Doprava a klima: Jak můžete přispět k udržitelnější budoucnosti měst?

Zatímco vysokoškolští studenti a studentky stávkují za klima a udržitelnou (či vůbec nějakou) budoucnost, emise C02 z osobní dopravy každý rok rostou. Jak můžeme ve městech, která jsou designována pro auta, snížit svou uhlíkovou stopu při každodenním dojíždění?

Možná vám způsob, jakým cestujete do a z práce, připadá jako nepodstatná banalita. Ale to, jak se dopravujete do kanceláře, nebo třeba i na nákup, je jedno z největších klimatických rozhodnutí, která v každodenním životě děláme.

Na globální úrovni je doprava zodpovědná za zhruba čtvrtinu celosvětových emisí CO2. A doprava jako sektor se stále většinově točí kolem spalovacích motorů. Silniční vozidla – auta, nákladní vozidla, autobusy a motorky – vyrábějí téměř tři čtvrtiny emisí skleníkových plynů, které emituje doprava. Když se na to podíváte takhle, těžko popřít, že způsob, jakým se pohybujete po městě, může vaši uhlíkovou stopu výrazně snížit.

Není auto jako auto

Pokud se pravidelně pohybujete po městě autem, prvním krokem ke snížení vašich emisí je jednoduše zvážení alternativ, které jsou pro vás dostupné. Podle reportu britské vlády vyprodukuje každé auto s benzínovým motorem s každým ujetým kilometrem zhruba 180 g CO2. Pokud jezdí na naftu, pak je to 173 g CO2/km. Ve Spojených státech je to ale v průměru 650 g CO2/km. Obecně platí, že čím větší vozidlo nebo starší motor, tím vyšší emise. Snižují se ale, pokud řídíte nové auto. V roce 2018 byl evropský průměr emisí nového auta s benzínovým motorem 123 g CO2/km, fosilní vozový park v ČR produkuje průměrně 160 g CO2/km.

Jsou ale případy, kdy nemusíte autem cestovat vůbec. V spoustě zemí, včetně Česka se i cesty na krátké vzdálenosti často podnikají autem, přitom by mohly být vykonány pěšky nebo na kole. Například ve Velké Británii je zhruba 60 % všech cest do vzdálenosti cca 3 km vykonáno autem. V Praze je automobilem denně vykonáno 200 tisíc cest kratších než 1,5 kilometru. Pokud vás tedy budoucnost znepokojuje stejně jako stávkující studenty, začněte touto vcelku bezbolestnou změnou.

Odoláte-li pokušení za deště použít „plechový deštník“, město vám bude vděčné

Připojte se ke komunitě Do práce na kole

V tom, abychom své chování změnili, nám často brání psychologická bariéra jménem zvyk. Právě k jejímu proražení pořádáme už více než desetiletí Květnovou výzvu Do práce na kole (pěšky nebo poklusem) a s potěšením můžeme říct, že se nám daří měnit dopravní návyky lidí po celé republice. Květnovou výzvu s námi v roce 2022 absolvovalo téměř 25 000 lidí a podle průzkumu mezi nimi se bezmotorového přepravování po městě 99 % z nich nechce vzdát. Ukazuje se tedy, že jakmile se odhodláte ke změně, stane se pro většinu lidí možnou a drží se jí i po skončení měsíce května. Připojte se k ní i vy a pořiďte si poukázku pro sebe i své blízké na nejvýhodnější startovné do Květnové výzvy už dnes.

Máte-li děti, zkuste jim jít příkladem. Nikdy v minulosti nevozili rodiče do školy tak vysoké procento dětí autem a dnes to přes to, že studie ukazují, že žáci a žačky, kteří do školy docházejí nebo jezdí na kole, se lépe soustředí a méně bojují s nadváhou. Méně aut v okolí školních budov znamená také menší znečištění vzduchu na místní úrovni. Nemluvě o dopravním chaosu, který ve finále ohrožuje právě zase děti.

