Ani po pěti letech od vzniku Žlutých vest se svět nepoučil o sociálních aspektech boje s klimatickou změnou

Ekologická opatření evropských států stále častěji vnímají lidé jako sankce namířené na ně, píše francouzský novinář Oliver Haynes v názorové rubrice britského Guardianu.

Všechno to začalo peticí. V květnu roku 2018 zveřejnila Priscillia Ludosky, podnikatelka s přírodní kosmetikou z francouzského Martiniku, petici za nižší ceny benzínu na webu Change org. Ta přitáhla nemalou pozornost a Priscillii brzy kontaktoval francouzský řidič kamionu Eric Drouet. Společně pak zorganizovali protest proti uhlíkové dani na benzín, která měla začít platit následující rok (nedlouho poté, co Emmanuel Macron snížil daňovou zátěž pro miliardáře). Jejich výzvu téměř okamžitě vyslyšely stovky tisíc lidí po celé Francii, ve městech i na venkově a zrodilo se hnutí Gilets jaunes čili Žluté vesty.

Tak trochu jiné protesty

Nyní slaví své páté výročí hnutí, které zaktivizovalo mnoho lidí po celé Francii, sjednotilo je v hněvu na „prezidenta bohatých”. „Pamatuji si první protest v Troyes v oblasti Champagne, kde jsem tehdy bydlel. Zaskočil mě vztek lidí, kteří v reflexních vestách bušili na bránu radnice a ventilovali svou frustraci z každodenního boje o svou životní úroveň v zemi, kde se od roku 2008 několikrát snížil průměrný příjem,” píše Oliver. Francouzské protesty a stávky jsou divoké téměř vždycky, ale jak si povšiml novinář John Lichfield, tenhle vztek žlutých vest byl “něco nového a jiného”. A překvapil i samotného Macrona. Uhlíkovou daň zrušil po třech týdnech protestů a způsobil tak francouzským politikům totální šok. A co si z toho můžeme vzít my pět let poté?

Žluté vesty oblékly statisíce lidí po celé Francii

Jak to nedělat

“Lekcí číslo jedna je to, že Macronova daň na benzín je ukázkovým příkladem toho, jak nedělat klimatickou politiku,” tvrdí Haynes. Ale i navzdory tomu se politici napříč celou Evropou příliš často pokoušejí vybalancovat uhlíkový rozpočet na úkor pracující nižší a střední třídy, kterým se to celkem logicky nelíbí.

Co mocní ignorují

Ve své knize Klimatická změna jako válka tříd z roku 2022 píše geograf Matthew Huber, že většina politik Spojených států a jim podobných zemí vychází z poměrně homogenní představy, že klimatická opatření jsou o zohledňování negativních externalit – tedy emisí skleníkových plynů – na trhu tak, že se spotřebitelé fosilních paliv zatíží daní. Co ale ignorují, je podle Hubera otázka moci a distribuce této zátěže.

Lidem se nelíbí, když…

To je patrné například na odvodu za ULEZ (nízkoemisní zóny), jehož cílem je snížit znečištění ovzduší, který navrhl někdejší starosta Londýna Boris Johnson a zavedl jeho nástupce Sadiq Khan. Obyvatelé Uxbridge, čtvrti na vnějším okraji hranice zóny, letos v létě řekli Guardianu, že se stavějí proti tomu, aby vyšší náklady za znečištění dopadaly na obyčejné lidi, a to v situaci, kdy značně rostou náklady na život. A máloco dokáže mobilizovat lidi k akci tak jako snižující se životní úroveň.

K lednu 2019 měly Žluté vesty na svědomí demolici odhadem 60 % všech francouzských dopravních kamer s tím, že jenom vytahují peníze z chudých lidí. V Londýně zase sabotéři říkající si „blade runners” útočili na kamery zaznamenávající poznávací značky aut za účelem implementace ULEZu.

Spíše nahodilá sankce

Žluté vesty byly masovým hnutím s podporou široké veřejnosti. Blade runners, oproti tomu, byla jen okrajovou skupina radikálů. Zkušenost s ULEZem ale naznačuje, že v Británii po úsporných opatřeních, kde momentálně kolabují veřejné služby, může být ekologická daň vnímána spíše jako nahodilá sankce než jako nezbytný nástroj hájící veřejný zájem.

Klimatická opatření by neměla působit jako nahodilé sankce pro obyčejné lidi

Důsledky? Nehezké

To platí obzvlášť pro obyvatele periferií velkých měst, kteří potřebují auto například pro své drobné podnikání. Demografie odpůrců ULEZu nakonec nepřekvapila nikoho, kdo něco věděl o Žlutých vestách. Další důležitou lekcí je, že odpor obyvatel může mít mnoho důsledků. „V případě ULEZu šlo o vytvoření prostoru pro konzervativce a jejich environmentálně destruktivní politiky jako je rozšíření licencí pro těžbu ropy v Severním moři,” upozorňuje Hayes.

Nejde jen o Británii

Británie ale zdaleka není jedinou zemí, která selhává, pokud jde o poučení z hnutí Žlutých vest, pokračuje Hayes. V Německu zákon, který by od ledna 2024 nařizoval občanům instalovat nákladné topné systémy s čistou energií, téměř svrhl vládní koalici, přičemž podpora Strany Zelených prudce klesla. Poté se tato povinnost rozvrstvila v čase. Ale i přes příslib grantů, které pokryjí 70 % nákladů na tepelná čerpadla, se mnoho lidí domnívá, že se po nich žádá příliš mnoho, a že jim stát vnucuje politiku, která se neohlíží na jejich momentální situaci. Jedním z nich je i německý inženýr, který řekl Financial Times, že není proti čerpadlům jako takovým, ale že jejich instalace v jeho domě tak, aby fungovaly správně a efektivně, by vyžadovala kompletní rekonstrukci celé budovy.

Ekologicky a spravedlivě

Nic z toho neznamená, že přijímat opatření v oblasti klimatu je zbytečné, příliš těžké, nebo že jsou ze své podstaty formou třídní války. Ani to neznamená, že „lidé“ nechtějí dosáhnout čisté nuly, pokud jde o emise, pokračuje Hayes. „Setkal jsem se Žlutými vestami, kterým hluboce záleží na životním prostředí, jen jejich aktuální problém spočíval v tom, že konec měsíce přijde dřív než konec světa. Priscillia Ludosky mi nedávno řekla, že Žluté vesty přinesly dva hlavní důsledky. Prvním je, že lidé ve Francii vědí, v jak špatném stavu je jejich demokracie a od uhlíkové daně bojují za demokratické reformy. Tím druhým pak skutečnost, že jakákoliv debata o ekologické transformaci je nyní vždy doprovázena také diskuzí o tom, jak ji udělat spravedlivě. V roce 2021 francouzská Strana Zelených přijala rezoluci, která s ohledem na Žluté vesty zdůrazňuje , že „boj proti nerovnosti a prekaritě musí být v jádru každého ekologického projektu.”

“Politici, napište si: jestli chcete porazit klimatickou krizi – a nic jiného nám nezbývá – pak každá vaše myšlenka nebo návrh musí být demokratická a neměla by nerovnoměrně bolet nižší příjmové skupiny,” zakončuje svůj komentář Hayes.

Líbí se vám co v AutoMatu děláme? Podpořte nás, udržitelnou mobilitu a městskou cyklistiku v Česku jakoukoliv částkou a nakrmte AutoMat. Díky!