Rekonstrukce nejvytíženější cyklotrasy A2: otazníky zůstávají

Kompletní rekonstrukce páteřní cyklotrasy A2 v pražském Podolí přinesla zlepšení, v několika zásadních detailech ale ztěžuje plynulý průjezd. To platí především o dodatečně přidaných cityblocích. Na jejich úpravu proto budeme i nadále naléhat.

Aktualizace 21. 7.: Zjišťovali jsme na pražském magistrátu, jak je to s dodatečně přidanými citybloky u Žlutých lázní. Odpovědi jsou zde: „Stanovení místní úpravy, jehož jsou citybloky součástí, vydal Úřad městské části Praha 4, jakožto příslušný silniční správní úřad. Standardy aktivní mobility v Praze … neřeší detaily použití prvků dopravního značení a zařízení. Lokální zúžení stezky, které osazením citybloků vzniká, není v rozporu s tímto dokumentem … v současné době hl. m. Praha nevyvíjí aktivitu směřující k jejich odstranění.“

Aktivitu tedy vyvíjíme my. Jelikož MČ Praha 4 k cityblokům dodatečně vyvěsila na úřední desce opatření formou veřejné vyhlášky, kterou je možné připomínkovat do 14. 8., podali jsme za AutoMat návrh na přepracování posunutím středové čáry na stezce, zúžení vodorovnou čárou a osazením bezpečnějších baliset. Nadto dodáváme, že oplocení v blízkosti vjezdu mělo být řešeno jinak, například odsazením plotu od cyklostezky nebo jeho zprůhledněním, tj. opatření nemělo být realizováno na cyklotrase A2, ale primárně na pozemku Žlutých lázní, kvůli kterým vzniká.

V březnu jsme na pražský magistrát za AutoMat odeslali zhodnocení dokončené rekonstrukce podolské cyklotrasy spolu s dotazy týkajícími se nevhodné dlažby, prostorového řešení a především dopravního režimu v části trasy u porodnice. Ten se z dosavadní společné stezky pro chodce a cyklisty (C9) změnil na chodník s povolenou jízdou kol (C7 + E13). To pro cyklisty znamená omezení rychlosti a z dopravní komunikace, kde jsou práva chodců a cyklistů rovnocenná, dělá prostor, kam jsou cyklisté pouštěni spíš z milosti. Podle nás jde o dopravní řešení naprosto neodpovídající významu trasy, které odporuje evropským trendům vytvářet na zásadních cyklistických tazích stezky oddělené od chodců.

Připomínky a otázky s odpověďmi Odboru dopravy, které jsme nyní obdrželi (bez úvodního textu)

Jsme si vědomi toho, že stavební změna již téměř dokončené stavby není možná, žádáme proto alespoň o zachování dosavadního dopravního režimu společné stezky pro chodce a cyklisty (C9) místo navrhované změny na chodník s povolenou jízdou kol (C7 + E13).

Režim stezky pro chodce s povolenou jízdou cyklistů v úseku mezi ul. U podolského sanatoria a Vyšehradským tunelem byl schválen dotčenými orgány a byl veden snahou zvýšit bezpečnost chodců v nejužším úseku nábřeží, kde chodník lokálně nedosahuje šířky 4 metry (nesprávně ve svém dopise uvádíte šířku min. 4 metry, pozn. AutoMatu: při našem měření je v nejužším místě cca 4,2 metru od zábradlí a cca 3,9 metru od značky, která by tam v případě souvislé C9 nemusela být), formou opatření vyplývajících právě z režimu stezky s povolenou jízdou cyklistů. Cyklisté, kteří chtějí jet rychleji a bez sdílení provozu s chodci, mohou využít paralelní vyhrazené cyklopruhy ve vozovce a mnoho jich tak činí. Navíc se tak podařilo odstranit část dopravního značení u pohledově exponovaného ostrohu Vyšehradské skály. Nově navržený dopravní režim považujeme za vhodný kompromis mezi všemi požadavky, které jsou na veřejný prostor v této lokalitě kladeny.

Proč byl v rámci této rekonstrukce na nadřazené cyklotrase s frekvencí několika tisíc cyklistů denně nahrazen asfaltový povrch pro jízdu na kole podstatně méně vhodnou vápencovou chodníkovou mozaikou?

Jedná se o původní nábřežní promenádní chodník s historicky doloženou mozaikovou dlažbou včetně použitého vzoru, přičemž úsek se nachází na území Pražské památkové rezervace, tedy v místě s nejvyšší památkovou ochranou. K tomu doplňujeme, že v chodníku je v tomto úseku vedeno velké množství inženýrských sítí s častými zásahy a výkopy, a proto je tu vhodnější rozebíratelný povrch.

Foto: Martin Šnobr, Městem na kole

Proč nebyly na frekventované cyklotrase alespoň zvoleny žulové kostky, které za mokra  méně kloužou?

Viz předchozí odpověď.

Byla zde uvažována možnost rozšířit přidružený prostor o stávající cyklopruh směrem z centra tak, aby bylo možné vést dělenou stezku až k Vyšehradskému tunelu? Pokud toto bylo uvažováno, tak z jakých důvodů to bylo zamítnuto?

