Organizátorka z Nového Jičína: Zažít město jinak se musí dělat upřímně a srdcem. Lidé to poznají

Lucie Tovaryšová z Nového Jičína věří, že sousedské slavnosti jsou nástrojem pro aktivní občanství. „Nadávat na to, co ta radnice zase vymýšlí a sám nedělat nic, je jednoduché,“ říká. Letos se poprvé organizační tým z Nového Jičína odhodlal uspořádat slavnost na ulici a prošel i tak o dost složitějším byrokratickým kolečkem než při přípravě předchozích ročníků. Přesto Lucie trvá na tom, že kvůli dobrému pocitu z vydařené slavnosti to celé stálo za to.

Proč jste se rozhodla do toho s námi letos jít a jaká byla vaše očekávání? Co jste si slibovala, že vám sousedské slavnosti přinesou?

Zažít Nový Jičín jinak jsme letos pořádali už třetím rokem. Já stále vymýšlím, jak do našeho města přinést nové věci a ten koncept se mi hodně líbil. A myslím si, že je to potřeba. Na sociálních sítích lidé pořád nadávají a společnost je hodně online. Každá akce, na které se lidé potkají a mohou se sblížit naživo, je podle mě přínosná.

A to vás ponouklo se pustit i do Zažít město jinak…

O Zažít město jinak jsem věděla delší dobu, ale neměla jsem úplně prostor kvůli rodinným záležitostem. Před třemi lety jsem ale oslovila svou kamarádku, která souhlasila, že do toho půjdeme spolu. Pak jsem napsala na facebookovou skupinu, která pod názvem Sdruženy sdružuje šikovné ženy našeho města, zda má některá chuť podílet se na organizaci a  byla jsem fakt překvapená, že si mi jich ozvalo rovnou deset. Dosud fungujeme prakticky ve stejném složení, jen dvě z pracovních a rodinných důvodů odpadly.

Jak se vám to za tu dobu vyvinulo?

První ročník byl v parku, druhý na takovém hodně zanedbaném místě skoro v centru města a letos jsme se poprvé odhodlaly uzavřít ulici.

Bylo to tedy o něco složitější, předpokládám.

Vyřídit zábor bylo poměrně složité. I když jsme si letos pořád říkaly, že začneme s přípravami dřív, stejně jsme trochu bojovaly s časem. Žádost se nám protahovala na odboru majetku i dopravy.

Proč jste si vybraly právě Husovu ulici?

Město tam letos vykupuje budovu, ve které vznikne kulturní dům. Nachází se tam Městská knihovna a Centrum volného času, takže do budoucna to bude kulturní centrum města. Knihovna má navíc moc krásnou zahradu a přišlo nám škoda, že se tam nekoná více akcí. Chtěly jsme ukázat, jak živé by to místo mohlo být.

Co jste se za ty tři ročníky naučila?

Hodně jsem se zlepšila v té mašinérii úředních záležitostí. I když to jako zastupitelka města vidím i z té druhé strany. Naučila jsem se žádat o granty a finanční pomoc a vést tým lidí, což jsem nikdy předtím nedělala. Holky jsou ale naprosto skvělé a dost mi to tím usnadňují. Práce s nimi člověka spíš nabíjí než naopak. Po samotné akci jsem samozřejmě strašně unavená, ale potom, když chodí pozitivní ohlasy, dostávám tu energii zpátky.

Máte dojem, že se u vás komunitní život více hýbe, projevuje i v průběhu roku?

To úplně nevím. Ale posun vidím v tom, že třetí ročník se povedl nejvíce ze všech a máme vizi založit si spolek a když to půjde, tak těch akcí ve město pořádat i víc.

Jak vám vyhovují ročníková témata? Pomáhají vám, nebo jsou vám jedno?

Téma Zpomal bylo naprosto super. Zaimplementovali jsme ho prostřednictvím rukodělných workshopů, třeba tradiční výšivky. Měli jsme výstavu a povídání o Africe… Loňské téma Do gala se také hodilo k místu, kde jsme slavnost pořádaly. Jde o zanedbané prostranství v centru města s komunistickým pomníkem, takový odkaz doby, což je škoda. Tak jsme to tam hodily do gala a místo vyzdobily.

Letošní ročník se vám tedy povedl nejlépe? Čím myslíte, že to bylo?

Možná bylo pro lidi zajímavé, že se slavnost konala na uzavřené ulici, že ji skutečně zažili jinak. Letos byly také kvůli povodním zrušené Dny NATO v Mošnově, se kterými se každý rok protínáme. Takže možná i proto byl zájem lidí větší. Ale i program byl bohatý, více lidí mělo chuť se zapojit a možná už jsme prostě jenom zavedení. Loni bylo i méně stánků a letos jsme měli divadélka, což byla také novinka. Každý rok si po akci dáváme schůzku a snažíme se pokaždé poučit pro další ročník.

Co mělo letos největší úspěch?

Asi nedokážu vybrat jednu věc. Celé to dohromady krásně fungovalo. Ohlasy byly výborné, a to jak od účinkujících, tak od návštěvníků. I zvukař, z Městského kulturního střediska, které se na akci podílelo, hodnotil festival kladně. My jsme spolupracovali už loni, ale to byl koncert trochu jiný, o hodně větší s velkým podiem a velkým zvučením. Strhl na sebe ale veškerou pozornost a ostatní aktivity šly tak trochu do pozadí. To jsme letos chtěli změnit a udržet více ten sousedský a uliční charakter.

A co nesmí podle vás chybět na správné sousedské slavnosti?

Myslím si, že to nesmí být organizováno za účelem zisku. Ani profesionální organizátor to neumí uspořádat tak, jako ti lidé, co tam žijí. Může mít dobrý nápad, ale pořád je to jenom jeho náplň práce. Dobrovolníci, kteří tomu věnují svůj volný čas, k tomu prostě přistupují jinak. Na konkrétní náplni už potom podle mě tolik nezáleží. Možná to vyzní jako klišé, ale důležité je jít do toho srdcem, pak to nemůže dopadnout špatně.

Co říká vaše rodina na to, kolik času věnujete Zažít město jinak? A rodiny těch ostatních dam?

To není jediná akce, co děláme (smích). Naše rodiny jsou zvyklé.

Vy jako zastupitelka si od sousedských slavností slibujete ještě něco jiného než jen se sousedy strávený den?

Třeba loni jsem vyloženě chtěla zvednout otázku toho zanedbaného prostranství. Kdyby se mi za ty 4 roky podařilo s tím nějak pohnout, tak bych byla moc ráda. Druhým cílem je takové pozvednutí občanské společnosti. Nadávat na to, co zase ta radnice vymýšlí a sám nedělat nic je jednoduché. Lepší je ale vyjít z těch svých obýváků, zvednout oči od telefonů a mluvit spolu. Případně začít něco dělat.

Co byste vzkázala lidem, kteří zvažují, jestli do organizace slavnosti jít?

Je to spousta práce, která se vám vrátí. Poznáte spoustu nových lidí a naučíte se spoustu nových věcí. Uděláte něco pozitivního a budete z toho mít dobrý pocit.

Moc vám děkuju za to, co děláte a přeju vám hodně dalších úspěchů.

I my moc děkujeme za vaši podporu, podklady, know-how. Moc nám to pomáhá i při prezentaci akce na městě. Záštita spolku AutoMat a celorepublikový dopad Zažít město jinak má zkrátka váhu.

Foto: Lucie Miková

Líbí se vám, do v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme.