Cyklistou

Jen matně si pamatuji na své první dětské kolo a už vůbec ne,
kdo mě na něm naučil jezdit. Ale jsou věci, které se nezapomínají,
a když jsem si nedávno koupil kolo, konstatoval jsem, že na něm
i po 30 letech umím jezdit. První úkol bylo zjistit, zda moje volba
silničního kola nebyla příliš riskantní a zda nebudu potřebovat
nutně přílbu, a to nejen kvůli zákonu.

®ivot cyklisty je dost nebezpečné dobrodružství, protože takzvaná
sí» cyklostezek není tak docela sítí a často se jezdí spolu s
auty, respektive vedle nich. Dnes, po několika týdnech zkušeností,
bych rozdělil řidiče do tří skupin: ti, kteří si uvědomují
mou zranitelnost a respektují mě; ti, kteří mě respektují proto,
že jim nic jiného nezbývá, a ti ostatní (naštěstí menší, ale
poněkud velmi viditelná skupina řidičů neboli potencionálních
vrahů). Do této skupiny bych zařadil neslušné taxikáře, řidiče
avií s náklady suti a paradoxně i ty, kteří, předpokládám, byli
nedávno také cyklisté. Mám na mysli mladé řidiče v nově zakoupených
a tuningově opravených starých vracích z pražských bazarů. Pro
tu poslední skupinu vandalů za volantem jsme my cyklisté něco jako
pouliční pohybující se mobiliář, do kterého lze klidně vrazit.

Stav cyklostezek je žalostně špatný a možná je máme jen proto,
aby se v Bruselu neřeklo. Jako na zavolanou přišla příležitost
zúčastnit se jarní cyklojízdy, jejímž cílem je, aby se cyklisté
dočkali svých pruhů i v Praze. To, že magistrát tuto věc ignoruje,
je spíš výsledek životosprávy a pojetí zdraví knedlíkových
zastupitelů.

Minulou cyklojízdu jsem uvítal z pozice pěšáka, protože mít nábřeží
od Karlova mostu až k Národnímu divadlu jako pěší zónu, kde by
se dalo tancovat, procházet se a něco popíjet, byl příjemný zážitek.
Letošní cyklojízdu jsem absolvoval se synem. Trasa byla nenáročná
a šlapání s lidmi stejného smýšlení bylo fajn. Bohužel jsem
měl pocit, že trasa byla povolena tak, aby co nejméně narušovala
provoz aut ve městě. Bezdětní pořadatelé připravili v cíli zábavu
(čtěte dýdžejové, pivo a klobásy), která uspokojí jen užší
věkovou skupinu. Děti a starší lidé to hned otočili a jeli zpátky.
Třešničkou na dortu byl neopakovatelný zážitek při jízdě zpět
po údajně málo známé cyklostezce A2 vedoucí kolem řeky do centra.
Tato trasa nabízí filmovou scenerii připomínající válečný film
nebo rozbombardovaný Kábul. I přes pocit jisté marginálnosti celé
akce budu rád šlapat dál.

Autor je chilský spisovatel, žije a podniká v Praze
RESPEKT 20/2008