Typický obrázek průměrného amerického města vypadá v představách většiny lidí asi takhle: málo zeleně, spousty pohybujících se aut, poskakování v zácpě a lidé čekající na přechodech. Už od úsvitu automobilového průmyslu se dopravní plánování v amerických městech zcela podřizuje tomu, aby se tu dalo co nejplynuleji pohybovat autem. Celá jedna třetina plochy měst slouží autům. Vybudovali jsme šestiproudé dálnice, pokáceli stromy, abychom rozšířili silnice v rezidenčních čtvrtích, vyasfaltovali jsme veškerý zbývající volný prostor – pro parkování. Spousta majitelů aut platí za parkování dvakrát, doma i v práci.
Nástup doby automobilové nám přinesl spoustu pohodlí a značnou flexibilitu, pokud jde o cestování. Za to, že jsme na autech začali být závislí, platíme ale přemrštěnou cenu: hluk, znečištění i náklady na jejich provoz. Jak z toho ven?
Po pětadvacet let, co se zabývám dopravou, vyzývám architekty, projektanty, politiky i širokou veřejnost, aby nahlédli za tento současný „autocentrický“ model. Změna ve větším měřítku byla ale po celou tu dobu v nedohlednu. S covidem se to však změnilo. Přišel lockdown a konvenční pravidla, která udržovala automobily na „vrcholu potravního řetězce“, se doslova přes noc změnila. Ulice se otevřely lidem a ti se najednou procházeli jejich středem. Najednou vznikl prostor pro kola, elektrokola i jiné dopravní prostředky, které jsou ekologičtější, lehčí a všeobecně efektivnější než auta. Využívat ulice pro udržení si fyzického a mentálního zdraví se stalo normou.
V mnoha městech se pokoušeli o alternativní uspořádání veřejného prostoru po celá desetiletí. A najednou se tu začal odehrávat zcela přirozený experiment: Co se stane, když auta ustoupí lidem? Abychom to zjistili, společně s kolegy jsme začali sledovat 55 velkých měst ve Spojených státech. A dospěli jsme k něčemu neuvěřitelnému.
Města zahrnutá do naší studie jsou najednou mnohem blíže tomu, aby nalezla řešení nejpalčivějších problémů současnosti – jako je klimatická změna, rovnost a bezpečnost. Seattle byl jedním z prvních, kteří se rozhodli jednat. Město s rozdrobenou infrastrukturou a také se spoustou mostů a viaduktů usilovalo po dekády o lepší dopravní dostupnost pro všechny své obyvatele. V lockdownu vydalo třicetistránkové doporučení pro lepší využití ulic a veřejného prostoru. Krátce poté byl na téměř 42 km jeho ulic zakázán průjezd. Prostor se otevřel chodcům a cyklistům. Město si schválně vybralo ulice, ve kterých byla a je nedostatečná infrastruktura jak pro pěší i cyklisty*ky. Zároveň šlo o oblasti, jejichž obyvatelé byli jak ze zdravotního, tak ekonomického hlediska nejvíce ohroženi pandemií. O měsíc později oznámil starosta Seattlu, že 20 km téhle uzavírky zůstane natrvalo a městští architekti nyní pracují s místními obyvateli a spolky na návrzích alternativních vizí pro jejich ulice.
Na druhém konci Spojených států, v Pittsburghu, vznikl přes léto plán Bike+. Jeho cílem bylo zpomalit provoz ve městě, protože stále více lidí volilo jako způsob dopravy kolo či chůzi. A jelikož je Pittsburgh město oddané inovacím, pomáhá Bike+ přinést do provozu nové inovativní způsoby mobility. Ať už je to zaprášené kolo z garáže nyní doplněné elektromotorem, cargo kolo nebo elektrická tříkolka, která poskytuje větší pohodlí, bezpečí a ochranu proti počasí. Tyto typy dopravních prostředků mohou sloužit přesně tak jako auta, náklaďáky a SUV. Zabírají přitom jen třetinu jejich místa. Jsou také skvělým řešením pro seniory a lidi bez auta, kteří se díky nim stávají mobilnějšími. A Pittsburgh nyní mění své ulice tak, aby se do nich dostalo více vozidel v „lidském měřítku“. V příštích dvou letech je v plánu přestavba dalších 80 km ulic, aby v nich mohlo jezdit více vozidel odpovídajících plánu Bike+. Jinými slovy, v Pittsburghu se soustředí na to, aby technologický pokrok vyhovoval potřebám lidí, nikoliv aut. Město si také do roku 2030 od plánu Bike+ slibuje snížení emisí o 50 % a zároveň vytvoření dostupného přístupu do zaměstnání a dalších klíčových míst.
