Na čerstvém vzduchu aneb Dopravní procházka s druháčky kolem ZŠ Ohradní

K michelské základní škole v Ohradní ulici jsme se se vzdělávacím týmem AutoMatu vrátili po roční pauze s novou verzí terénních procházek po okolí. Během mrazivého prosincového dopoledne jsme se dvěma skupinkami druháčků asi po 16 dětech absolvovali program plný her, povídání a také prozkoumávání okolí.

“Venku se můžu se lépe nadechnout a nemusím mít roušku,” hlásí se školačka v růžovém kulichu. “Když mám těžkou aktovku, tak při chůzi posiluju břišáky,” doplňuje její spolužačka. “Ráno se cestou pěšky proberu a nejsem ve škole ospalá,” přidává další. “Vidím věci z blízka – z auta je vidím rozmazaně,” vysvětluje chlapeček. Děti se při první z aktivit rozdělily do (téměř stejně početných) skupinek podle toho, jak se dopravují do školy. “V autě je teplo, ale musí se v zimě ráno škrábat skla,” zaznívá z týmu, který jezdí autem. “Řidiči aut jsou někdy hodně sprostí.” “Když autem nabouráš, tak to bývá vážnější, než když jdeš pěšky a spadneš,” doplňují spolužáci a spolužačky. “V autobuse mi jednou spadly brejle, ale zase si cestou můžu povídat s mámou,” dozvídáme se od skupinky využívající MHD.

Po plamenné debatě dětí s lektorkami Luckou a Lindou z AutoMatu o výhodách a nevýhodách jednotlivých druhů dopravy následoval přesun k blízkému bezbariérovému přechodu s retardéry. “V čem se tenhle přechod liší od ostatních?” ptá se Linda. “Že je z kopce,” hlásí se školačka v zářivé zimní kombinéze. Tady jsme si popsali přednosti takového řešení zebry a především trénovali přecházení. Po úspěšném přesunu na druhou stranu ulice jsme se s dětmi bavili o tom, jak by si představovaly prostor před školou (teď sice poměrně velkolepý, ale zároveň plný zaparkovaných aut). “Super by bylo bludiště!” vykřikuje druhačka. “Chtěl bych tam restauraci,” zamyslí se její spolužák. “Nebo fotbalové hřiště,” zasní se další.

A fantazii vyžaduje i další aktivita. Děti se snaží vžít do role lidí na vozíčku a vymýšlejí, kudy se dostat k cíli. Na schody musí zapomenout a rozbahněná travnatá plocha taky není ideální. Po chvíli dobíhají schvácení na místo určení a debatují o tom, kudy chodily s rodiči a mladšími sourozenci v kočárku a na co si přitom musely dávat pozor.

“Fuj, tady bych nechtěl bydlet. Je tu hrozný hluk a smrad,” komentuje bezprostřední okolí magistrály vytáhlý druháček. “Škodí to přírodě, planeta se roztopí a roztají ledovce,” pokračuje se zájmem v očích. “Děti, jak se vlastně jmenuje tahle silnice?” ptá se lektorka Lucka. “Dálnice!” znějí výkřiky z chumlu kulichů. “Ano, je to vlastně dálnice, ale tahle dálnice je jiná než ostatní. Vede přímo prostředkem našeho města. Poradím vám, že to začíná na M… Ma… Mag…,” napovídá Lucka. “Magie!” ozve se z hloučku. Ano, pro někoho je možná Severojižní magistrála a další dopravní stavby magickým řešením dopravy v Praze. O kýžené a plánované humanizaci magistrály, která je ovšem stále v nedohlednu, se ale s dětmi pobavit tentokrát nestihneme. Snad se jí jednou vůbec dožijí.

Procházka pokračuje hraním si na auta v zácpě a zjišťováním, kolik prostoru je potřeba na přepravení 16 lidí auty v porovnání s autobusem. Nakonec si děti nakreslily křídami město, pohrály si na hřišti a nakonec dostaly ještě samolepky, pracovní listy a další výukové materiály, které využijí v hodinách s paní učitelkou.

Vzdělávání dětí se v AutoMatu věnujeme dlouhodobě. Kromě procházek a dalších programů pro žáky a žačky ZŠ jsme připravili také animované videa, která přehledně a vtipně vysvětlují principy a dopady jednotlivých druhů dopravy ve městě. Všechny díly seriálu AutoMatův průvodce udržitelnou mobilitou najdete na našem YouTube. A jestli se vám naše aktivity líbí, můžete je přímo podpořit na nakrmteautomat.cz. Díky!