Vyhrazené pruhy pro čistší dopravu fungují jako pobídka pro jejich využívání

Kde chůze nestačí. Elektrokolo jako milník

Chůze má z hlediska klimatu obdobné benefity jako cyklistika, která je zároveň vhodnou alternativou k cestám autem. V některých zemích je běžnou normou se po městech přepravovat na kole, v Nizozemí jde o 26 % všech vykonaných cest, v Dánsku 18 %  a v Německu 19 %. Všechny tyto země přijaly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století celou řadu opatření, která vedla doslova k cyklistickému boomu a i dnes pokračují v investicích do cykloinfrastruktury.

Pokud jde o dopravu na delší vzdálenosti, jízdní kolo není často vnímáno jako ideální. „To ale mění elektrokola a síť bezpečné oddělené cykloinfrastruktury,“ upozorňuje Leo Murray, šéf inovací v klimatické charitě Possible. Že má pravdu, dokládá průměrná vzdálenost překonaná po Farum cycle cyklodálnici. Činí 15 km, a to z velké části díky elektrokolům. Evropa ukazuje, že elektrokola mají potenciál změnit tvář našich měst a vlády by měly jejich pořizování a používání finančně podporovat. „Cesty, na které byste se dříve nikdy na kole nevydali, se najednou s elektrokolem mění v úplnou banalitu. A dokonce jsou rychlejší, protože prostě netrčíte v zácpách,“ dodává Murray.

Dálnice pro auto už máme, teď přichází čas na cyklodálnice

Hromadné je dobré

A pak je tu veřejná doprava. Její použití se z hlediska klimatu, ale i ekonomicky opravdu vyplácí. Elektrické vlaky produkují 20 až 30 gramů CO2 na kilometr cesty přepraveného cestujícího, pražské metro jen 17 gramů. I jízda dálkovým autobusem produkuje méně emisí než autem. Autobus městské hromadné dopravy je na tom sice o tom hůř (v Praze cca 40 gramů CO2 na kilometr a cestujícího), což je způsobeno také tím, že často zastavuje a často trčí v zácpách. Ale i tak jízdou autobusem městské hromadné dopravy vygenerujete zhruba méně skleníkových plynů než při běžné jízdě autem a ulevíte provozu. S tím, jak mnohá města plánují a zavádějí elektrické a vodíkové autobusy a trolejbusy, bude tahle volba v budoucnu ještě o něco zelenější. Chůze na zastávku a ze zastávky dokáže pokrýt až polovinu týdenního doporučeného pohybu, takže i použití „hromadky“ lze považovat za aktivní formu dopravy.

Pražská MHD patří mezi ty nejlepší na světě

Udržitelná a chytrá

Nicméně přesto přese všechno je nutné zdůraznit, že aby se nám zásadně podařilo zkrotit emise z dopravy, potřebujeme především strukturální změny, a to nezávisle na dennodenním chování lidí. „Dominance motorové přepravy vytrvale bojuje proti tomu, abyste činili zodpovědnější rozhodnutí. Potřebujeme změnu podmínek, aby zodpovědnější volba byla tou, která se nabízí jako první,“ říká Murray. Zastupitelstva a politici po celém světě musí přijímat taková opatření, která by udržitelnou dopravu zjednodušila a zatraktivnila. Pokud bude pro cyklistiku a chůzi v ulicích dostatek prostoru, ve kterém budou mít lidé pocit bezpečí, rádi ho využijí. Stejně tak linky veřejné dopravy musí jezdit tak, jak je lidé chtějí využívat, vozidla musí být bezbariérová, s možností jet ve vyhrazených pruzích. V mnoha případech dává smysl, aby byla veřejná doprava zcela zdarma.