Podívali jsme se také na Austin v Texasu. Město na předních příčkách na seznamu našich nejrychleji rostoucích měst. Růst je žádoucí, ale zároveň vytváří tlak na obyvatele. Také tady spustili program Zdravé ulice, který otevírá určité lokality pouze cyklistům a chodcům. Ten pomohl rezidentům uvědomit si, kolik ušetří peněz, když se nepohybují výhradně auty. V rámci programu mají nyní silnice o dva pruhy méně a celá třetina prostoru ulic je věnována lidem, kteří se cítí pohodlněji a bezpečněji. Že tomu skutečně tak je, dokládá bezprecedentní referendum, ve kterém si obyvatelé Austinu odhlasovali investici v neuvěřitelné výši 7 miliard dolarů do aktivní mobility a bezpečnosti. Stovky nízkonákladových projektů s velkým dopadem pomohou vybudovat novou infrastrukturu pro pěší a cyklisty*ky libovolného věku i schopností.
Všechna tato a další velká města si udělala průzkumy a spočítala, že více než polovina cest vykonaných autem je kratší než 6 kilometrů. Pro cesty na nákup, do restaurace nebo do fitka máme i jiné možnosti než auto. Možnosti, které jsou lehčí, čistší a ekologičtější. K tomu, abychom si uvědomili, že naše milostná aféra s auty dávno ztratila lesk, jsme nepotřebovali pandemii ani 80% ekonomický propad. Veřejný stav nouze ale dopomohl k rychlejší změně. Tento moment bychom měli využít a snažit se dosáhnout trvalejších změn. Covid-19 nám zprostředkoval cestování časem, možnost podívat se do budoucnosti, nahlédnout deset let dopředu, kdy budou běžně dostupné různé další způsoby, jak se pohybovat po městě. Auto nebude vždycky králem.
A nyní zpátky do současnosti, kdy nám pod okny rychle projíždějí stovky nákladních i osobních aut denně. Jenže ta jsou na krátké cesty příliš velká. Na hodinu tance také nepotřebujete nepromokavé pohorky. Většina z nás bydlí ve dvacetiminutové vzdálenosti od veškerého zboží a služeb, které denně potřebujeme. Ulice jsou tím největším aktivem měst a patří veřejnosti. A měli bychom z nich dostat maximum, aby jí také sloužily. Musíme se na ně podívat jinak než prizmatem toho, že tady odjakživa byly pro auta. Ulice jsou důležité pro řešení klimatické krize, mohou být motorem pro rovnost, pokud přijmeme jiný recept na to, jak nakládat se zdroji. Takový, který zvyšuje dostupnost pro všechny. A pak je tu ještě nezanedbatelný počet lidí, kteří přijdou o život při dopravních nehodách. Ve Spojených státech je to ekvivalent Boeingu 737 zříceného každý druhý den.
Kroky měst, které jsem vám právě popsal, jsou důkazem, že ulice se mohou změnit. Přijmout nová, ekonomicky efektivní řešení bez toho, abychom museli obětovat své pohodlí, dostupnost a další výhody. Před sto lety se města potýkala s problémy jako nedostatek pitné vody a bezpečného bydlení. Úkolem ulic bylo maximalizovat plynulost dopravy. Nyní, když se změnily technologie, ekonomika i životní prostředí, máme v rukou vyhlídky na mnohem zářivější budoucnost. A víme, jak jí docílit.
S pandemií se ocitáme v situaci, která nastává jednou za století. Máme pozornost veřejnosti a tím, že pozveme do ulic menší vozidla a snížíme důraz na automobilovou dopravu, jim můžeme dát nový smysl. A máme experimentálně ověřeno, že z dlouhodobého hlediska ušetříme peníze i lidské životy a naše sousedství budou solidárnější a přátelštější.
Celou přednášku si v originále můžete pustit zde.
Od 19:00 předfilm: The Place Man (19 min., USA 2023, režisér: Guillermo Bernal), hlavní film: A Concrete Cinema (78 min., Argentina, 2017, režisérka: Luz Ruciello)
Od 19:15: hlavní film: Giardinieri d’Assalto - Outlaw Gardeners (76 min., Itálie, 2022, režisér: Angelo Camba)
Srdečně zveme na seminář spolku AutoMat k cyklistické infrastruktuře a udržitelné mobilitě pro zástupce měst a obcí, odborníky*ice a zainteresovanou veřejnost.
Od 19:00 Varieté Utopolis – or a few feet of highway (98 min., Německo, 2024, režisér: Matthias Coers)
Nakrmte AutoMat
Podpořte nás a staňte se tak členy Klubu přátel AutoMatu!