Cyklisti jezdí po chodníku a ohrožují chodce. Cyklista má jezdit jen při kraji vozovky. Naše města jsou příliš kopcovitá. Chtějí-li cyklisté, aby s nimi řidiči zacházeli ohleduplně, musí především přestat porušovat pravidla silničního provozu. Na taková tvrzení narážíte v diskusích dnes a denně. O kvalitně podloženou argumentaci bývá přitom v diskusích často nouze. V angličtině existuje již několik let stránka Cycling fallacies („cyklistické mýty“), kterou založila Cycling Embassy of Britain. Najdete na ní podložený komentář k obvyklým cyklomýtům. Celé stránky jsou nyní k dispozici také v češtině.
Náš odborný tým články nejen přeložil, ale také uvedl do českého kontextu. K většině témat tak najdete i odkazy na podkladové materiály v češtině. Většina textů je také přeformulována tak, aby odrážela české prostředí. Samozřejmě, pro původní znění a britský kontext se vždy můžete podívat do originálu. Na ukázku přinášíme překlad dvou mýtů.
„Nizozemsko je rovina, proto se tam na kole jezdí víc než tady.“
Odpověď
Dopad kopcovitosti na využívání kola se dost přehání. Není samozřejmě nulový, obecně se ale nejedná o tak významný faktor, jak většina lidí věří. I relativně kopcovitá města jako Bern, Curych, Stuttgart mají solidní podíly cyklodopravy. Bern má 15% podíl cyklodopravy (2018), což je zcela srovnatelné se 16 % v rovinatých Pardubicích. Ani Nizozemsko není zcela rovné, existují zde kopcovitá města (Nijmegen), kde je podíl cyklodopravy podobně vysoký jako kdekoliv jinde. Zásadním faktorem ovlivňujícím intenzitu cyklodopravy je tak daleko spíš přítomnost či absence kvalitní infrastruktury.
Ani kopcovitá města nejsou často tak kopcovitá, jak si představujeme. Hlavní ulice mají často mírná stoupání, která i slabý cyklista sníženou rychlostí vyjede. Problémem je zde spíš absence prostoru vyhrazeného pro cyklisty tak, aby se v tomto „nejmírnějším“ stoupání nemuseli předhánět s auty.
Překvapivě, srovnatelný dopad jako jízda do kopce má jízda proti větru, která je častá právě v plochých pobřežních státech jako je Nizozemsko nebo Dánsko. Podle Colvilla (autora knihy Copenhagenize) odpovídá jízda proti průměrnému kodaňskému zimnímu větru na městském kole jízdě do zhruba 8% stoupání.
Pro mnoho lidí pak problém kopcovitosti řeší pořízení elektrokola.
„Pro Nizozemce nebo Dány je kolo jako dopravní prostředek druhou přirozeností, to u nás neplatí.“
Odpověď
Nizozemsko a Dánsko jsou zeměmi s velkým podílem cyklistické dopravy. Občas se u nás poukazuje na to, že Češi využívají kolo jinak (zejména k rekreaci), a dopravní jízdu na kole nemáme v krvi nebo že naše dopravní kultura je postavená na veřejné dopravě a autech a tudíž odlišná.
Není tomu docela tak. V Nizozemsku i Dánsku je stupeň automobilizace podobný jako v ČR (ČR je 27. zemí na světě ve stupni automobilizace, Nizozemsko 28., Dánsko 33.). Nizozemci i Dánové využívají – stejně jako Češi – veřejnou dopravu a hodně chodí. Je prokázáno, že imigranti do těchto dvou zemí jezdí na kole více než v zemích odkud pocházejí – a více než kolik se jezdí v ostatních evropských zemích.
Ostatně, i v Česku máme města a regiony, které mají velkou tradici cyklistické dopravy, ať už jde o jižní Moravu nebo Polabí, s podíly cyklodopravy přesahující někdy i nizozemský průměr (Uničov měl v roce 2001 dle sčítání lidu více než 40% podíl kola na cestách do zaměstnání). Lidé, kteří se přestěhují z takto „cyklistického“ města jinam, vám potvrdí, že tam bylo kolo prostě naprosto přirozené.
Nizozemci, Dánové a Češi v cyklisticky přívětivých regionech tedy nejezdí na kole proto, že by tím manifestovali nějakou osudovou předurčenost nebo kulturní výlučnost. Jezdí na kole proto, že je pro to u nich vhodná infrastruktura, díky které je jízda na kole pohodlná, bezpečná a samozřejmá.
Další vyvrácené cyklomýty najdete na webu Cyklistické mýty.
Nakrmte AutoMat
Podpořte nás a staňte se tak členy Klubu přátel AutoMatu!