. „Bod zlomu přichází, když na kola denně nasedá deset procent obyvatel města,“ připomíná zahraniční zkušenosti. V Praze přitom na kolo sází stěží jeden a půl procenta odvážlivců, i když i to je podle Ústavu dopravního inženýrství v Praze oproti minulým letům nárůst. „Právě proto se ale cyklistiku snažíme propagovat, co to dá,“ říká. „Jde to sice ztuha, ale ukazuje se, že to má smysl.“

K mírnému optimismu vede Křivohlávka fakt, že propagace cyklistiky už dávno není jen věcí jeho sdružení. Vznikají i další nezávislé nápady, jak dostat kola do města, které se ve výsledku vzájemně podporují. V Praze třeba právě teï otevírá úplně první obchod v republice, který se zabývá výhradně prodejem kol konstruovaných pro jízdu ve městě – takzvaných citybiků. Jsou automaticky vybavená osvětlením, mají široká pohodlná sedla, masivní nosiče na brašny, nízké rámy a dostatečně široké blatníky na to, aby se na kolo nebála vsednout ani manažerka v dobře padnoucím kostýmu. „Věděli jsme, že se tady citybiky vůbec neprodávají, že je tu mezera na trhu,“ říká jeden ze čtyř spolumajitelů obchodu Ondřej Svatoň. „A zároveň jsme chtěli udělat něco pro to, aby lidi víc jezdili na kole a město bylo příjemnější místo k životu.“

®e v Praze už dávno existuje organizace, která se snaží o něco podobného, přitom vůbec on ani jeho kolegové zprvu netušili. „O Oživení jsme se dozvěděli až minulý rok díky těm ohromným cyklojízdám,“ říká Svatoň. Dnes už obchůdek s městskými koly cyklojízdy také propaguje a stal se jejich hlavním partnerem.

Poprask na mostě

I když jdou pohodlná městská kola dobře na odbyt – kupují je prý hlavně ženy – , bude to ještě chvíli trvat, než se jim samo město přizpůsobí. Praha má zatím jen dvě solidní cyklostezky podél Vltavy a jízda mimo ně po městě dává pořádně zabrat kolům i jejich řidičům. Nevychovaní automobilisté, kočičí hlavy, vysoké obrubníky, silnice bez pruhů pro cyklisty – to všechno dělá z městské cyklistiky pořád spíš adrenalinový sport než důstojnou alternativu k automobilové dopravě.

O tom, že by mohl jezdit v klidu po městě na kole třeba s dítětem v dětské sedačce, si zatím Pražan může nechat jenom zdát. „Kolo používám už deset let a přiznám se, že jsem z toho už trochu unavený,“ připouští Křivohlávek. „Bojovat pořád na silnicích o prostor s nadupanými auty – to je přece jenom trochu nefér hra.“ Proto teï Oživení šlape městu a jeho dopravním inženýrům na paty, aby při rekonstrukcích nebo stavbách nových silnic mysleli i na cyklisty.
Podle oficiálních dokumentů to mají sice městští plánovači dělat automaticky, ale skutečnost je jiná. Oživení na to poprvé upozornilo loni v létě, když se otevíral nově zrekonstruovaný Štefánikův most: cyklistický pruh tam úplně chyběl a aktivisté kolem toho způsobili slušný poprask. „Prostě jsme přišli na přestřihávání pásky a novinářům rozdali tiskovou zprávu, která popisovala, k čemu došlo,“ vzpomíná Křivohlávek. Nezůstalo to bez výsledku: v novinách se kauza několik dní točila a dnes už cyklisté na mostě svůj pruh mají. Podobné souboje mezi městem a cyklisty se ale budou muset asi ještě několikrát opakovat. Další tiskovou zprávu budou aktivisté z Oživení zřejmě zanedlouho rozdávat v pražských Letňanech. Kvůli stavbě metra se tam předělávalo několik ulic, cyklopruhy však zase chybí. „Teoreticky všichni cyklistiku podporují, prakticky to ale nutí projektanty k větší námaze,“ vysvětluje Křivohlávek. „Musí najednou začít přemýšlet, jak mezi chodníkem a silnicí najít prostor pro kola. A do toho se málokomu chce. Takže je to musíme naučit.“

Svůj boj ale ani po deseti letech nehodlá vzdát. V propagaci cyklistiky se teï Oživení zaměřuje na střední školy. Cílem je, aby si na kola začaly zvykat i děti. „Oslovujeme občankáře a tělocvikáře, vysvětlujeme jim, proč jsou kola dobrá, a snažíme se je zapojit do našich cyklojízd,“ říká. „Jsme v úplných začátcích, ale třeba některé školy už zkouší se našimi nápady inspirovat.“ Zároveň si pochvaluje, že cyklistika vtrhává do města i způsoby, které málokdo očekával. Třeba osvícený developer z Británie, který podniká v pražském Karlíně, na své vlastní náklady zřídil ve čtvrti půjčovnu městských kol. „Už v tom prostě nejsme sami,“ říká Křivohlávek.

ADAM ŠŮRA

Fotografie: Doteï to byla trochu nefér hra. (Michal Křivohlávek)
foto KAREL CUDLÍN