Janette Sadik-Khan: Pokud chcete oživit město, potřebujete jízdní kola

Janette Sadik-Khan působila v letech 2007 až 2013 ve funkci komisařky pro dopravu v New Yorku a dohlížela na historicky významné změny v ulicích města – vytvoření pěší zóny na Broadwayi na Times Square, vybudování téměř 650 kilometrů cyklostezek, sedmi rychlých autobusových linek a vytvoření více než 60 náměstí po celém městě. Zakladatelka společnosti Bloomberg Associates a jedna z předních světových autorit v oblasti dopravy a přeměny měst sdílela své zkušenosti s proměnami veřejného prostoru napříč kontinenty v rámci pražské přednášky pro konferenci Pěšky městem. Jaké jsou její hlavní vize, o kterých píše ve své knize „Boj o ulici – příručka městské revoluce“? Přinášíme vám přepis její říjnové přednášky.

Byla jsem v Praze před 15 lety, je neuvěřitelné, jak se změnila za tu dobu. Víme, že změna je velmi těžká. Budu mluvit o pouličních bojích nejen v New Yorku.

Co se Vám vybaví, když se řekne ulice? Takhle to vždy nebylo. Ulice byly živé, dnes tam parkují auta a my jsme o ně přišli. V Praze to vypadá obdobně, třeba na Národní třídě. Pohlednici byste už z toho obrázku neudělali. Poslední století je to prostor pro auta. Tohle je norma a kde jsou lidé? A kdybyste tam byli, kudy byste šli?

Nestalo se to náhodou. S chodcem se tu nepočítá a může za to stejná věc: Přestali jsme se dívat na ulice jako místo pro lidi. Je to místo pro parkování aut. Každý rok po celém světě 1,35 milionů lidí zemře při dopravních nehodách, v Česku 400. A naše strategie, postavíme více silnic.

Kdyby to ale řešilo problém s přeplněností ulic, už by to pomohlo. Podívejte se na počítač, jak byl kdysi obrovský. A ten se postupně zmenšoval a přitom je rychlejší. Co kdybychom stejně tvořili ulice? Samy se neaktualizují. Obrovské změny za posledních šedesát se nepromítly do podoby ulic.

Boj o ulici. Příručka urbanistické revoluce

Co kdyby vznikla aplikace v telefonu, kterou by se proměnila ulice podle Vaší potřeby. Tak trochu postupoval starosta Bloomberg, aby vzniklo město příjemné pro rok 2030: sedm rychlých autobusových linek, nulový počet mrtvých chodců. Ale byl to velký boj. Boj za změnu města New York.

Namalovali jsme místo parkoviště první náměstíčko v Brooklynu: jen květináče a barva. To byl taktický urbanismus. Pak 14. ulice, lidé si tam začali sedat, prosperovali obchody. Řešili jsme Madison Square, kde vzniklo šest tisíc metrů nového místa. Najednou se tam na dvě hodiny objevili lidé, kteří měli velký hlad po veřejném prostoru. Nyní je to trvalé a chodí tam častěji než do parku.

Pak jsme se pustili do Times Square. Často je tam kolona, každý den tam prochází 350 tisíc lidí, kteří měli k dispozici jen 10 % prostoru. Zkoušeli jsme změnit semafory, pruhy, ale nefungovalo to. Nebylo tam dost místa. Řekli jsme si, pojďme to zavřít pro auta, otestujeme. Když to bude fungovat, nápad necháme, když ne, vrátíme to zpět. Starosta se zeptal svých náměstků, co si o tom myslí. Nechtělo se jim do toho kvůli volbám. Pak ale starosta řekl, že nebude dělat rozhodnutí podle politického kalendáře a šli jsme do toho.

Uzavřeli jsme část pomocí značení. Ale zapomněli jsme ten nový prostor nějak oživit. Koupili jsme stovky skládacích židlí. V novinách se pak nepsalo o uzavření, ale o židlích. Vždycky nakupujte pro tento účel židle. Nyní se ten prostor využívá pro řadu účelů. Už to není dočasné, barvu nahradila nová dlažba. Ale bez té dočasnosti bychom toho nedosáhli. Kombinaci umění a bezpečnosti jsme pak zkoušeli po celém světě, i v Brně, Varně, Záhřebu nebo Florencii.

Janette při projížďce Prahou. Foto: ecf.com

Není to jen o tomto, ale i o datech. Na Times Square se zlepšila plynulost, ubylo nehod, přibylo chodců, zlepšily se tržby obchodů a restaurací. Potřebujeme spočítat, co to přinese. Jak to udělat, aby nebyla data zkreslená? Z mého pohledu, data jsou naprosto klíčová, protože Vám pomohou argumentovat. Jinak jde jen o dojmy. Stejně tak projekt cyklostezek. Byli proti, že poklesnou tržby. Ale auta nenakupují, nakupují lidé.

