V druhém dílu našeho seriálu o ženách, které stojí za AutoMatem a výzvou Do práce na kole, vám představíme Míšu. Ta se stará o naše firemní partnery. Přečtěte si, jak je přesvědčuje o tom, že mají podpořit zrovna náš spolek. Dozvíte se také, jak efektivně kombinovat kolo a MHD, což Míša se svými dvěma dětmi v Praze pravidelně praktikuje. A také to, proč miluje sdílená kola a čeho si na činnosti AutoMatu váží úplně nejvíc.
Co se ti vybaví, když se řekne kolo?
Příroda, rychlost, vůně lesa, poznávání krajiny, svoboda, rychlý přesun po městě a rodinný výlet. Pak si vybavím kolo, které jsem si pořizovala na střední škole, a byl to můj miláček. S ním jsem jezdila i závody.
Závody?
Jenom takové ty sranda závody, které vyhlásí nějaký spolek a na startu se sejde třeba 100 jezdců. Jde spíš o to, že se lidé potkají než o nějaké rekordy a medaile. Nejvíc mě bavily orientační závody v Kokořínském údolí. Tam to mám docela dost proježděné.
Co tě přivedlo do AutoMatu?
Vlastně to byla trochu náhoda. Ve svém předchozím zaměstnání jsem dělala firemní koordinátorku výzvy Do práce na kole a firma výzvu podporovala i jako partner, takže jsem byla v kontaktu se svou předchůdkyní Bárou. No a když Bára z AutoMatu odcházela, tak se to nějak seběhlo a jsem tady. Zkušenosti z druhé strany mi teď pomáhají, protože si pořád pamatuju, co mi chybělo a co jsem naopak coby firemní koordinátor kvitovala.
A co přesně je tvoje náplň práce?
Mám na starosti firemní partnerství. Hledám pro naše projekty partnery, kteří nás podpoří buď finančně, nebo i jinak. A buduju s nimi dlouhodobé vztahy. Je pro mě důležité, aby jim z partnerství plynul nějaký přínos, aby spolupráce byla užitečná pro obě strany.
Proč by firmy měly mít zájem na tom podporovat AutoMat?
Myslím si, že pokud chceme nějakým způsobem měnit svět tak, aby se blížil našim ideálním představám, musíme pro to také něco dělat. Pokud bychom chtěli všichni všude jezdit autem a mít neustále možnost kdekoliv zaparkovat, tak nám tu už nezbyde místo ani pro stromy, ani pro lidi a čistý vzduch. Proto se AutoMat snaží o změnu nejen dopravní infrastruktury, ale i o změnu myšlení lidí směrem k nějaké dobrovolné skromnosti a slevování ze svých nároků a návyků. Tak aby tady mohly spokojeně žít i naše děti.
Máš nějakou taktiku, jak z firmy spolehlivě udělat partnera?
Na základě mých životních zkušeností už vím, že je zbytečné někoho urputně přesvědčovat. K rozhodnutí podporovat to a nebo ono, si musí každý dojít sám. Někdo považuje za důležité, aby žádné dítě nevyrůstalo v dětském domově, někoho trápí všudypřítomný automobilismus a nemožnost dopravovat se po městě bezpečně na kole. Pro ten druhý případ je tu AutoMat a pokud s ním souzním, můžu ho podpořit.
Ty po městě na kole jezdíš?
Dřív jsem jezdívala dost, ale s dětmi už to moc nešlo. Takže jsem z toho zvyku úplně vypadla. Loni, když přišla korona a ubylo aut, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. A byla jsem nadšená. Z toho, jak jsem všude hned, jak je to příjemné a čistí to hlavu a procvičí tělo. Když jsem si najela pár tras, tak jsem vytáhla i děti, které už si jsou na kole celkem jisté. S nimi byl tedy problém, že zpátky k nám domů na Žižkov to bylo vždycky do kopce. Ale postupně se naučily, jak jezdit s kolem na eskalátoru v metru. A skvělá jsou samozřejmě sdílená kola. To mě baví. Někam si přijdeš, vezmeš kolo, popojedeš, kam potřebuješ, kolo tam zase zacvakneš a dál už jdeš pěšky.
Kombinace MHD a kolo vlastně řeší i ten problém kopců a dětí…
Dostat se s dětmi po výletě na ten poslední kopec je nadlidský úkol. Ale zjistila jsem, že kolo můžeš vzít i do tramvaje, pokud jede mimo špičku směrem do kopce. Překvapilo mě, že tohle je informace, kterou musíš sama složitě vypátrat a kterou nikdo moc nekomunikuje. Ale věřím, že i do toho kopce budeme jednou jezdit v nějakém bezpečném cyklopruhu. A já budu vědět, že mi tam dítě nikdo nesejme, když si to tam bude unavené trochu šněrovat.
A jak se tyhle výlety líbí tvým dětem?
Ten mladší je osmiletý a cyklistiku má rád, ale ve městě se bojí. Starší dcera to už tolik neřeší, té je dvanáct. Určitě by tomuto problému pomohlo víc vzájemné tolerance a ohleduplnosti. Cyklisté nadávají na auta, někdy jsou ale sami bezohlední k chodcům. Chodci se zase zmateně motají po cyklostezkách, ani ne naschvál, ale prostě si nevšimnou. Až se naše společnost naučí respektovat svoje okolí, bude se nám tady lépe dýchat všem a tahle pseudoválka bude moci konečně skončit.
A kdy myslíš, že to tak zhruba bude?
To je bohužel ještě běh na dlouhou trať. Je to o výchově, v rodině i ve škole. Respektu se musí učit děti už od mala. V zemích, kde je cyklistů v ulicích víc, se v pravidlech počítá i se situacemi, když jede třeba pět cyklistů vedle sebe a ten nejvíc vpravo chce zabočit doleva. Tam každý z nich ví, jak se má zachovat a komu dát přednost. Takže i tam se jednou chceme dostat.
Vzdělávání je ostatně jednou z klíčových činností AutoMatu…
Ano a mě se moc líbí, že se neomezujeme jen na děti. Souzním s myšlenkou AutoMatí cykloporadny pro začínající cyklisty v jakémkoliv věku. To může lidi dostat do pedálů a pomoci jim změnit jejich zažité dopravní návyky. To se ostatně děje i v rámci výzvy Do práce na kole, kam se hodně lidí hlásí, protože se nechají vyhecovat třeba kolegy. Zkusí to a zjistí, že to jde. Pak spolu jedou na projížďku a postupně se stanou aktivnějším cyklistou. To se doopravdy děje a oni pak jezdí nejen v květnu, ale třeba celý zbytek sezóny. AutoMat skutečně ty lidi rozpohyboval.
Co bys dělala, kdybys nebyla v AutoMatu?
Určitě něco, co mi dává smysl a snaží se nějak zlepšovat svět. Něco, za co bych se nemusela stydět před dětmi a dokázala bych jim vysvětlit, co a proč dělám.
Dlouhodobou a nezávislou práci AutoMatu můžete podpořit, když se stanete členkami či členy našeho Klubu přátel. Zjistěte víc.
Nakrmte AutoMat
Podpořte nás a staňte se tak členy Klubu přátel AutoMatu!