Dejte svému městu vědět, co potřebujete

„To samozřejmě neznamená, že lidé mají čekat, až udržitelná doprava přijde za nimi, právě naopak,“ zdůrazňuje Murray. Můžete tlačit na své zastupitele, sdružovat se do spolků a spolupracovat s neziskovými organizacemi, které prosazují trvale udržitelný svět, aby vám pomohly prosazovat infrastrukturu, která ovlivňuje každodenní rozhodování všech lidí. Murray, rezident západního Londýna se domluvil se sousedy a společnými silami pak protlačili na radnici instalaci nabíječek na elektrická vozidla. „Výsledkem toho je, že vím minimálně o třech rodinách, které díky tomu přešly na elektromobilitu,“ říká. Podařilo se jim také prosadit cyklostezku.

Sdílená kola mění zavedená pravidla hry

Nejde o to zakázat auta

Anne Hidalgo, starostka Paříže se zase snaží prosazovat ideu patnáctiminutového města, ve kterém lidé najdou všechno, co potřebují (včetně svého pracoviště) v blízkosti svého bydliště. Pro její realizaci je třeba zjednodušeně řečeno brutální redesign celého městského centra, nicméně výhody, které z toho plynou pro všechny jeho obyvatele a obyvatelky, tu změnu více než vyváží. Myšlenku patnáctiminutového města samozřejmě nelze aplikovat všude a pro všechny, v odlehlejších oblastech je vlastnictví auta často jedinou možnou alternativou. Totéž platí, pokud jde o seniory či lidi s handicapem. Ti se často bez auta také nedokáží obejít.

Ale i lidé, kteří auto nutně potřebují, mohou pomoci se snižováním emisí, například volbou vhodného modelu vozu. Před deseti lety představovaly vozy typu SUV zhruba 17 % globálních ročních prodejů aut, v Evropě je to dnes 49.7 %. Podle Mezinárodní energetické agentury je poptávka po větších autech druhým nejvyšší přispěvovatelem k globálnímu růstu emisí CO2 mezi lety 2010 a 2018. Britská vláda spočítala, že velké auto vyprodukuje na kilometr v průměru o 85 % více skleníkových plynů více než auto malé. Elektroauta naopak v Británii generují zhruba o 2 třetiny méně CO2 než auta se spalovacími motory. Nicméně tato čísla se v různých zemích trochu liší s ohledem na to, kolik fosilního paliva je použito na výrobu elektřiny. V České republice je to v současnosti kolem 90 gramů, v případě zvýšení podílu obnovitelných zdrojů lze do roku 2030 očekávat pokles na cca 45 gramů. Při 30% podílu elektromobility mohou být za deset let průměrné emise na kilometr jízdy osobním autem v ČR kolem 130 gramů CO2.

Taxi může být alternativou k vlastnictví auta. Ale…

Carsharing nebo taxi?

Ve městech se stále více prosazuje carsharing jako alternativa pro ty, kteří nemohou nebo nechtějí vlastnit auto. A podle studií vstup těchto služeb na trh také významně snížil počet aut v ulicích. Pokud přijmete politická rozhodnutí, kvůli kterým bude vlastnictví auta méně atraktivní, tyto služby budou velmi důležitou součástí řešení,“ vysvětluje Murray. Pro někoho může být řešením také obrátit se na taxislužby nebo služby typu Bolt a Uber. Jenže právě ty produkují více emisí, než byste možná řekli. Americká Union of Concerned Scientists spočítala, že jde až o 47 % nárůst oproti tomu, když stejnou trasu absolvuje auto v osobním vlastnictví. Ale, pokud vás jede víc, zvolíte si elektromobil nebo využijete taxíka k dopravení se na veřejnou dopravu, pak toto číslo dramaticky klesá, vyplynulo z jejich reportu také.

K tomu Murray dodává, že by hodně pomohlo i to, kdyby se lidé naučili, že v jednom se v autě prostě nejezdí. „Když už někam musíte autem, vždycky svezte někoho s sebou,“ vysvětluje. I tento malý krůček nás může o něco více přiblížit dnu, kdy budeme žít v čistých, zdravých a udržitelných městech. Pokud nezaspíme a nebudeme zavírat oči před realitou, která je více než alarmující a na kterou se stávkující studenti snaží upozornit i přes nelibost všech milovníků starých pořádků.