Provedli jsme o jednu z největších studií bezpečnosti v USA. Kam investovat, kde řešit. Zaměřili jsme se na nejnebezpečnější křižovatky. A tam se povedlo snížit počet úmrtí na nulu. Můžete říkat, když to funguje v NY, u nás to fungovat nebude. Ale ta místa byla velmi zanedbaná, zafungovalo to v Aténách i v Istanbulu či Miláně. Vznikly díky tomu nové podniky, vyřešilo to řadu problémů v dopravě. Nyní pracujeme v Bratislavě. Může to fungovat i v Praze před magistrátem, dočasná přeměna přivede nově lidi do veřejného prostoru. Nebo nová štvanická lávka, to je Karlův most 21. století. Pokud to vidíte někde jinde, vyzkoušejte to u Vás doma.

Praha je městem zaslíbeným pro MHD a zároveň to je úžasný základ pro to, aby se chodilo pěšky. A to je vzpruha pro ekonomiku. Takové investice se vždy vyplatí.

A pak jsou tu cyklisté. Pokud potřebujete oživit město, potřebujete jízdní kola. Je třeba ubrat parkovací místa nebo jízdní pruhy a to jsme zavedli v New Yorku. I tam lidé bránili parkovací místa jako svého prvorozeného syna. Ale bez toho se neobejdeme. Nyní je v NY 2 400 km cyklostezek a podobně se to vyvíjí i v jiných městech po celém světě. Protože jízda na kole je dostupná a rychlá pro všechny, potenciál Prahy je rozhodně větší než nyní. Inspirací může být i Bratislava.

Janette Sadik-Khan a starostovi Bloombergovi se povedlo zklidnit tuhle megapoli

Všechno se to snadno říká, ale realizace nebývá snadná. Po přestavbě se objevuje odpor. U Prospect parku chtěla radnice obousměrnou cyklostezku, zklidnila se doprava. Ale lidé protestovali, že chtějí plynulejší dopravu, mluvili o nebezpečí. Stejně tak je to v Praze. Musíte se rozhodovat podle toho, čeho chcete dosáhnout, ne podle toho, co na Vás lidé křičí. Výzkum ukázal, že lidé v NY nemají rádi zdravé a ekologické věci, ale podařilo se to změnit. NY Times na konci Bloombergovy éry ukázal, že přes 70 % podporovalo cyklostezky a pěší zóny. Na začátku byl velký odpor a nakonec je většina spokojena. I v Miláně, Paříži, Montrealu či v Bratislavě. Tam jsou starostové, kteří chtěli velké změny a jsou znovu voleni.

Manuál Global Design Street má podporu stovky měst z celého světa a doufám, že se k těmto principům přidá i Praha. Třeba v Žitné ulici nebo na Václavském náměstí. Po letech znevýhodňování lidí oproti autům můžete začít něčím dočasným. Je to boj o každou ulici, ale tento boj můžete vyhrát.

Diskuse s diváky: 

Jak jste se cítila při projížďce Prahou?

Byla jsem překvapená, jak se za těch 15 let změnila. Nejtěžší je změnit ve městě kulturu. Kultura zaměřená na auta se mění velmi těžko. Jsem velmi ráda za cyklostezky a tunel pro tranzit.

Děláte projekty po celém světě, jak mají města začít?

Je důležité mít vizi, kam se chcete dostat. Kam s lodí plujete. Starosta Bloomberg věděl, čeho chce dosáhnout. Ne všichni budou projekty podporovat, musíte vědět, proč to děláte a jedna rychle. V NY v roce 2007 to už lidé vzdávali. Ale nátěr na chodníku opravu funguje. Je vidět, že se něco děje a zároveň je to dočasné. Rychlé jednání nás nakoplo. A další, musíte měřit výsledky. Jakmile máte tvrdá data, můžete prezentovat pozitivní příběh změny.

Jak vyprávíte takové příběhy?

Spoustu práce v NY jsme provedli velmi rychle. Ale předcházela tomu dlouhodobá kampaň aktivistů. Neustále chodit na schůzky a opakovat, co chcete. Je to opravdu těžká, černá práce. A těmto aktivistům bych chtěla zatleskat.

Co většinou brání změně?

Je to kultura. Lidé jsou zvyklí, jak ulice vypadají, plné aut. Nic jiného neznají. Občas vtipkuji, že kdyby se ufon podíval na naši planetu, zjistí, že nám asi nejvíc záleží na těch velkých plechovkách. Mějte vizi, buďte odvážní a stůjte si za svým. Musíte svým projektům věřit.