Tato úprava byla v raných fázích přípravy odmítnuta z důvodu finančních nákladů, jelikož by vyžadovala přeložku uličních vpustí, které jsou napojeny do kanalizace nacházející se pod tramvajovou tratí. Není jisté, že by taková akce bez výrazných stavebních zásahů do nábřeží byla vůbec realizovatelná. Úprava by měla efekt pouze v případě současné přeložky trakčního vedení a veřejného osvětlení, a tím by byly vyvolány další přeložky v situaci, kdy podzemí je již velmi zasíťováno.

Připravuje v současnosti magistrát a jeho servisní organizace (TSK, DPP aj.) na některých úsecích celoměstských cyklotras snížení komfortu nebo standardu cyklotrasy, jmenovitě
a) úpravou povrchu z asfaltového na dlážděný, nebo

b) úpravou dopravního režimu z C8, C9 nebo C 10 na chodník s povolenou jízdou kol (C7 + E13), nebo

c) zkrácením úseku s legální jízdou na kole?

Ke změně režimu ze stezky pro chodce a cyklisty na stezku pro chodce s povolenou jízdou cyklistů mělo dojít v Nuselském údolí na chodníku podél ul. Sekaninova v souvislosti s vyznačením integračních opatření pro cyklisty ve vozovce, avšak s ohledem na změnu stanoviska MČ Praha 2 k vyznačení integračních opatření se v současnosti s MČ Praha 2 projednávají změny. Jiné úpravy ve smyslu vašeho dotazu nebyly naším odborem objednány, avšak nelze vyloučit, že se takové požadavky objeví v rámci projednávání některých konkrétních akcí.

Jaké kroky učiní Magistrát hlavního města Prahy k tomu, aby byly při budoucích rekonstrukcích a úpravách ulic dodržovány platné Standardy aktivní mobility pro cyklistickou dopravu alespoň v koridorech nadřazených a páteřních cyklotras?

Standardy aktivní mobility v Praze neplatí jen pro cyklisty, ale pro všechny uživatele spadající do kategorie aktivní mobility. Například pěší dopravu řadí standardy na první místo. Navíc se v Praze pohybujeme ve složitém, dlouho utvářeném území s mnoha často protichůdnými odbornými a politickými zájmy, danými limity a standardy toto předjímají. V některých případech nelze vyhovět všem požadavkům, a přitom dosáhnout realizace stavby či jiné úpravy, proto se musí hledat vhodná forma konsensu. Strategie aktivní mobility v Praze je materiál, s nímž náš odbor i další složky města pracují a každý záměr zodpovědně dle jejích kritérií posuzují.

Odpověď města není uspokojivá 
Odpověď magistrátu považujeme za neuspokojivou hlavně s ohledem na aplikaci standardů udržitelné mobility. Začněme minimální šířkou smíšené stezky, kterou jsme v nejužším místě ze záhadných důvodů změřili jinak, než jak ve své odpovědi uvádí magistrát, a pro kterou by stejně dle ČSN stačilo 3,5 metru.

Dále se domníváme, že v odpovědi nejsou standardy aktivní mobility aplikovány správně. Na trasu A2 pod Vyšehradem se mají vztahovat požadavky na nadřazené cyklotrasy, které zde požadují buď oddělit chodce a cyklisty (C 10), nebo připouští společnou stezku (C9). Chodník s povolenou jízdou kol, který zde vznikl, není z hlediska standardů pro nadřazené trasy přijatelný, šířkové poměry současně umožňují společnou stezku ponechat. Proto by měla být zachována.

Foto: Ondřej Kraus

Požadavek magistrátních památkářů, aby cyklostezka bez ohledu na dopravní potřeby vypadala jako chodník, neznamená, že by mělo město rezignovat na vyhovující dopravní režim. 

Faktický rozdíl v dopravním chování všech účastníků bude nejspíš malý proto, že málokdo z chodců i cyklistů ví, jaký je rozdíl v právech a povinnostech. Podřadný dopravní režim ale znehodnocuje funkčnost nadřazené cyklotrasy jako takové, v symbolické podobě jej tak vnímáme jako jednoznačně negativní signál. Rozhodně nepovažujeme za přijatelné, aby bylo možné v případě zřízení integračních opatření degradovat dosavadní společné stezky na chodníky s povolenou jízdou kol. Zejména když město deklaruje, že míní budovat souvislé a komfortní chráněné stezky – tedy opak toho, co ve skutečnosti vidíme.

Kde se vzaly citybloky?
Po dokončení rekonstrukce A2 se objevila další komplikace. Už samotné rozšíření parkoviště u areálu Žlutých lázní nepovažujeme za vhodné s ohledem na udržitelnost dopravy v širším centru města. Snížený nájezd kritizoval během dokončování rekonstrukce ve svém komentáři také Martin Šnobr z Městem na kole. Aby toho nebylo málo, po znovuotevření stezky zde přibyly citybloky, se kterými se evidentně původně nepočítalo. Budeme zjišťovat, kdo umístění bloků přímo do nově dokončené trasy povolil a zda je možné najít jiné řešení – pokud je vůbec kromě samotného sníženého vjezdu a zrcadel nějaké další potřeba.

O tom, co jsme zjistili, a o dalším vývoji rekonstruované části A2 vás budeme opět informovat. I nadále se také budeme pokoušet vyjednat návratu režimu společné stezky v úseku pod Vyšehradem.

Jestli se vám líbí, co v AutoMatu děláme, podpořte nás i finančně. Jen díky tomu můžeme pracovat dlouhodobě, systematicky a nezávisle. Díky!