Co říkáte, když někdo prohlásí, my nejsme NY?

Tohle nám říkali všude, je to možné v různých městech. Viděla jsem spoustu starostů, protože je jim jasné, že cyklodoprava a MHD dává ekonomicky a klimaticky smysl. Jsou to zásadní stavební kameny měst budoucnosti.

Chci se zeptat na Bratislavu. Některé strany zneužívají ideologicky cyklostezky jako volební téma, co byste na to řekla primátorovi?

Řekla bych mu, pokračujte ve své práci. Uprostřed bitev o cyklopruhy jsem navštívila Toronto a zeptali se mě, jak získat 100% podporu. Tu nezískáte nikdy, ale lidé si zvyknou a berou to jako přirozenou součást města.

Myslíte si, že více silnic vyřeší problémy v dopravě?

Vybudovat více silnic je jako povolit si pásek, když jste obézní. Moc vám to nepomůže. Nefunguje to a potřebujeme novou strategii. Proto se tolik měst zaměřuje na jízdní kola a chůzi. Chceme dát lidem možnost se tak pohybovat, není to proti autům.

Když jste bojovali za více infrastruktury, jak jste argumentovali, že zrušíte některá parkovací místa?

Je velmi důležité s veřejností aktivně pracovat. Na 9. avenue jsme osobně obešli všechny provozovny, školy, kostely a mluvili s těmi lidmi. Spoustu regulací se nezměnila, usnadnili jsme třeba zásobování. To bylo plus. Je důležité mít vizi a lidé neví, proč to děláte, musíte mít důvod, proč toho dosáhnout. Co z toho budou mít, že budujete lepší město. Je to velmi těžké, jako když jsme rušili parkovací místa a místo nich dali sdílená kola. Ale uspořádali jsme asi 60 schůzek s veřejností, zaznamenali všechny obavy a dali jim vybrat, kde by jim to vadilo nejméně. Zveřejnili jsme zprávu, že jsme o tom s nimi jednali, protože je jasné, že se pak objeví tvrzení, jak to s lidmi nikdy neprojednával. Je třeba komunikaci zdokumentovat a zveřejnit.

Musíte dát lidem možnost těmi auty nejezdit, aby mohli nasednout na kolo nebo do MHD. V Londýně, když zavedli poplatek za vjezd do města, přidali 300 autobusů. Lidé měli možnost jet nejen autem. Musíte změnit celý systém.

Jak sbírat smysluplná data, jaká mají největší význam?

Naše systémy většinou měří, jak auta rychle jedou z bodu A do bodu B. Ale to není třeba, zavedli jsme jiná měření, napsali jsme příručku How to Measure the Street, najdete ji i online, a tam jsme popsali, jak měřit bezpečnost, interakce…

Jak je třeba ta opatření komunikovat?

Poskytnete-li lidem více alternativ, musíte změnit komunikaci s lidmi. V NY řešíme zpoplatnění vjezdu do centra a přemýšleli jsme, jak to nazveme. Nesmí se to jmenovat negativně, nakonec je to Green Life.

Zmínili jsme bezpečnost, lze argumentovat ekonomickým přínosem?

Určitě lze přesvědčit firmy o přínosech.

Jste stále v kontaktu s NY a jeho ulicemi?

Jsem stále aktivní prostřednictvím naší asociace a aktivní komunity. Starosta Bloomberg mi vždy říkal, že hrozí rušení našich opatření. Ale naopak, pokračuje se v tom trendu. Je to proto, že místní se sami mohou přihlásit, kde chtějí provést takové opatření zavést. A tím pádem není tak podstatné, kdo je ve vedení města. Bylo to hnutí zdola, které chtělo, aby to takto fungovalo.

My tedy nyní poskytujeme konzultace po celém světě. Výměnou za naše služby se starostové zavážou k realizaci domluvených projektů. Díky tomu můžeme s nimi jednat velmi otevřeně. A to mě moc baví.

Je nějaký projekt, který byste dala za příklad?

Zmínila bych barcelonské superbloky, projekty v Bogotě. Ale určitě i lávka HolKa. A starostové se jakoby předhání v tom, co zrealizují…

Úvodní foto: Pěšky městem 

Líbí se vám co v AutoMatu děláme? Podpořte nás, udržitelnou mobilitu a městskou cyklistiku v Česku jakoukoliv částkou a nakrmte AutoMat. Díky!

Mohlo by vás také zajímat

Zdravá doprava ve zdravém městě: Česko v rozvoji zdravé dopravy zaostává (17. 5. 2023)

Ženy tvoří polovinu lidstva. Bez jejich účasti se přechod k udržitelné dopravě neobejde (8. 3. 2023)

5 nejimpozantnějších cyklo projektů světa (8. 2. 2023)